Otevřený dopis vladykovi Kryštofovi

Vytisknout

Podrobnosti: Kategorie: RŮZNÉ; Vytvořeno: 13. 9. 2014 21:05; Zobrazení: 22381

Jeho Blaženost emeritní metropolita Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku
emeritní arcibiskup pražský
vladyka Kryštof

Drahý vladyko,

dobrovolně jsem se účastnil Vaší obrany v událostech, které již déle než rok ničí československé pravoslaví a které postupně narostly do rozměrů jedné z největších krizí pravoslavného světa dnešní doby. Tato krize začala v dubnu 2013 záměrnou medializací, která měla za následek Vaši abdikaci, přestože se žádný soud s Vámi nekonal a obvinění na Vás veřejně vznesená byla zpochybněna.

Díky Vaší pomoci a cenným radám jsem spolu s dalšími přáteli zorganizoval úspěšnou petici za Váš návrat, jejíž výsledek jsme osobně předali do rukou Jeho Všesvatosti Ekumenického patriarchy Bartoloměje a na Ministerstvo kultury ČR. Jenže Vy jste se potom od své vlastní petice několikrát veřejně distancoval. Ale pokud je čestný člověk neprávem obviněn, tak proč pohrdá obranou své osoby a dokonce činí kroky proti těm, kteří ho brání? Ve vašem případě nešlo jen o Vaši osobu, ale také o pověst instituce, kterou reprezentujete.

Postavila se za Vás, bývalého nejvyššího pastýře, celá řada duchovních a prostých věřících, kteří za svůj statečný projev doplatili ztrátou zaměstnání, pomluvami, šikanou i policejními obviněními. Jim jste vzkázal jen tolik, že jste si jejich podporu nepřál a že mají být poslušní svým nadřízeným. Jenže Kristus od nás nežádá žádné plané lidské oběti, ale přeje si dodržování svého učení (Mt 9:13, Mt 28:20). Nejmilejší oběť Bohu není ke svým bližním bezohledné sebezničení, ale konkrétními činy dokázaná láska ke svým bližním.

Jeho Vysokopřeosvícenost vladyka Simeon prokázal velkou osobní odvahu a rozhodnost problém řešit a církev bránit. Řídil se zněním patriarších Tomosů a požádal matku cařihradskou církev o pomoc. Byl za to obviněn z rozkolnictví a proticírkevního chování a následně v prosinci 2013 byl před očima moskevských a cařihradských biskupů vyhnán ze synodu. Vy jste jeho vyhnání písemně podpořil a dokonce, když jste byl žádán o spolupráci ve věci nápravy poměrů v církvi, tak jste to nejen odmítal, ale dokonce jste proti tomu aktivně vystupoval různými přesvědčovacími telefonáty, tajnými schůzkami a vyhýbáním se návštěvám lidí, kteří za Vámi na svoje vlastní náklady přijeli na pomoc.

Drahý vladyko, jistě víte mnohem lépe než já, že krize v místní československé pravoslavné církvi se odehrává na pozadí nepěkné mezinárodní politiky mezi Moskvou a Cařihradem, kde mocichtivá část Ruské pravoslavné církve soustředěná okolo pana biskupa Hillariona (Grigorije Valerijeviče Alfejeva) neuznává pravomoci a autoritu Cařihradu v otázkách řešení kanonických sporů a mezipravoslavných vztahů, protože si sama činí nárok na toto postavení.

Vaše chování v této déle než rok trvající krizi budí dojem připraveného divadla s cílem oslabovat cyrilometodějské velkomoravské a byzantské kořeny i samostatnost českého pravoslaví ve prospěch zahraničních politických cílů radikální frakce uvnitř Ruské pravoslavné církve. Již jsem Vám několikrát říkal, že sice máte schopnost lidi, kteří na Vaše činy doplatili, v pozdějším osobním rozhovoru přesvědčit, že se mýlí, ale že byste měl raději ve svých činech konat tak, abyste potom ta komplikovaná vysvětlování a obhajování nepotřeboval. Pravda na rozdíl od lži nepotřebuje složité řeči. "Pluralitas non est ponenda sine necessitate", zní výrok Williama z Ockhamu, což můžeme volně interpretovat takto: "Jestliže pro něco existuje více různých vysvětlení, potom to nejméně komplikované obvykle bývá to správné". Skutečná pravda je totiž jednoduchá, srozumitelná a jasná jako světlo, které prozařuje tmu a tma ho nepohlcuje (το φως των ανθρώπων, και το φως εν τη σκοτία φέγγει και η σκοτία δεν κατέλαβεν αυτό).

V místní pravoslavné církvi jsou lidé, kteří se semkli okolo vladyky Simeona. Ti zůstali věrní nejen slovy, ale především činy matce cařihradské církvi přesně tak, jak to je psáno v Tomosu patriarchy Meletia z roku 1923 o ustanovení pravoslavného arcibiskupství, který se stal zdrojem ústavy místní církve v dobách zakládání předválečného československého pravoslaví, a jak to bylo potvrzeno Tomosem patriarchy Bartoloměje o udělení autokefality v roce 1998. Na tomto právním základě vydala cařihradská synodální komise pro kanonické záležitosti a mezipravoslavné vztahy svoje rozhodnutí z 1. dubna 2014, které kromě dalších zpráv osobně tlumočil Jeho Všesvatost patriarcha Bartoloměj ve svém dopise Ministerstvu kultury ČR.

Opačný názor zastávají lidé podporující vladyky Jáchyma a Rastislava, kteří mají silnou politickou podporu z Oddělení zahraničních církevních vztahů Moskevského patriarchátu a z Podvorje ruské pravoslavné církve v České republice, které se roku 2012 s vaším souhlasem přeregistrovalo ze zastupitelství zahraniční církve na další samostatnou pravoslavnou církev působící na území České republiky, přičemž však pracovníci této církve jsou na výplatní listině zaměstnanců místní Pravoslavné církve v českých zemích. Vladyka Jáchym od své podpory této mocichtivé části uvnitř Ruské pravoslavné církve odvozuje platnost svého jmenování arcibiskupem pražským a vladyka Rastislav platnost své volby metropolitou v Prešově 11. ledna 2014. Kromě toto ještě vladykové Jáchym a Rastislav jedním dechem straší naše věřící před "řeckým nebezpečím" uchvácení naší církve a servilně děkují panu biskupovi Hillarionovi, který je ředitelem Oddělení zahraničních církevních vztahů Moskevského patriarchátu, za jeho "obětavou péči a ochranu".

Drahý vladyko, uvědomujete si, že tyto aktivity dlouhodobě směřují k ovládání místní československé pravoslavné církve ze zahraničí? Důsledkem tohoto vazalského pouta je protizápadní orientace a rostoucí mezinárodní izolace naší církve od integračních procesů soudobého křesťanského světa, kam patří stejnou měrou východ i západ. Bezohledné budování zázemí pro ruskou politickou kliku na území České republiky pod rouškou pravoslavného křesťanství ohrožuje nejen pravoslavné věřící domácího československého původu (Gorazdovi následovníci, Volyňští Češi a Podkarpatští Rusíni), ale také proevropsky orientované potomky ruské emigrace z minulosti (ruská inteligence a šlechta), kteří se velmi obávají instalace podobných poměrů, před kterými jejich předkové z Ruska odcházeli. Je to také nebezpečné pro české občany ukrajinské národnosti a pro Ukrajince, kteří u nás pobývají ve velkém počtu jako gastarbeiteři. Rostoucí podřízenost českého pravoslaví zahraniční politice, kterou dnes provádí část Ruské pravoslavné církve, se totiž mimo jiné také projevuje importem dlouhodobých rusko-ukrajinských národnostních a církevních problémů do naší země.

Vladykové Jáchym a Rastislav nemají kapacitu pochopit skutečnou mezinárodní hloubku krize, do které se namočili, protože v rozporu s realitou ztotožňují zahraniční aktivity soustředěné okolo jednoho konkrétního problémového člověka s celou bohatou tradicí ruské kultury a ruského pravoslavného křesťanství. Vladykové Jáchym a Rastislav sice nejsou ani schopni ani ochotni pochopit realitu, ale zato překypují sebevědomím. Proto označují za rusofoby a nepřátele pravoslaví každého, kdo nesdílí jejich omezené představy o Rusku a ruském národě.

Pan biskup Hillarion je velmi vzdělaný, nadaný a inteligentní muž přibližně stejně starý jako já. Moc se mu divím, proč svůj neobvyklý talent ničí v mezinárodních intrikách a především lituji, že se snaží ze zákulisí řídit naši československou pravoslavnou církev stejně primitivními metodami, kterými středověcí kolonisté ve vzdálených zemích ovládali místní náčelníky pomocí darů v podobě zrcátek a skleněných korálků. Takový přístup k bratrskému slovanskému národu uprostřed Evropy, který přijal křesťanskou civilizaci o mnoho let dříve než Rusové, nelze nazvat jinak než jako skandál. Ale ještě větší mezinárodní ostudou je neuvěřitelná skutečnost, že toto skandální chování nachází u našich vladyků kladnou odezvu a vděčnost.

Drahý vladyko, vladykové Jáchym a Rastislav se považují za Vaše právoplatné nástupce opírajíce se o pochybnou zahraniční podporu. Vy je uznáváte a dokonce potají podporujete. Jejich postavení a jejich činy jsou však v rozporu se závěry cařihradské synodální komise pro kanonické záležitosti a mezipravoslavné vztahy. Vzájemně protikladné postoje Moskvy a Cařihradu jsou všem dobře známé. Vy sám píšete ve svých knihách, že pravoslavné křesťanství v sobě obsahuje pokračování antické vzdělanosti a tedy i řecké logiky, kde nemůže být pravdou zároveň něco a zároveň opak tohoto. Proto svůj otevřený dopis zakončuji parafrází italského básníka Dante Alighieri z jeho Božské komedie:

Nejhlubší místa v Pekle jsou připravena těm, kteří v dobách mravní krize předstírali neutralitu.

v dokonalé úctě Vám píše
doc. Ing. Vojtěch Merunka, Ph.D.