Další provokace Ruské pravoslavné církve proti Konstantinopolskému patriarchátu, tentokrát na Ukrajině
- Podrobnosti
- Kategorie: ZE ZAHRANIČÍ
- Vytvořeno: 19. 8. 2014 19:32
- Zobrazení: 22088
Tyto provokace dělají někteří představitelé Ruské pravoslavné církve, jmenovitě vladyka Hilarion Volokolamský (Ilarion Alfejev), který je vedoucím Oddělení vnějších vztahů RPC, a jeho lidé.
Tuto neděli 17. srpna proběhla v Kyjevsko-Pečerské Lávře intronizace nového primase Ukrajinské pravoslavné církve pod Moskevským patriarchátem. Vladyka Hilarion Volokolamský při této intronizaci porušil diptychy Světové pravoslavné církve a změnil pořadí pravoslavných církví, kde postavil Moskvu před Cařihrad.
Vladyka Emmanuel Adamakis z Paříže, který byl na ukrajinské intronizaci oficiálním zástupcem Konstantinopolského patriarchátu a který je mimo jiné významné funkce ve světové pravoslavné církvi také ředitelem bruselského úřadu pravoslavných církví pod záštitou Evropské unie, se na poslední chvíli v Kyjevě dozvěděl, že mu Rusové záměrně změnili pořadí při liturgii. Když se to vladyka Emmanuel dozvěděl, tak svlékl roucha a liturgie se nezúčastnil. Vladyka Hilarion to zřejmě považuje za svoje další velké vítězství nad "mazanými Řeky" (podle této zprávy otištěné v ruských médiích).
Tato nová ruská provokace může oslabit nezávislost Ukrajinské pravoslavné církve ve světě, a hrozí jí stejné nebezpečí, jako hrozí naší místní církvi, že se stane vazalem Moskvy, jak se obávají i ruské sdělovací prostředky.
Připomínáme, že vladyka Emmanuel se s vladykou Hilarionem podobným způsobem střetl také na naší půdě v prosinci loňského roku. Na základě předchozí utajované návštěvy v luxusním hotelu Savoy v Praze, kde zřejmě připravoval tehdy ještě vikárního biskupa Jáchyma ke vzpouře proti vladykovi Simeonovi, se vladyka Hilarion s jedním pomocníkem "nechal pozvat vladykou Jáchymem" a tak se Rusové nečekaně objevili na prosincovém setkání Posvátného synodu naší církve, kde samozřejmě podpořil Jáchymovu a Rastislavovu vzpouru proti kanonickému metropolitnímu správci naší místní církve, kterým je vladyka Simeon. Touto vzpourou s podporou Moskvy si tito dva mladí biskupové naší církve otevřeli cestu ke svému zvolení arcibiskupem pražským (Jáchym) a metropolitou československé církve (Rastislav). Vladyka Hilarion měl pod svou taktovkou také lednový sněm v Prešově, a dokonce na sněm telefonoval svoje přání, aby byl do Prahy zvolen Jáchym. Ostatně nebylo to poprvé, kdy vladyka Hilarion takto po telefonu dirigoval události v naší církvi a "vylepšoval" vůli Svatého Ducha, který svojí přítomností osvěcuje zasedání pravoslavných kanonických posvátných synodů. Jenže synod naší místní církve kanonický není, a proto na našem synodu "našich tří reformátorů" Rastislava, Jáchyma a Juraje panuje úplně jiný duch.
Podle našich zdrojů blízkých ředitelství Pražské pravoslavné eparchie, ruský vladyka Hilarion přilétal do České republiky svým vlastním soukromým letadlem, ale náklady na jeho cesty mu hradila z peněz českých daňových poplatníků naše místní církev, což bude jistě zajímat správce daně, až se otce Jáchyma zeptá, jestli k těmto drahým návštěvám byl legitimní důvod nebo nebyl.
zdroj, Portál CREDO.ru:
http://www.portal-credo.ru/site/?act=news&id=109253&cf=
Připomínáme také ruský štvavý článek proti Cařihradskému patriarchátu, který popisuje ruskou intervenci v naší místní církvi a také ještě ponížené poděkování za toto vměšování od vladyky Rastislava, který je nekanonickým metropolitou naší místní církve. Je neuvěřitelné, jak se nekanoničtí představitelé naší církve touto ruskou "pomocí" chlubí a jak za ni s poklonou děkují.
Podle našich zpráv při pobytu v Moskvě nedávno otci Jáchymovi a jeho pomahačům poradili, aby se s "vzpurnými lidmi" přestal mazlit a svoji opozici "tvrdě zahladil". Můžeme tedy očekávat další vlnu vykonstruovaných trestních oznámení a nových pokusů o kriminalizaci opozice. Jenže to, co zabírá v Rusku, nefunguje v Česku. To vědí i naši čeští Rusové, kteří nám pomáhají. Ale vladyka Hilarion to neví, protože ve své pýše nepovažuje český a slovenský národ za důležitý. Jeho strategickým cílem je zřejmě vybudování jakési politické základny na našem území ve střední Evropě, kde bude domácí obyvatelstvo "tolerováno", pokud bude "pomáhat" vyvoleným lidem z bývalého SSSR. Pokud ale domácí budou "dělat problémy", budou "tvrdě zahlazeni", jak to dnes Jáchymovi poradili. Před tímto pohlcením československého pravoslaví sobeckým ruským medvědem nás už varoval za první republiky zakladatel vladyka sv. Gorazd i jeho kolega Sawatij, který jinak se sv. Gorazdem ve všem nesouhlasil. Naše československá pravoslavná církev je totiž multinárodní, jsou v ní kromě Čechoslováků (Češi, Moravané, Slováci, Rusíni a Romové) také Řekové, Ukrajinci, Rusové, Gruzínci a příslušníci dalších národů žijící na našem území, všichni pohromadě jako sobě rovní pravoslavní křesťané. A proto taky nebyl důvod v roce 1993 naši církev rozdělit při rozpadu Československa.
Velmi litujeme spolu s našimi českými Rusy, že vladyka Hilarion používá svoji inteligenci, vzdělání a talent proti nám. Velmi litujeme, že nás vladyka Hilarion nepovažuje za sobě rovné. Dělá tím svému národu medvědí službu, ničí mu dobrou pověst a plive na mnohé zásluhy ruských lidí, kteří Čechoslovákům skutečně velmi pomáhali a mnozí z nich za tuto pomoc dokonce i položili život. Je to obrovská škoda nejen pro naši místní pravoslavnou církev, ale pro nejširší vztahy mezi slovanským českým a slovanským ruským národem na nejvyšší politické a kulturní úrovni. Obáváme se, že tyto rány se budou muset hodně dlouho léčit, pokud vůbec k nějaké léčbě dojde.
V celosvětovém měřítku jde o těžké strategické chyby vyvolané mocenskými ambicemi současného vedení Ruské pravoslavné církve, které jsou velmi podobné chování Římského patriarchátu před tisíci lety. Je to obrovská škoda a hlavně ostuda, protože Ruská pravoslavná církev se dnes ráda staví do pozice obránce "čistoty pravoslaví" a z této vysněné pozice odsuzuje dnešní řecké snahy o dialog s římskou církví, jenže Ruská pravoslavná církev se dnes sama ve skutečnosti chová k ostatním pravoslavným církvím stejně sebestředně a bezohledně, jako se v minulosti zachoval Římský patriarchát.
Pomahači otce Jáchyma nám tvrdí, že žádný problém nemáme, že to je "jen politika". Ano, v této jedné věci se nemýlí, skutečně to je politika. Ale právě proto jde o velmi rozsáhlý problém, na který můžeme úplně všichni včetně otce Jáchyma ošklivě doplatit.
redakce SZ
Pořadí patriarchátů a autokefálních pravoslavných církví je dáno datem jejich uznání ostatními pravoslavnými církvemi. Pravoslavná církev má čtyři starověké patriarcháty založené svatými apoštoly ještě z doby Římské říše v tomto pořadí:
1. Konstantinopolský
2. Alexandrijský
3. Antiochijský
4. Jeruzalémský
(Před velkým rozkolem v roce 1054 bylo ve všeobecné apoštolské církvi pět starobylých patriarchátů, protože na prvním místě mezi ostatními rovnými byl patriarchát Římský, který dnes stojí mimo pravoslavnou církev, protože z něj vznikla římsko-katolická církev.)
Dále bylo v průběhu středověku založeno pět dalších takzvaných "mladších" patriarchátů, jejichž původní pořadí bylo dáno rokem založení, ale z důvodu své velikosti dostala nedávno Ruská pravoslavná církev od ostatních církví zvláštní výjimku, že může být uváděna mezi mladšími patriarcháty na prvním místě:
5. Ruská pravoslavná církev (založena 1448 a uznána ostatními 1589)
6. Gruzínská pravoslavná církev (486)
7. Bulharská pravoslavná církev (870)
8. Srbská pravoslavná církev (1219)
9. Rumunská pravoslavná církev (založena 1872 a uznána 1885)
(Pro zajímavost, Bulharská pravoslavná církev byla založena v důsledku moravské misijní činnosti svatými Cyrilem a Metodějem.)
A dále to jsou samostatné (autokefální) církve, které se v řecké tradici nazývají arcibiskupství a v naší tradici metropolie. Tyto metropolie jsou opět v pořadí podle data uznání. Pořadí Ruské pravoslavné církve je tedy jedinou kanonicky uznávanou výjimkou.
10. Kyperská pravoslavná církev (založena 431 a uznána 478)
11. Řecká pravoslavná církev (založena 1833 a uznána 1850)
12. Polská pravoslavná církev (1924)
13. Albánská pravoslavná církev (založena 1922 a uznána 1937)
14. Československá pravoslavná církev (založena 1923 a uznána 1998)