Z mnoha proseb a žádostí pravoslavných věřících, kteří nás prosí, včetně mnoha duchovních, kteří si nepřejí být jmenováni, si dovolujeme a považujeme za svou povinnost jako úřadu Metropolitní rady, který je ve středu zasílání těchto výzev, přeposlat následující výzvu pravoslavných věřících do celé Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. Praha 19. dubna 2013
My, pravoslavní věřící pražské eparchie a věřící naší místní Pravoslavné
církve v českých zemích a Slovensku, považujeme za svoji povinnost
vyjádřit tímto dopisem hluboké zklamání nad nedávnými událostmi v
pražské eparchii a celé místní církvi ve věci tzv. Kanonické stížnosti,
stejně tak chceme poukázat na naše znepokojení nad průběhem celé této
kauzy. Považujeme za naprosto nezbytné dát tímto dopisem najevo nade vše
jasně a nade vší pochybnost naše stanovisko a nemůžeme jinak než vynést
na světlo naši nespokojenost a takto předložit náš nesouhlas s řešením
celé situace. Zároveň tímto vyjadřujeme naše východisko, jak nastalou
záležitost řešit.
Z verbálních či tiskových prohlášení mluvčích a všech ostatních určených v této kauze ke komunikaci uvnitř naší místní církve i k veřejnosti, stejně tak i z oficiálních usnesení a prohlášení včetně těch tiskových vydaných Posvátným synodem naší církve vyplývá a lze z těchto nade vší pochybnost vyvodit, že Jeho Blaženstvo metropolita Kryštof se nedopustil ničeho z čehož byl obviňován a za což by se měl zodpovídat a být souzen Soudem Posvátného synodu. Podle oficiálního sdělení Posvátného synodu se metropolita Kryštof rozhodl sám a dobrovolně rezignovat, a jak vysloveně uvádí Posvátný synod, učinil tak z důvodu zachování pokoje a smíru v církvi. Sám metropolita Kryštof v oficiálním prohlášení uvádí doslovně, že se "pro její dobro a pokoj vzdávám své služby arcibiskupa pražského a metropolity Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku a zbytek svého života si přeji prožít v monastýru, který mi církev určí." A dále pokračuje v dalším odstavci, že "Samozřejmě, pokud mě církev požádá, jsem vždy ochoten pro ni pracovat, protože církev miluji. Prosím věřící a duchovní o zachování jednoty církve, o zachování úcty a lásky a o to, aby se všichni semkli kolem svých arcipastýřů." Toto prohlášení coby dokument o své rezignaci pak metropolita Kryštof vyjádřil se všeobecným souhlasem a přijetím Posvátného synodu. My, pravoslavní věřící, s ohledem na výše uvedené, tímto prohlašujeme, aby bylo všem jasné nade vší pochybnost, že jsme vždy v jednotě stáli (a nejinak tomu bylo i po čas této uměle vyvolané kauzy) za naším arcipastýřem Kryštofem. V jednotě jsme takto stáli za námi řádně zvoleným eparchiálním biskupem a zároveň za Božím losem a vůlí a milostí Boží do posvátného úřadu tako řádně zvolenou a do svého úřadu řádně uvedenou hlavou naší místní církve, Jeho Blaženstvem metropolitou Kryštofem, arcibiskupem pražským. Takto stejně semknuti stojíme i nadále za metropolitou Kryštofem, v pevné a neochvějné jednotě, tak jak nás tomu učili a učí svatí otcové a Pravoslavná církev, v nerozbornosti a lásce, které nás také vždy učili naši archijerejové, a kterou vladyka Kryštof vždy sám zosobňoval a byl jí vzorem pro nás všechny. Vladyka Kryštof má naši plnou důvěru, podporu a oddanost coby pravoslavných křesťanů, pravoslavných věřících naší místní církve v českých zemích a na Slovensku. Právě nyní je ten čas, kdy církev potřebuje opět stmelit i ty, kteří váhají či dokonce byli natolik přiotráveni jedem vylitým na církev a jejího představitele, že jsou zmateni a jejich víra i postoje jsou natolik zasaženy, že potřebují skutečnou duchovní medicínu, která by pomohla k jejich léčbě, a kterým je zapotřebí opětné vedení dobrým arcipastýřem. Celá naše místní církev také zajisté potřebuje opravdovou duchovní pomoc a vedení těmi, kteří církev milují. Uvědomujeme si velmi dobře, že naším jediným Veleknězem je náš Pán Ježíš Kristus, který vyžaduje a posílá pro svou církev služebníky, kteří v Duchu svatém pomáhají vést Jeho církev, které On je Hlavou a my všichni jejími údy a tělem. Stejně tak si uvědomujeme, že On sám nám dává ve své církvi dovedení takové služebníky, kteří svou autoritou i vzdělaností, svou zkušeností, moudrou radou i znamenitou, usilovnou, jakož i nezištnou a obětavou prací, dokáží církev správným saměrem vyvést ze zakalených a neklidných vod tak, jak je tomu právě i v tomto čase u nás. V tomto čase nepotřebujeme nějakého nového či nezkušeného arcipastýře. Vždyť toho v naší místní církvi nejzkušenějšího jsme tady již měli a stále máme! Metropolita Kryštof vždy byl vynikajícím, vzdělaným, zkušeným a svou autoritou plně respektovaným "lodivodem" naší církve. Není pochyb, že církev a my všichni pravoslavní věřící této místní pravoslavné církve potřebujeme, aby se právě a jedině metropolita Kryštof opět ujal své funkce a stanul tak v čele církve jako její představitel, s odhodláním vyvést církev a její věřící z rozbouřených vod. Z historie naší církve velmi dobře víme, že církev je vždy pokoušena a zkoušena a že na ní jsou vedeny neustálé útoky ze strany odpůrce Boha, tedy jak jinak než ze strany Satana, jeho démonů a jeho služebníků. Bylo tomu tak od počátku, kdy náš Pán byl pokoušen na poušti, či při zradě Jidášem nebo při zapírání Ježíše apoštolem Petrem. Co se naší místní Pravoslavné církve týká, bylo tomu tak i při misi svatých bratří Cyrila a Metoděje, a ve vztahu k jejich misi dokonce při zákulisních mocenských zájmů a bojů při svržení svatého Fotia (Φώτιος) z patriaršího stolce v Konstantinopoli, kdy se pak zcela změnili nejen podmínky pro misi svatých bratří, ale čímž se směr této mise začal ubírat zcela jiným směrem, ať už se tak stalo z vůle či dopuštění Božího. Tehdy svatý Fotios byl nucen rezignovat, aby se posléze opět ujal svého úřadu s ještě větší milostí Boží. Zatímco odpůrci Boha a zároveň odpůrci Božího služebníka svatého Fotia včetně těch ve světské či církevní moci si libujících různých uzurpátorů patriarších či dalších biskupských stolců jsou zapomenuti v propadlišti dějin, svatý Fotios a jeho dílo je nám známo a bude tak i po věky věkův. Vždyť se podívejte na naši situaci zde. Jak podobné a v historii církve čas od času se opakující! Za vladykou Kryštofem stojí také obrovský kus, nemající jen tak obdoby, totiž stojí za ním jako knězem, eparchiálním biskupem, arcibiskupem pražským a metropolitou dílo, které nikdo nemůže zpochybnit. Církev pod jeho vedením rozkvétá, množství chrámů bylo opraveno či postaveno a vysvěceno, nové monastýry byly vybudovány, založena nová bratrstva monachů a sesterstva monašek, od základů vybudována Duchovní akademie, filantropická centra či centra pro imigranty, péče o všechny věřící a potřebné se rozrostla, řada nových kněží byla vysvěcena, nové a nové farnosti rozkvétají, více a více studentů navštěvuje naši bohosloveckou fakultu, přičemž již mohou studovat nejen na Slovensku, ale i na Moravě či v Čechách, pod vedením jeho Blaženstva metropolity Kryštofa církev vůbec netrpěla duchovním ale ani ani jakýmkoli hmotným nedostatkem, a tak dále a tak dále. Vztahy naší místní církve s ostatními místními Pravoslavnými církvemi, stejně tak i konstantinopolským patriarchátem, jsou právě i díky jeho autoritě, fundovanosti a nanejvýš inteligentní diplomacii na nebývale dobré úrovni. Ve vztahu k veřejnosti a společnosti se naše místní církev žila z dobrého jména, až do momentu, kdy byla uměle vyvolána tato akce, jejímž cílem nebylo nic menšího než poskvrnit a pošpinit dobré jméno místní pravoslavné církve a jejího představitele metropolity Kryštofa. Ale i toto církev překoná a jistě se obnoví její dobré jméno i dobré jméno jejího arcipapastýře Kryštofa, neboť již nyní je nade vší pochybnost jasné a na světlo Boží vychází skutečnost a pravda, že tato kauza byla jen nespravedlivým pokusem ze strany odpůrců Pravoslavné církve, ať už tak bylo činěno zevnitř církve samotné či z venčí, církvi a jejím jednotlivcům uškodit. Jak jinak! I nyní se ukázalo, že Satan a jeho služebníci se neštítí ale vůbec ničeho, ba naopak. A tak je třeba si vzít ponaučení i z doby jak tomu bylo vnaší místní církvi před jedenácti stoletími v případě svatých bratří Cyrila a Metoděje a v této souvislosti se svatým Fotiem. Tehdy byl Fotius svržen a než byl nastolen pořádek a on se mohl opět ujmout svého úřadu, uběhl jistý čas a proběhlo řada změn pro církev tak nedobrých. A svatý Fotios z milosti Boží musel mnoho činiti, aby se mnohé mohlo napravit. Nyní ale nenechejme odejít dobrého pastýře, neb by se mohlo stát, že by naši místní církev mohlo potkat něco nedobrého. V době, kdy se Fotios vrátil do svého úřadu, již bylo pro naši místní církev v mnohém pozdě, neb mezitím byly učiněny nevratné kroky, které se v budoucnu negativně odrazily na celých dějinách naší místní Pravoslavné církve v našem středoevropském prostoru. Jen právě proto, co je již výše uvedeno, se my, pravoslavní věřící, v tuto chvíli obracíme na vladyku Kryštofa a na vás všechny arcipastýře Posvátného synodu, aby byla naplněna posvátná a právoplatná vůle lidu Božího, která není v rozporu ba naopak je plně v souladu s Kanonickými pravidly Pravoslavné církve, jakož i v souladu s Ústavou Pravoslavné církve a jejími prováděcími předpisy, stejně tak i s Jednacím i soudním řádem Pravoslavné církve a jiných předpisů Pravoslavné církve, a prosíme, aby vladyka Kryštof přehodnotil své stanovisko o rezignaci, a aby se ujal opět své služby arcibiskupa pražského a metropolity Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. Proto zavčasu a bez jakéhokoliv otálení vyzvěme našeho arcipastýře Kryštofa, aby opět a z moci svého úřadu jako arcibiskup pražský a metropolita Pravoslavné církve v českých zemích na Slovensku nás všechny vedl ke spáse, v tomto světě ve kterém se nacházíme, ale ze kterého zároveň nejsme, jak k nám sám Pán Ježíš Kristus hovoří v jeho novozákonní zvěsti. Kdo má jakékoliv pochybnosti či obavy, zda by mohlo jít o "bez-precedent" a zda je toto vůbec možné učinit v souladu s kanonickými pravidly či právy nebo nařízeními a dobrými zvyky Pravoslavné církve, nechť se podívá do její historie, ať už na případ svatého Fotia či jiných, kteří ať už z podobných či jiných příčin a situací taktéž odstoupili ze svých úřadů či pozic v církvi, aby na ně byli záhy opět povoláni vůlí pravoslavných věřících. Prosíme všechny pravoslavné věřící dobré vůle, kteří mají skutečný a nijak nezištný zájem o budoucnost naší místní Pravoslavné církve, aby se také připojili k této kanonické iniciativě, a aby i projevem své vlastní dobré vůle, svým nijak nezkaženým zájmem a svou osobní zainteresovaností a měrou takto přispěli k nastolení spravedlnosti, pořádku, jednoty a smíru v naší místní Pravoslavné církvi. Nechť vám to bude jednou přičteno k dobru na pravdě Boží. Amen Prosíme všechny pravoslavné věřící dobré vůle, aby tuto výzvu mezi sebou šířili, podpořili ji a posílali především na tyto adresy: arcibiskup.simeon@seznam.cz; eparchie.ob@seznam.cz; prague.orthodox@quick.cz; biskup_juraj@yahoo.gr; archiep.rastislav@gmail.com; metropolita.cz@hotmail.cz; eugenikos@seznam.cz; milan.gerka@unipo.sk; joakim@seznam.cz; christofor.cz@tiscali.cz (na napsání vašeho dopisu by mělo stačit na tyto adresy kliknout)
|
