AKTUALITY

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

REDAKCE

Zde je archív internetového věstníku SŮL ZEMĚ, který vycházel od února 2014 do února 2015 s požehnáním pana arcibiskupa Simeona. Obsah serveru zde zůstává jako materiál pro budoucnost, který by neměl upadnout v zapomnění. Vydané články je možné vytisknout na papír a také ve smyslu rozsudku C466/12 Soudního dvora EU volně šířit ve formě internetového odkazu.

aktualizováno 1.6.2014: Hořké ovoce vladyky Jáchyma - otevřený dopis

Podrobnosti
Kategorie: Z DOMOVA
Vytvořeno: 28. 5. 2014 13:03
Zobrazení: 30264

Vážení čtenáři, v mém kritickém dopise ze soboty 24.5.2014 jsem vladykovi Jáchymovi v závěru svého dopisu napsal:

"Drahý vladyko Jáchyme, já si uvědomuji, že jste mě dosud naprosto ignoroval. Ale prosím zvažte, že jsem to také já, kdo potřebuje Vaši pastýřskou lásku a proto dnes cítím bolest, že to vypadá, jako kdybych s Vámi bojoval. Z tohoto důvodu Vás prosím, jestli si myslíte, že moje slova byla příliš silná, dejte mi vyrozumění a já svůj otevřený dopis stáhnu, i když si o jeho obsahu myslím, že je pravdivý."

V pondělí 26.5.2014 mi vladyka Jáchym napsal stručný dopis tohoto znění:


Vážený pane Merunko,
skutečně považuji vaše slova za "příliš silná", protože se v nich objevují tvrzení nezakládající se na pravdě.
Vaše nabídka na jejich stažení je proto zcela na místě.

+Jáchym, arcibiskup pražský a českých zemích

 

A tak jsem svoji nabídku splnil a svůj dopis z webových stránek stáhnul.

Myslel jsem, že tím záležitost skončí. Jenže vladyka Jáchym k tomu ještě napsal tento veřejně dostupný komentář, který bych od člověka jeho postavení nečekal. Bohužel se mi tím význam mého dopisu potvrdil. 

 

... a jedna z reakcí na téže síti od jeho spolupracovníků:

 

Z těchto a ještě dalších dokonce pokleslejších reakcí jsem poznal, že vladyka Jáchym považuje svoje činy za nezpochybnitelné a správné a odmítá odpovídat na jakékoliv otázky. Podle něj to jsou interní církevní záležitosti, na které má vladyka z titulu své funkce právo, považuje všechny svoje kroky za dobrodiní a kdo o tom jen diskutuje, je jeho nepřítel, protože neprojevuje bezpodmínečnou poslušnost. Jsem z toho všeho velmi smutný, jak se chová nejvyšší představitel jedné z částí obecné svaté apoštolské Církve. Je to ostuda nás všech. Dokážete si vladyky Jáchyma představit jako rovnocenného partnera například vedle husitského patriarchy nebo římskokatolického arcibiskupa nebo našich ústavních činitelů? Nezbývá mi než poukázat na nedávnou přednášku pana docenta a otce Alexandra Lapina o nebezpečí sektářských tendencí (odkaz zde).

Takže jsem se rozhodl odvolat svoji nabídku na stáhnutí mého textu. Jeho stažení totiž vedlo jen k tomu, že se vladyka Jáchym tohoto (přiznávám že nepříjemného) textu zbavil, aby uvolněný prostor využil ke komentářům způsobem jemu vlastním. Proto zde opět zpřístupňuji text mého dopisu vladykovi Jáchymovi ze soboty 24.5.2014 a doplňuji ho o odkazy, kterými svá tvrzení dokládám. Nechť laskavý čtenář sám posoudí, nakolik byla reakce vladyky Jáchyma přiměřená a oprávněná.

 

Vážený vladyko Jáchyme, 

jste v funkci pražského arcibiskupa již čtvrtý měsíc, takže už uplynulo prvních 100 dnů a můžeme začít hodnotit výsledky Vaší práce. Jak jste si odpověděl na otázku, proč Ekumenický patriarchát dosud vaši volbu neuznal? (ani český stát Vás dosud neuznal, důkaz zde) Ekumenický patriarchát nemá žádné geopolitické zájmy na našem území kromě duchovní péče o kanonicky čisté pravoslaví, což dělá stejným způsobem na různých místech světa už skoro 2000 let. Vy tomu ale nechcete rozumět a raději žijete v pohádce, že ti "Turci" (jak říkají lidé z Vašeho okolí) nás asi chtějí zotročit a byli nějak nesprávně informováni od nějakých zlých osob a že se to brzy nějak napraví, až se těch zlých osob zbavíte. To myslíte vážně? Opravdu si myslíte, že na Ekumenickém patriarchátě v Konstantinopolu sedí hlupáci, kteří od Vás potřebují poučit? Ostatně šanci vysvětlit jejich údajné omyly jste už měl, když jste tam letos v březnu byl. Proč jste přímo na místě jejich údajné omyly nenapravil?

Drahý vladyko Jáchyme, svoji kariéru biskupa jste začal v Hrubé Vrbce. Je to nejen monastýr, ale i památné rodiště našeho národního hrdiny a mučedníka sv. Gorazda. Je to místo spojené zároveň s naší novodobou pravoslavnou kulturou i s novodobými národními dějinami obecně. Vaším úkolem, kterým Vás pověřil Váš nadřízený eparchiální arcibiskup Simeon, bylo toto památné místo učinit kolébkou nového pravoslavného bratrstva a duchovní školou pro nové biskupy. Proč ale od Vás všichni utekli? Proč dnes církev nemá dostatek biskupů? Za to také mohl Ekumenický patriarchát, na který svádíte svoje dnešní neúspěchy? Výsledky Vaší práce tehdy v Hrubé Vrbce byly stejné, jako jsou dnes. Podobně jako dnes byly tehdy vaším ovocem hádky, bolest a ubližování lidským duším. Ale dnes už jde o celou církev.

Milý vladyko, tento otevřený dopis obsahuje sumarizaci hořkého ovoce, které se ve Vaší zahradě urodilo v době, kdy sedíte na trůnu pražského arcibiskupa. Vladyko Jáchyme, Vy možná máte pocit, že na Vás nespravedlivě útočím a že to jsou všechno lži a výmysly. Ale tohle je objektivní popis, co nového jste do místní pravoslavné církve přinesl. Děsím se toho, co ještě bude následovat. Proto si myslím, že požadavek Ekumenického patriarchátu na kanonicitu vznesený po dlouhé a poctivé analýze a také po dlouhé debatě přímo s Vámi (znovu připomínám Vaši březnovou návštěvu v Konstantinopolu) je oprávněný a vychází z přesných informací, které si Ekumenický patriarchát získal sám mimo jiné také přímo od Vás na základě Vašeho vlastního vystoupení. Do třetice tedy připomínám Vaši návštěvu v Cařihradu. Vy jste tuto návštěvu okomentovali jako úspěšnou, protože jste po návratu z cesty vydali tuto zprávu:


"Po spoločnom obede s Jeho Všesvätosťou patriarchom Bartolomejom, členovia tej istej komisie sa stretli na rokovaní s delegáciou našej miestnej Cirkvi, ktoré trvalo do neskorých večerných hodín. Na rokovaní sa preberali podrobnejšie otázky života Cirkvi za uplynulé obdobie. Rokovania boli vedené v konštruktívnom duchu, obe strany si vyjasnili svoje stanoviská a dohodli sa na ďalšej spolupráci." - Citace z tiskové zprávy Prešovské pravoslavné eparchie ze dne 2.3.2014, stejný text byl také s velkou slávou zveřejněn na webových stránkách Pražské pravoslavné eparchie.


Jak je možné, že teď Vaši nejbližší spolupracovníci (například zde) bezostyšně tvrdí, že "Turci" byli špatně informováni a překrucují znění Tomosu z roku 1998 (odkaz zde) a dokonce zamlčují obsah komuniké Ekumenického patriarchátu (odkaz zde)?

Vážený vladyko Jáchyme, vyjmenujme si konkrétně, co jste za ty tři měsíce na pražském trůnu udělal:

  1. Váš nový ředitel úřadu je bohatý obchodník se stříbrem a bižutérií. (potvrzeno vaším spolupracovníkem zde) Předchozí ředitel úřadu pan ThDr. Jaroslav Šuvarský, PhD. si ho zvolil za svého nástupce, aby poté sám ustoupil do pozadí. Tento člověk dnes rozhoduje o duchovních, jejichž malý plat je na hranici prostého přežití, ale i tohle málo jim bere. K tomu navíc po církvi létají trestní oznámení, různá obvinění a výpovědi jsou postiženým konstruovány tak, aby se dal využít paragraf o porušení pracovní kázně. Takže církev, která tyto svoje členy Vaším jménem vykopává na dlažbu, jim nebude platit ani odstupné a k tomu jim ještě přidá trestní oznámení. Ještě že dnes již není možné někoho odsoudit k trestu smrti za rouhání, jako to zneužili židovští klerici v době Pána Ježíše, když použili římskou státní moc k vykonání popravy. Děkuji Pánu Bohu, že dnes již takové zákony u nás neplatí.
  2. Jsou svědectví, že dva Vaši nejbližší spolupracovníci se chlubí svými pistolemi a vyměňují si zásobníky s ostrými náboji. (potvrzeno vaším spolupracovníkem zde) Víme, kdo to je. Takto se chovají pravoslavní kněží ve vysokém úřadě pražské pravoslavné eparchie? Chystají se snad na základě Vašeho rozkazu někoho zastřelit?
  3. Proč jste poslal do Plzně tři gorily na otce Jana Polanského? Tito neznámí hromotluci v Plzni vnikli do chrámu a otce Jana Polanského hrubým způsobem zastrašovali. (odkaz zde) Co udělají tito lidé ve Vašich službách příště? Nebo o tom nic nevíte?
  4. Do církve jste vpustil ducha materialismu. Církev řídí expert pomocí metod koučingu a vědeckého managementu. Mluví se o optimalizacích, řízení lidských zdrojů, atd. (odkaz zde) Zůstalo ve Vaší církvi vůbec ještě nějaké místo pro Pána Boha? Jaké je dnes pod Vašim vedením vlastně poslání církve? Je to ještě evangelizace a nebo už jen řídíte církev jako soukromou firmu? Jistě, aby to tolik nebilo do očí, tak jste tohoto člověka vysvětil na kněze, přestože víte, že byl několikrát rozvedený a znovu ženatý. Proč člověk s takovou životní zkušeností najednou touží po kněžství? Je to vůbec kanonicky v pořádku? Vždyť svoji současnou funkci manažerského poradce v církvi by mohl vykonávat úplně stejně jako laik. Jaký je tedy skutečný důvod jeho svěcení?
  5. Jak také jistě víte, v Brně byla celý týden na návštěvě vzácná divotvorná ikona Matky Boží pomáhající k obměkčení zlých srdcí. (odkaz zde) Přivezl ji otec Jozef Fejsák. Přivezl ji z Ruska, milý vladyko Jáchyme. Ale vy jste tuto událost zcela ignoroval. Co špatného Vám otec Jozef udělal, že si kvůli tomu nevšímáte ani takové vzácnosti, která je navíc z Ruska? Proč jste nijak nereagoval na upřímnou snahu vás všechny duchovně propojit a dát možnost se společně sejít? Nebo tu ikonu Matky Boží a její účinek považujete za bezvýznamné, protože jiné osobní věci považujete za důležitější? Nebo jste snad měl z účinku té ikony strach? Teď je ve Vámi řízené církvi takový chaos, že se mezi sebou neshodnete ani na tom, na čem se neshodujete. 
  6. Otázka pomoci povodněmi postiženému Srbsku a Bosně. Jak snad víte, rychlá a profesionální pomoc je v tuto chvíli dvojnásobná pomoc. Proto jsme se rozhodli využít služeb profesionálních charitativních organizací, mimochodem vašich bývalých kolegů z doby, když jste ještě nebyl pravoslavný (odkaz zde). Opět jste podobně jako u zázračné ikony tuto informaci od nás ignoroval. Naše informace, jak lze Srbsku a Bosně efektivně pomoci, byla dokonce vymazána na Vámi kontrolovaných webech. Po několika dnech se potom objevila jiná informace, že sami zahajujete svoji vlastní sbírku na svůj účet. Na rozdíl od naší nabídky ale bez možnosti zaplatit dar přímo přes internet z platební karty. Jak to vlastně máte zajištěné? Jak to je transparentní? Už jste si projednal se zastupitelstvím Srbské republiky formu předání této pomoci? Kdy si myslíte, že by Vaše pomoc mohla dorazit na postižená místa? Nebude pozdě? Jak bude předávání pomoci na místě probíhat? Nechápu, proč jste odmítl využít služeb profesionálů, kteří už na postižených místech dávno pracují. Napadá mě jen jedno vysvětlení: Snaha o Vaše vlastní zviditelnění. Není to náhodou tak, že doufáte, že by vás eventuálně mohli Srbové konečně uznat až tam k nim přijedete se vší parádou? Proč jste dal přednost vlastní slávě před skutečně efektivní a rychlou pomocí postiženým lidem?
  7. Dnešní (sobota 24.5.2014) cyrilometodějská pouť do Mikulčic byla jen ubohé torzo oslav z minulosti. (odkaz zde) Není zvláštní, že v mnoha minulých letech byly tyto poutě za veliké účasti věřících doprovázeny krásným slunečným počasím, ale letos podobně jako vloni, se nad Vámi i obloha mračila?


Vážený vladyko Jáchyme, do poměrů v místní pravoslavnou církví jsem se ponořil již déle než před rokem. Za tu dobu jsem poznal spoustu věcí, o kterých bych tu mohl mluvit. Například jsem došel k těmto zjištěním:

  1. Ani jedna z tradičních Gorazdových i volyňských pravoslavných rodin s výjimkou Šuvarských Vás nepodporuje. Vaše podpora se opírá o konvertity z řad ateistů, protestantů a dalších různých církevních společenství, odkud pocházíte také vy sám.
  2. Na rozdíl od Vás bývalý metropolita Kryštof vždy bral s noblesou a důstojností hříchy svých duchovních pod svoje křídla, mnoho chyb včetně vašich vlastních promíjel a dokonce sám dokázal odstoupit pro klid v církvi. Jenomže Vy skutečné nebo i jen domnělé hříchy svých bližních řešíte ultimativně: Namísto toho, abyste svoji pastvu léčil a přesvědčoval silou svých argumentů, tak se snažíte do země zadupat všechny, kteří se proviní jen tím, že s vámi nesouhlasí.
  3. Nakolik se dívám kriticky na roli Ruské pravoslavné církve v krizi místní pravoslavné církve, tak musím konstatovat, že otec Nikolaj Liščeňuk z Karlovarského podvoří je velmi duchovní člověk a jistě nemůže z titulu zástupce Ruské pravoslavné církve schvalovat Vaše současné činy. Ruská pravoslavná církev v minulosti naší církvi pomáhala a velmi pečlivě dbala na dodržování církevních i obecně lidských pravidel a úzkostlivě ctila literu Písma, Svatých kánonů a Svatých otců. Jsou kroky, které nyní činíte, opravdu schválené Ruskou pravoslavnou církví? Informujete o svých krocích církev, která Vás jako jediná uznává a zřejmě si přejete, aby se stala vaší matkou namísto církve konstantinopolské?


Drahý vladyko, Vy si zřejmě vykládáte současné problémy ve své církvi jako spiknutí několika podle Vás zlých lidí proti svému arcibiskupovi, kterého musí všichni podřízení bezpodmínečně poslouchat. Ale to je jinak, ty aktivity, které se Vám nelíbí, jsou jen zoufalou snahou zastavit Vaši osobní válku proti vlastní pastvě. Ti otcové a jejich rodiny jsou věrní pravoslavné církvi a jen proto se dostali do opozice proti Vám. Měl byste pochopit, že krvácející duše potřebují Vaši pomoc, ale Vy je vydáváte supům na pospas. Chcete se s nimi vůbec ještě někdy obejmout jako bratři? Hledáte mír a pravdu a nebo jen hledáte argumenty, abyste si sám sobě mohl zdůvodnit, že je nutné se těch lidí navždy zbavit? Dobrý pastýř svým svěřencům otevírá srdce, obětuje se a lituje každé ztráty, ale Vy si berete na pomoc státní moc a svoje bližní likvidujete záměrně. Proto Vás za svoji osobu prosím:

Zastavte svoji ďábelskou jízdu. Ukončete svoje nerozumné a dětinské chování. Využíváte síly, které se vymykají Vaší kontrole. Dejte prostor k řešení krize v církvi Pánu Bohu. Nesnažte se všechno rychle zvládnout sám.

Někteří mi vytýkají, že mi do toho nic není, protože nejsem pravoslavný. Ale já zde nehájím jenom pravoslaví, ale obecně lidský zájem se chovat jeden k druhému ve vzájemné lásce a úctě, protože na rozdíl od zvířat jsme myslící bytosti obdarované rozumem a svědomím.

Na Vaší straně je jen bezohlednost a tvrdost. Neváháte činit rychlé kroky, nad nimiž se soudnému člověku točí hlava. Ale mohu Vám sdělit, že na té straně, kterou teď příkře trestáte, jsem mnohokrát slyšel slova, která zněla jinak, než znějí ta Vaše a Vašich pomahačů na adresu postižených.

Pražský arcibiskupský trůn (pomineme způsob, jakým jste ho dostal), jste získal v naději, že církev bude fungovat lépe než před tím. Máte teď opravdu pocit, že církev funguje lépe? Drahý vladyko, i kdyby ty vyhazovy byly skutečně oprávněné, proč je provádíte takovým zbabělým způsobem? Vy svým podpisem na dálku měníte osudy celých rodin. Proč se vyhýbáte osobnímu kontaktu s postiženými, proč si s nimi nepromluvíte, ale jen je z bezpečné vzdálenosti odstřelujete? Běžte svoje kroky obhájit mezi děti a manželky těch duchovních. Měl byste k tomu odvahu?

Drahý vladyko, mluvím k Vám upřímně jako křesťan a jako občan České republiky. Způsob, kterým se staráte o svoji pastvu je vidět i na úpravě vašeho zevnějšku. Nejste starec v pustině, ale arcibiskup pražský hlavního města České republiky v centru Evropy v 21. století. Víte, jak pečlivě nejen o svoji duši ale i o svoje tělo a zevnějšek dnes pečují monaši na Svaté Hoře například v monastýru Simonopetra? Vezměte si z nich příklad, prosím. Starejte se o svoje bližní i sám o sebe způsobem, který odpovídá dnešní době a naší zeměpisné poloze.

Drahý vladyko, jste reprezentantem církve, která je mně velmi blízká jakožto Čechovi a člověku aktivním v mezinárodním slovanském hnutí. Kdybych si Vás nevážil a nevěřil ve změnu k lepšímu, tak bych Vám tento dopis nepsal. Mám v nesmírné úctě svaté Soluňské bratry a všechny jejich následovníky nejen v dávné minulosti, ale i v moderních dějinách a křesťanství považuji za integrální součást naší kultury a vzdělanosti. Vy byste měl být také důstojným následovníkem svých slavných předchůdců. Proto se modlím k Vašemu duchovnímu otci Kirilovi z Trojicko sergejevské lávry, aby Vás jako svoje duchovní dítě navedl správným směrem.

V úctě Vás srdečně zdraví
doc. Ing. Vojtěch Merunka, PhD.

P.S.
Drahý vladyko Jáchyme, já si uvědomuji, že jste mě dosud naprosto ignoroval. Ale prosím zvažte, že jsem to také já, kdo potřebuje Vaši pastýřskou lásku a proto dnes cítím bolest, že to vypadá, jako kdybych s Vámi bojoval. Z tohoto důvodu Vás prosím, jestli si myslíte, že moje slova byla příliš silná, dejte mi vyrozumění a já svůj otevřený dopis stáhnu, i když si o jeho obsahu myslím, že je pravdivý. 

 

V souvislosti s mým otevřeným dopisem se také objevily úvahy, že vladyku Jáchyma uznávám na pozici arcibiskupa pražského a primase české části pravoslavné církve. K tomu bych rád uvedl následující:

  1. Nejsem členem Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku a jsem jen obyčejný občan České republiky. Proto mě sice těší zájem o můj názor tuto otázku, ale zdvořile připomínám, že můj názor vůbec není důležitý.
  2. Stejně tak není důležitý názor spolupracovníků vladyky Jáchyma, například pana Jiřího Jukla nebo kohokoliv jiného. Důležité totiž je, zda vladyku Jáchyma na této pozici uznávají ostatní pravoslavné církve ve světě a podle čeho se tak rozhodli. Žádné sčítání hlasů nekompetentních osob (včetně mého samozřejmě) nemá žádný význam.
  3. Nemám jediný důvod, proč by můj osobní názor na vladyku Jáchyma měl být rozdílný od názoru Posvátného Synodu matky místní pravoslavné církve, kterou stále ještě je Cařihradský patriarchát. Nic z toho, co vladyky Jáchymovi vytýkám, se nezrodilo v mé hlavě. Dělám jen to, že stojím pevně na straně skutečného pravoslaví reprezentovaného Posvátným synodem Ekumenického patriarchátu v Cařihradě, který reprezentuje Matku místní církve. Proto při vší slušnosti říkám, že po tom všem, co si vladyka Jáchym sám natropil, mě jeho popletené názory na to, co je a co není pravoslavné, vůbec nezajímají. Vladyka Jáchym by se měl teologicky dovzdělat a také psychicky léčit, jinak špatně skončí. Ubližuje sobě i svým bližním. Jeho vlastní dnešní spolupracovníci ho můžou snadno obětovat, aby se sami zachránili, protože situace už je velmi vážná. Vladyka Jáchym totiž udělal mnoho ultimativních rozhodnutí, které mu Ekumenický patriarchát nedovolil dělat. (odkaz zde, viz. odstavec II.)
  4. K samotnému způsobu volby vladyky Jáchyma na Prešovském 13. sněmu pravoslavné církve bych rád připomenul tuto zprávu (odkaz zde). Podle ní Pražská pravoslavná eparchie písemně potvrdila, že se volba arcibiskupa pražského uskutečnit nemůže, avšak v den voleb ráno se přítomným nečekaně oznámilo, že zasedal Synod, na kterém "navrhli" vladyku Jáchyma pražským arcibiskupem a poté tento "návrh" ne pražský, ale celocírkevní sněm schválil. Podle přítomných svědků však žádné zasedání Synodu nebylo ohlášeno. Nebyl to náhodou náhlý telefonát z Ruska, který takto zasáhl do běhu událostí?
  5. Přes všechny pochybnosti, které sdílím s Cařihradským patriarchátem tu však je praktická otázka. Vladyka Jáchym se na pražský arcibiskupský trůn sice dostal způsobem, který vyvolává pochybnosti, ale už je tam a používá svoji moc tohoto úřadu k rozhodnutím s fatálními důsledky. Může být propastný rozdíl mezi formální vírou v Ježíše Krista (se všemi těmi svíčkami, zlatem, zpěvem a kadidlem, koulením očima vzhůru k nebi atd.) a mezi samotným Kristovým učením. Proto dnes na českém území už prakticky není žádná místní nejen názvem ale i obsahem pravoslavná církev. Opravdu pravoslavní zůstali jen jednotliví kněží, kteří však jsou od těch druhých ve vedení z církve vyháněni a perzekvováni za to, že se odmítají podílet na jedné z největších krizí pravoslavného světa moderní doby. (odkaz zde) To byl ten důvod, proč jsem se rozhodl napsat svůj dopis. Nejsem sice členem české pravoslavné církve, ale na druhou stranu ani česká pravoslavná církev není sekta. Její představitel, bez ohledu na způsob, kterým se do své funkce dostal, by se měl ve své funkci (teď opakuji svoje slova z dopisu) chovat v obecně lidském zájmu ke svým bližním ve vzájemné lásce a úctě, protože na rozdíl od zvířat jsme všichni myslící bytosti obdarované rozumem a svědomím. Naplňovat poslání církve šířit všem lidem učení Ježíše Krista a jít při tom vlastním příkladem.

 

Na Athosu mají starý svatohorský vtip o tom, jaký je rozdíl mezi řeckým a ruským poslušenstvím. Myslím, že dobře charakterizuje toto smutné povídání. Samozřejmě Rusko je největší země na světě a proto při popisu jeho tradic je každé zjednodušení nepřesné. Ruské pravoslaví má několik různých tradic. Staroruská tradice je shodně jako řecká a balkánská založena na vlastním příkladu. Terčem tohoto vtipu je takzvaná novoruská tradice, která se formovala až v novověku a převzala vzorce chování z doby sovětskobolševického komunismu:


Ruský starec říká svému poslušníku v ruském monastýru sv. Panteleimona:

- "Dítě moje, skoč do moře!"
- "Vladyko požehnejte" - a šup už padá do moře ...

Řecký starec říká v řeckém monastýru Simonopetra:

- "Dítě moje, skoč do moře!"
- Poslušník se ptá: "Proč?"


Ten vtip nám ukazuje, že někteří pastýři nekompromisně požadují jen subordinaci, kterou si vynucují poslušenství svých podřízených. Ale proč? Poslušenství by měl být vzájemný vztah. Je důležité pochopit příčinu, proč má být poslušník poslušný svému pastýři, rozumět tomu. Když poslušník vidí, že se jeho pastýř o něho stará, přemýšlí o něm a v mnohém mu ustupuje, tak pozná, že pastýř mu ve své osobě dává příklad samotného Krista. Protože Kristus nepřišel na Zemi, aby získal moc, ale aby lidem pomáhal. A proto když vidíme, že pastýř dělá všechno pro nás, tak nás to vyzývá k odpovědi, cítíme lásku a vidíme v jeho v osobě samotného Krista. Proto svoje pastýře milujeme a vážíme si jich.


zdroj zde: Русская и греческая традиции послушания