Přenesení svatostánku do Jeruzaléma
- Podrobnosti
- Kategorie: ČTENÍ
- Vytvořeno: 25. 9. 2014 20:06
- Zobrazení: 9835
Moji přátelé, kteří vydávají internetový věstník Sůl země, mne žádají o náboženské články a tajemnice pro vězeňskou službu, sestra Valentina Matúšová, si přeje, abych v biblickém seriálku pokračoval, neboť je to prý forma zvěstování Božího slova dostupná vězňům. A mně samotnému už psaní těchto článků chybělo. Tak se s Boží pomocí pokusím pokračovat.
Bylo to někdy na počátku tohoto tisíciletí, kdy mne požádal technický redaktor Hlasu pravoslaví, bratr Boris Havel, abych začal psát pro děti biblické příběhy, které se budou otiskovat vždy na poslední stránce každého čísla. Začal jsem psát a bratr Boris k tomu maloval obrázky. Šlo o jednoduchá převyprávění starozákonních příběhů, které četly nejen děti. Psal jsem ty příběhy rád, protože jsem nebyl nucen je nějak zkracovat, nebyla mi stanovena žádná omezení. Začal jsem Adamovým vyhnáním z ráje a dostal jsem se až k Davidovu dobytí Jeruzaléma. Měnili se redaktoři, umístění v časopise i ilustrátoři. Počet článků přestoupil stovku. Poslední, který jsem našel otištěný, byl ve 4. čísle ročníku 2013 a bylo to 101. pokračování „Kde byl David, když Saul umíral?“ (čísla 5 až 7 ročníku 2013 nemám a v osmém a dalších se už můj seriálek neotiskoval).
Ptice, 23.9.2014
arcibiskup Simeon
Přenesení svatostánku do Jeruzaléma
Poslední léta svého života strávil král Saul pronásledováním Davida, ačkoliv David se vyhýbal všemu, co by se dalo vyložit jako nepřátelství vůči Saulovi. Byl krátce Saulovým zetěm. Když David přemohl pelištejského obra Goliáše, Saul totiž splnil svůj slib a dal Davidovi za manželku svou dceru Míkal. Zdá se, že Davida upřímně milovala. Zachránila mu život, když Saul začal na Davida žárlit pro jeho oblíbenost u lidí, a chtěl ho zabít. Spustila ho tehdy po provaze z okna královského sídla, aby mohl utéct. Saul na znamení zrušení svého příbuzenství s Davidem ji potom dal za ženu Paltímu, synu Lajišovu z Galímu a zřejmě se pak léta s Davidem neviděla a odcizila se mu. Vřelý vztah pojil Davida se Saulovým synem Jónatanem. Ten zahynul v boji proti Pelištejcům spolu s otcem a dvěma bratry a David ho upřímně oplakával. Truchlil i nad Saulem a ostatními jeho syny i nad úkladně zavražděným Íš-bóšetem, kterého někteří Saulovi lidé prohlásili za krále, a on skutečně tři a půl roku panoval nad částí Izraele. Zavraždili ho dva jeho služebníci – chtěli se tím Davidovi zavděčit, ale on nesnášel podlost a dal je popravit. Když se nakonec celý Izrael sjednotil pod Davidovým žezlem, - aby mezi lidem panovala skutečná rovnost a žádný z izraelských kmenů se nemohl honosit tím, že jeho hlavní město je hlavním městem celé říše, - dobyl konečně dosud Izraelci nedobyté město Jeruzalém, nacházející se v centru země a ovládané národem Jebúsejců a učinil je svým sídelním městem a stolicí celého království.
Do Jeruzaléma se David také rozhodl přestěhovat to nejdražší, co lid měl – svatostánek se schránou úmluvy. V ní ležely kamenné desky se slovy zákona, Bohem načrtnutá písmena, miska s manou, a byla tam i Áronova rozkvetlá hůl. David přijal z rukou proroka Samuele královské pomazání, ale za pravého krále Izraele považoval Hospodina, svatostánek byl jeho domem, a kde by měl ten dům stát, ne-li uprostřed Božího lidu, v Jeho hlavním městě! Je to krásné a příjemné místo na vyvýšeném místě vystavené večerním chladným větrům od moře, které mírní žár, jenž tu panuje přes den.
Přenesení bylo provázeno mohutným průvodem a troubením. David spolu s ostatními tančil a poskakoval před Boží schránou. Netajil se svým nadšením a radostí. Míkal, Davidova manželka, pozorovala průvod z okna. David si totiž, když se dostal k moci, vzal si Míkal zpět od Paltího. Ten pro ni moc plakal. Míkal Davidovo vyvádění před schránou pohoršilo. Řekla mu: „Jak se to dnes proslavil izraelský král! Pro oči otrokyň svých služebníků se dnes odhaloval jako nějaký blázen.“ David jí však řekl: „Před Hospodinem, který mne vyvolil místo tvého otce, jsem dováděl. I když budu sebe více zlehčován a budu docela maličký ve vlastních očích, budu vážen právě u těch otrokyň, o nichž jsi mluvila.“ Bible ještě dodává, že pyšná Míkal neměla děti až do dne své smrti. To se v Izraeli považovalo za Boží trest.