AKTUALIZOVÁNO - Budoucnost stránek Sůl země
- Podrobnosti
- Kategorie: RŮZNÉ
- Vytvořeno: 21. 3. 2015 15:26
- Zobrazení: 29267
Vážení členové Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku,
tento server měl od února 2014 do února 2015 požehnání vladyky Simeona. Celý rok jsem ho provozoval jen na svoje vlastní náklady a ve svém volném čase. Nyní se stal zbytečným, protože tento server už druhý měsíc nikdo nepotřebuje, ani vladyka Simeon a příslušníci jeho arcibiskupského úřadu v Olomouci. Objevili se jiní pomocníci a tím moje dobrovolná služba pro Vaši místní církev skončila.
Vaše místní církev se po dvou letech konečně dočkala zvolení pražského arcibiskupa, kterého na rozdíl od loňské volby-nevolby v Prešově uznal také český stát (odkaz zde). Uznání vladyky Michala a písemné gratulace od sesterských zahraničních církví a hlavně od Matky církve budou jistě brzy následovat.
Možná tato forma řešení krize ve Vaší místní pravoslavné církvi nedopadla na 100% podle Vašich a také mých původních představ, se kterými jsem se dobrovolně angažoval ve Vaší věci, ale to už není důležité. Mě nepřísluší nikoho z Vás jakkoliv soudit ani jinak hodnotit, moji povinností je Vám jen za všechno poděkovat a přát Vám do budoucna vše dobré.
Uplynulé dva roky práce (od dubna 2013 do března 2015) byly pro mě vzácnou příležitostí se důkladně seznámit s vnitřními mechanismy a pozadím místní pravoslavné církve a také se osobně seznámit s představiteli světové orthodoxní církve včetně metropolitů Cařihradského patriarchátu a Jeho Všesvatosti Ekumenického patriarchy Bartoloměje, kteří jsou obdivuhodnými, hluboce duchovně založenými a vzdělanými lidmi. Děkuji, že mi bylo dopřáno poznat takto důstojné a věrohodné reprezentanty jediné Svaté Všeobecné Církve na Zemi.
Na druhou stranu jsem však také velmi důkladně a důrazně pochopil, že z více důvodů na základě vyhodnocení konkrétních osobních zkušeností nepatřím do Vaší místní církve a nechci do ní patřit. Nemyslím tím však v žádném případě křesťanskou orthodoxii jako celek, ale výhradně jen místní organizaci IČ 00445177 se sídlem V Jámě 1263/6 Praha 1. Pokud jsem někomu z Vás ublížil, prosím odpustťe mi to, nerozuměli jste mi a ani já vám nerozuměl. Je mi bytostně cizí duch vaší organizace, proto nechci a nemohu být její součástí.
Překvapilo mě, jak některé z Vás zajímá motivace mého zapojení ve Vaší místní církvi a jak někteří z Vás fantazírují o množství peněz, které jsem na Vás vydělal. Zklamalo mě, nakolik (i když si to nechcete přiznat) jsou vztahy ve Vaší místní církvi ovládané výší platu a jak si neumíte ani představit, že by někdo něco dělal dobrovolně a zadarmo. A pokud se přesvědčí, že to je pravda, tak mě považují za pitomce, protože jsem do dnešního dne - ani v letech před Vaší krizí - z Vaší církve nezískal ani korunu. Jen mám doma v polici několik darovaných knížek a několikrát jsem byl pozván na oběd nebo večeři. Vysvětlení je však velmi snadné: Moje zaměstnání, které mě živí, je díky Bohu úplně jiné, než být ve Vaší církvi na pozici například nějakého žalmisty nebo tajemníka.
Když jsem administroval petiční server Christophor.cz, tak mi někteří z Vás říkali, že to je cenný materiál pro budoucnost, který by neměl upadnout v zapomnění. Proto jsem se rozhodl zveřejnit zálohu jeho celého obsahu ze stavu z července 2013, kdy jsme ukončili petici a předali její výsledky na Ministerstvo kultury. Podívejte se sami s odstupem času, co všechno se tehdy odehrávalo:
Celý obsah serveru Christophor.cz je zde: /www.christofor.cz/index/
Věřím, že připomínka tehdejších událostí může být pro dnešek velmi poučná a pro mnohé s odstupem času bude také překvapivě zajímavá. Věřím, že se brzy někde objeví záloha původního obsahu serveru www.pravoslavnacirkev.cz, pokud k tomu bude dostatek odvahy a dobré vůle.
Bývalý metropolita před 2 lety abdikoval dobrovolně, aby se vyhnul soudu a ještě většímu skandálu. Ano, byl k tomu donucen okolnostmi, bylo mu vyhrožováno, že televize zveřejní další kompromitující materiály, ale není mučedník. Ve své abdikaci 12. 4. 2013 doslova napsal, že "zbytek svého života si přeji prožít v monastýru, který mi církev určí". Proto je chiméra si myslet, že může být instalován zpět do nějaké řídící funkce synodem nebo nějakým církevním shromážděním či jiným církevním orgánem. On sám totiž napsal, že odstupuje pro dobro a pokoj církve do konce svého života.
Ano, bývalý metropolita také ve své abdikaci doslova píše, že "pokud mě církev požádá, jsem vždy ochoten pro ni pracovat, protože církev miluji". To je v pořádku, kdokoliv ho může požádat o radu nebo pomoc pro církev a využít jeho cenné zkušenosti a znalosti. Ale to není návrat, to je jen dočasná služba, která je jistě možná i vítaná. Proto mě překvapuje, že po dvou letech a právě v době vrcholícího půstu, se bývalý metropolita ozývá a publikuje zcela světskou a osobní záležitost: spor o směnky s jedním politikem snad v naději, že bude někým povolán zpět do funkce. To přeci není uzdravování církve, nebo snad ano? Před 2 lety byl vyzván synodem, aby se očistil od obvinění soudní cestou. Takové soudy trvají dlouho, ale teď po 2 letech to už mohlo být hotové, jenže on to neudělal.
Lidé, kteří tímto způsobem odstoupí z veřejnosti do monastýru, jsou řecky nazývání "efisycházon" a nikdy se nevracejí do bývalých funkcí, ve kterých byli před odchodem, protože jejich rozhodnutí odejít je definitivní. Bývalý metropolita však stále (nebo spíš jeho příznivci) pošilhávají po návratu, který z výše uvedených důvodů není možný. Kladu si hypotetickou otázku: Jak a komu by pomohl jeho návrat? Došlo by k uzdravení vaší církve? Nejde tu v první řadě o ty údajné ženy a děti, ale:
- Došlo by k vyřešení otázky, kdo je Matkou vaší církve, o kterou se dělí Moskevský a Cařihradský patriarchát a za bývalého metropolity se podivným způsobem uznávalo a také slavilo obojí? Každá církev by měla být hrdá na svůj původ a pokud byste se jasně přihlásili k Moskvě a vzdali se Cařihradu a Moskva by jasně na mezinárodní úrovni deklarovala, že k ní patříte a že vás chce, tak i toto by bylo možné, ale ani to se nestalo. Moskva se ke svému udělení autokefality v roce 1951 staví vlažně a dnes to vypadá, jakoby si Cařihrad a Moskva mezi sebou přehazovaly vaši místní církev jeko horký brambor.
- Dále tu je otázka "reforem", které vás oddalují od kanonické praxe ostatních pravoslavných církví. Je to například otázka hromadných zpovědí, které se v některých českých chrámech staly standardem. Ano, je pravda, že svatý Jan Kronštadský hromadně zpovídal dlouhé dny bez přestání (jak se u nás hromadné zpovědi ospravedlňují), ale zároveň také učil: "Bojme se zkamenělého necítění našich hříchů. Bojme se pýchy svého srdce, která praví: Nepotřebuji odpuštění hříchů, nejsem vinen, nejsem hříšný - nebo - mé hříchy jsou jen lehké a lidské (jako kdyby měly být démonské) - nebo - není špatné žít ve svých lidských hříších. To je satanská pýcha a sám satan v našem srdci úporně opakuje ta stejná slova." a také ještě napsal: "Hřích odděluje od Boha, který je náš věčný život. Skrze častou zpověď a pokání hřích ztrácí svou moc, svůdnost a příjemnost. Pokud by se lidé často a upřímně káli, brzy by se rozpustily jejich vášně a jejich hříchy by ztratily svou sílu." Myslím tím to, že po zpovědi automaticky nenásleduje svaté přijímání, ale může také nastat udělení pokání = epitimie. Dočasné odloučení hříšníka od svatého přijímání má léčebný účinek. Jak je toto ošetřeno při hromadných zpovědích a hromadných přijímáních v českých chrámech? V ruské (a nejen ruské) tradici se k přijímání bez zpovědi a povolení duchovního jít nesmí a toto povolení se nemůže neodehrávat anonymně hromadným způsobem. Svatý Jan Kronštadský dával rozhřešení a přijímání jen těm, kteří k tomu už před tím dostali povolení od svého duchovníka, a potom chtěli vidět oblíbeného světce. Česká praxe hromadné zpovědi a následného hromadného přijímání je však jiná a u zahraničních pravoslavných návštěvníků vyvolává údiv a pohoršení.
- Další otázka je přehnaný zájem vašich věřících o údajnou herezi Jeho Všesvatosti Bartoloměje z důvodu styků s římským papežem. Víte, že Jeho Svatost Kirill Moskevský byl před svojí funkcí patriarchy na Moskevském patriarchátě ředitelem oddělení zahraničních vztahů a hlavním organizátorem velmi dobrých styků s římskou kůrií? Mnohokrát ho v Římě vítali (a to doslova) s červeným kobercem. Proč dnes ten dvojí metr, jeden pro Bartoloměje a druhý pro Kirilla?
- Takových otázek by bylo ještě mnohem víc (například odborná kvalifikace duchovních a jejich znalost českého jazyka) a nad všemi takovými otázkami se vznáší jeden velký otazník, jakým způsobem by bývalý metropolita svým návratem tohle všechno vyřešil a čím by mohl vaši církev uzdravit?
Ano, já jsem před 2 lety pomáhal v petici za jeho návrat v naději, že se vrátí, ale poučil jsem se a tímto se vám omlouvám. Také on sám se několikrát od naší petice veřejně distancoval. Dlouhé dva roky krize všichni čekali, že bývalý metropolita nějakým způsobem zasáhne, že alespoň napíše svým ovečkám článek o tom, co by měli dělat, jak by měla církev vypadat a jak by se měla církev uzdravit. Když jsme se po dvou letech dlouhého čekání konečně nějaké zprávy dočkali, tak přišla studená sprcha: spor o směnky. Tohle je zdravé a důstojné? Ostatně si myslím, že bývalému metropolitovi je mnohem lépe tam, kde je. Je obklopen svými věrnými příznivci obojího pohlaví ochotných pro něj udělat cokoliv (s tím mám nedávnou osobní zkušenost), netrpí materiálním nedostatkem, cestuje po světě, a hlavně může snadno všem ostatním ze své dnešní pozice jakoby mučedníka komentovat současné dění v církvi a snadno dokazovat a také vyčítat, že za jeho vedení byla církev v mnohem lepším stavu, než je teď. Proč by se chtěl vrátit do aktivní služby převzít svůj díl zodpovědnosti a riskovat?
Tento výklad není z mé hlavy, je to stanovisko doktorů pravoslavné teologie vystudovaných na zahraničních prestižních školách, které jsem v době petice neznal.
Původní obsah zdejších stránek zůstává přístupný, nic se nebude měnit ani mazat.
Slibuji Vám také, že pokud kdokoliv z Vás nebo i kdokoliv z jiných čtenářů těchto stránek bude těmito staro-novými informacemi motivován k napsání vlastního textu (podobně jako jsem já napsal otevřený dopis vladykovi Kryštofovi, který je k přečtení zde), tak tyto stránky jsou každému k dispozici. Zastávám názor, že každý člověk má právo na spravedlnost, včetně bývalého metropolity i názorových oponentů vladyky Simeona. Kontakt je adresa elektronické pošty Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. a mnozí z Vás znají také číslo mého mobilního telefonu a moji osobní adresu elektronické pošty.
Ještě bych rád v této souvislosti přidal vysvětlení, co znamená text v hlaholici v záhlaví webových stránek nahoře napravo od zobrazení Svatých Cyrila a Metoděje, který je tam vidět od počátku existence Soli země, protože tuto modlitbu považuji za důležitou a aktuální. V přepisu do latinky s malou pravopisnou úpravou zní takto:
Cěsarstvije naše, Gospodi, milostju tvojeju prizri,
i ne otdaj našego tuzim
i ne obrati nas v plěn narodom poganskim.
Hrista radi, Gospoda našego,
iže cěsari s Otcom i s Svetim [duhom] ...
Je to jedna z mála velkomoravských literárních památek, která je pravděpodobně stejně jako známější báseň Proglas napsaná samotným Konstantinem Filosofem (Sv. Cyrilem) nebo Sv. Metodějem. Originál byl údajně nalezen v 19. století v Jeruzalémě a dnes se nachází v knihovně Ukrajinské akademie věd v Kyjevě.
V úctě a v naději na blížící se Vzkříšení s přáním, aby Hospodin naši českou, moravskou a slovenskou zemi "milostju svojeju prizrěl i ne otdal našego tuzim", Vás zdraví
doc. Ing. Vojtěch Merunka, Ph.D.