Dopis vladyky Simeona patriarchovi Kirillovi
- Podrobnosti
- Kategorie: NAŠE EPARCHIE
- Vytvořeno: 10. 3. 2014 21:14
- Zobrazení: 34436
Přinášíme v českém překladu dopis vladyky Simeona jeho Svatosti patriarchovi Kirillovi. Tento dopis byl také poslán v ruském a anglickém znění na vědomí ostatním pravoslavným církvím.
Jeho Svatost Kirill, patriarcha Moskevský a celé Rusi
119034 Moskva, Čistyj preulok 5.
Vaše Svatosti,
Jak je Vám známo, dostala se vloni na jaře Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku do velmi těžké situace, ze které hledá východisko sama i pomocí bratrských pravoslavných církví. Informoval jsem o ní představitele těchto církví na oslavách Milánského ediktu v Srbsku, kde jsem se setkal s upřímným pochopením. Vy sám jste mne objal a slíbil pomoc. Protože se Ruská církev v našich záležitostech opravdu angažuje, dovoluji si obrátit se k Vám tímto dopisem, abych doplnil Vaše informace:
Česká republika se rozhodla v roce 2013 přistoupit k odluce církve od Státu a začít tím, že odevzdá církevním organizacím majetek, který kdysi zabavila. Jde o miliónové částky, které budou postupně odevzdávány hlavám jednotlivých vyznání. Za pravoslavnou církev měl být příjemcem blažený metropolita Kryštof. Byl však vloni v předpostní době obžalován z vážného přestupku proti mravnosti a vyslýchán posvátným synodem naší církve. Soud byl veden ve vší diskreci, avšak kdosi na něj upozornil sdělovací prostředky, takže se mu dostalo široké publicity. Metropolita se rozhodl abdikovat, soud byl přerušen a už nedoveden do konce. Žalobkyně později žalobu na metropolitu odvolala, ale úřad metropolitovi nebyl vrácen.
Dnes je známo, že iniciátory žaloby, procesu i jeho medializace byla skupina kněží ve vyšší administrativě české pravoslavné církve. Cílem, jak je nasnadě, bylo získat přístup k penězům, kterými se stát hodlal vyrovnat s pravoslavnou církví. Bylo třeba nejprve odstranit biskupa, který měl peníze převzít, tedy arcibiskupa pražského. Tím byl blažený Kryštof. Dále zajistit vhodného člověka, který jej vystřídá. Tím byl archimandrita Marek Krupica, který byl jmenován správcem pražské eparchie a byl též určen za kandidáta na pražský stolec. Obě funkce mu zajišťují přístup k penězům. A nakonec bylo potřeba izolovat posvátný synod, aby převzetí do „správných rukou“ nepřekazil. Synod se skládal ze čtyř biskupů: mne, mého vikáře biskupa Jáchyma a arcibiskupů Rostislava prešovského a Juraje michalovsko-košického, blízkého přítele otce Marka. Přibližně stejné stáří a blízkost k archimandritu Markovi tyto tři biskupy sblížily. Hlasovali vždy společně a tak vždy odhlasovali, co si usmysleli. Odhlasovali například tresty pro kněze, které otec Marek neměl rád nebo kteří si dovolili protestovat proti jeho opatřením, privilegia, která posvátné kánony kněžím nepovolují, například rozvádět manželství. Já jsem byl vždy přehlasován, i když šlo o věci kanonicky samozřejmé, které by navrhl každý rozumný pravoslavný biskup. Současně začala proti mně kampaň se snahou zbavit se mne stejně jako blaženého Kryštofa. Proti mně bylo využito mého stáří. Byl jsem prezentován jako člověk senilní a pro stáří neschopný, bez ohledu na mou bohatou publikační činnost a církevní práci.
Využil jsem tehdy svého postavení správce metropolitního stolce a obrátil se o pomoc k ekumenickému patriarchovi. Tomos, kterým nám v roce 1998 udělil autokefalitu, mi dává právo tuto pomoc žádat. Předpokládal jsem také, že k jeho případné intervenci se připojí hlavy všech ostatních autokefálních církví a že jeho postoj bude mít příznivý dopad na stanovisko našeho státu, neboť pro celou mou vlast je Cařihrad místem, odkud k nám přišla se svatými bratry Cyrilem a Metodějem naše slovanská kultura, díky které jsme přežili jako národ dodnes, byť tísněni nepřízní germánské přesily.
Náš předpoklad se splnil: Ekumenický patriarchát se nás ujal s bratrskou obětavostí a diskrecí a vrátil mi autoritu toho, kdo usiluje o správné a svědčí o pravdě. Takřka všechny pravoslavné patriarcháty a autokefální arcibiskupství se k němu připojily a náš stát přistoupil k přehodnocení svých zdrženlivých postojů vůči nám. Bolí nás jen, že na straně zmíněných není Ruská pravoslavná církev. Nacházíte pravdu na straně archimandrity Krupici? Obávám se, že ve svém jednání došel tak daleko, že jeho vítězství by znamenalo konec naší autokefality, ale i konec českého pravoslaví, které je nyní mnohonárodní; nacházejí v naší zemi domov pravoslavní Rusové, Ukrajinci, Řekové, Rumuni, Gruzínci, a všichni stmeleni v jednotě naší místní církve. Jestliže ta přestane být, zbydou jen národnostní skupinky, které se rozplynou v jinoslavném moři. My, Češi to cítíme jako násilné ničení pravoslaví u nás a prosíme Vás abyste aspoň nezasahovali proti mně a proti kanonickému vedení naší církve. Jsem ruskou církví vychován. Dostalo se mi od ní vzdělání, kterým žiji já i ti kterým sloužím, a dokonce v roce 2007 ve Vaší církevní nemocnici Svatého Careviče Dimitrije mi Vaši lékaři a sestřičky zachránili život a vyléčili všechny choroby, které v mém hříšném těle našli. A nebyl to jen nemocniční personál, ale i moskevští kněží a spousta dalších lidí, kteří se za mne modlili. Za to vše jsem stále vděčen. I z tohoto daru naše církev dnes žije. Prosím Vaši Svatost, aby zrevidovala své současné postoje vůči naší církvi a své mylné zásahy zaměnila modlitbami.
Za to prosí Boha Váš spoluslužebník
Arcibiskup Simeon olomoucko-brněnský
His Holiness Kirill
patriarch of Moscow and the whole Russia
119034 Moscow, Tchisty pereulok 5
Your Holiness,
As you may know, last year in Spring, the Orthodox Church in the Czech Lands and in the Slovakia happened to find itself in a very difficult situation, from which it seeks some way out alone, as well as with assistance of brother Orthodox Churches. I have informed about it representatives of the above mentioned Churches during celebrations of the Milano Edict in Serbia, where I received a sincere understanding. You hugged me and promised to help me. And because the Russian Orthodox Church engages itself a lot in our matters, I would like to address you with this letter and provide you some more information:
The Czech Republic decided, in 2013 year, to go through separating the state from Churches, and beginning of this process happened to be returning the property to Churches, which had been confiscated in the past. There are payments worth millions, which will gradually be paid to heads of particular religions. On behalf of the Orthodox Church it should have been the metropolitan Christopher. But the last year, during the pre-Lent time, he was accused for serious moral failure and interrogated by the Holy Synod of our Church. The judging was led in full discretion, but somebody informed the mass media, so that it gained a wide publicity. Metropolitan decided to abdicate, the judging was interrupted and not brought to any conclusion. Later, the lady - complainant did call off this accusation against the metropolitan, but appointment has not been returned to our metropolitan.
Today it is known, that initiators of this accusation, process and medial publicity was a group of priests in higher administration of the Czech Orthodox Church. Evidently, target of this was to get access to money, by which our state wants to provide a remedy to the Orthodox Church. The first step was to remove the bishop, designated as the receiver of this money, it means the archbishop of Prague. This person was his Excellence Christopher. The next step was to get a new suitable man, who would replace him. Archimandrite Marek Krupica was selected as this person, he was appointed an administrator of the Prague Eparchy and also offered as a candidate to the Prague bishopric throne. Both positions open for him access to that money. And the last step was the necessity to cut off the Holy Synod, so that it could not spoil taking that money into “the right hands”. The Synod consisted of four bishops: me, my vicar-bishop Ioakim, and archbishops Rastislav of Prešov and George of Michalovce – Košice, a close friend of father Marek. About the same age and a close adherence to arch-monk Marek has brought together these three bishops. They always voted in accordance and therefore they passed all, what they had in their minds. For example, they passed punishments for priests, who were disliked by father Marek or who afforded to criticise him for his decisions, making privileges, which are not allowed to priests by the Holy Cannons, for example to divorce marriages. I have always been over-voted, even if an obvious cannon issues were concerned, such, that would propose any reasonable Orthodox bishop. At the same time, the publicity campaign against me was started in order to remove me, as well as it was done earlier against His Excellence Christofor. My age was used against me. I was presented as a senile person and unable because of my age, without any respect to my rich publication activity and work inside the Church.
Therefore I used my rights, being the administrator of the metropolitan throne, and I turned with my call for help to the ecumenical patriarch. Tomos, which awarded us in 1998 the status of autocephality, gives me the right to require this help. I also assumed, that heads of other autocephal Churches would join his probable intervention, and that his attitude would have a positive impact on the stand-point of our state, because for my motherland it is Constantinople the place, from where our Slavic culture had come with the Saint brothers Kyrill and Method, and thanks to which we have survived as a nation till now, though squeezed by unfavourable pressure of German superior strength.
Our assumption fulfilled: The ecumenical patriarchate undertook care of us with brother devotion and discretion and has returned me the authority of that, who makes effort to get the right and witnesses the truth. Almost all the Orthodox patriarchates and autocephal archbishoprics have joined this, and our state admitted a re-valuation of its rather reserved stand-point towards us. It only hurts us, that on the side of these patriarchates does not find itself the Russian Orthodox Church. Do you really find the truth on that side of archimandrite Krupica? I am afraid, that he went as far in his activities, that his victory would mean the end of our autocephality, as well as the end of the Czech Orthodoxy, which now turned to be a multinational; in our country there seek home the orthodox Russians, Ukrainians, Greeks, Romanians, Georgians and all of them are pulled together in unity of our Church. If this would not exist any longer, only national small groups will remain, which then will be dispersed within the sea of other religions. We, Czechs, do feel it as an aggressive destruction of the Orthodoxy in our country and we ask you to stop, at least, interfering against me and against the canonical administration of our Church. I have been brought up by the Russian Church. I have received education, which I live with, as well as those whom I serve. And even in 2007 year, in your Church Hospital of Saint Tsarevich Dmitriy, your doctors and medical sisters saved my life and cured all my diseases, which they have discovered in my sinful body. And it was not only the hospital staff, but also the Moscow priests and lot of other people, who prayed for me. For all of this I stay obliged to you. Also from this gift our Church lives today. I ask Your Holiness to review your current stand-point towards our Church and change your erroneous actions for prays.
For this prays to God your co-servant,
Archbishop Simeon of Olomouc and Brno