POČTVRTÉ AKTUALIZOVÁNO: Odpověď na dotaz otce Antonije Drdy
- Podrobnosti
- Kategorie: Z DOMOVA
- Vytvořeno: 22. 8. 2014 20:58
- Zobrazení: 20534
Do redakce jsme dnes dostali dotaz od otce Antonije Drdy týkající se údajné nekanonicity a schizmatičnosti sv. vladyky Gorazda, na který přinášíme odpověď.
odesílatel: Vratislav Drda
předmět: prosba
Prosím redakci "Soli země" o vysvětlení, jak svatý novomučedník Gorazd dosáhl svatosti, když se prokazatelně celý svůj život nacházel buď v římsko-katolické církvi nebo v nekanonické pravoslavné církevní struktuře neodpovídající synodu patriarchy Meletia z roku 1923 a jak se ve světle obou tomosů máme vlastně k vladykovi Gorazdovi vztahovat resp. jak se máme vztahovat k jeho oddaným spolupracovníkům v čele s otcem Andrejem Kolomackým. Byli to schismatici? Děkuji.
V Kristu
prot. Antonij Drda
PCO Rumburk
Vážený otče Drdo,
my v redakci se na rozdíl od Vás při vší úctě domníváme, že se vladyka Gorazd nenacházel v nekanonické jurisdikci, ale byl v srbské jurisdikci, která byla kanonická (řecké přídavné jméno κανονικός = kanonický znamená v překladu do češtiny podle práva, standardní, normální, platný). Svou svatost si zasloužil mučednickou smrtí. A na jeho kanonizaci svatým mučedníkem byl přítomen vídeňský metropolita Michael, kterého vyslal jako svého zástupce konstantinopolský patriarcha, na kterého se tehdy obrátil náš blahé paměti metropolita Dorotej.
Za první Československé republiky na našem území působily čtyři různé jurisdikce, které byly všechny pravoslavné, i když spolu svým způsobem soupeřily. Srbové uznávali Ruskou zahraniční církev, která se sice s Moskevským patriarchátem neuznávala, ale všechny jurisdikce se uznávaly s Cařihradským patriarchátem. Srbská církev byla samozřejmě také v jednotě s Cařihradským patriarchátem. K nějakému přerušení eucharistické jednoty mezi těmito pravoslavnými církvemi na našem území nikdy nedošlo. Později po válce se všechny jurisdikce sjednotily do jediné československé pravoslavné církve, takže až do doby vzniku Ruského podvorje v Karlových Varech jsme na československém území měli jen jednu místní sjednocenou pravoslavnou církev. Proto nerozumíme, o jakém schizmatu vladyky Gorazda nám píšete.
Vážený otče Drdo, ještě dodáváme, že i kdyby byla pravda, co jste o nepravoslavnosti vladyky Gorazda napsal, tak v dějinách pravoslavné církve se mohli stát svatými i lidé, kteří ve svém životě nebyli formálně pravoslavnými, ale svými činy se o pravoslavnou apoštolskou církev zasloužili. Je to mimo jiné případ svatého apoštolům rovného císaře Konstantina Velikého. Pravoslavná církev se totiž drží Kristova učení a ne formálně farizejského pohledu, před kterým Kristus ve svých kázáních varoval. Proto dává přednost stromům přinášejícím dobré ovoce před obílenými hroby.
redakce SZ
Otec Drda napsal naší redakci ještě jednou. Hrubě napadl naši redakci, že v jeho prvním dopise bylo vysloveno přání obsah jeho dotazu do redakce nezveřejňovat (ale my to v jeho textu nevidíme) a mimo jiná vyjádření (která zveřejňovat nebudeme, abychom otce Drdu zbytečně nepoškodili) ve svém druhém dopise napsal:
... A ještě jedna drobná poznámka ohledně toho, co mne přispělo vůbec s Vámi vejít v kontakt: byl to důraz na nutnost mít DIPLOM z pravoslavné fakulty otevřeně namířený proti vladykovi Jáchymovi. Podle Tomosu z roku 1923 a autora článků schovávajícího se za "redakci Soli země" byl vladyka Gorazd kanonicky nezpůsobilý přijmout biskupskou chirotonii!
- - -
k tomu naše redakce může podat velmi jednoduché vysvětlení:
Vladyka Gorazd přijal biskupskou chirotonii v roce 1921, čili dva roky před vznikem diskutovaného Tomosu z roku 1923. Od dob sv. císaře Justiniána platí v civilizovaném právním světě toho pravidlo: Zákony neplatí zpětně v čase. Pokud by tomu tak bylo, tak by například ani žádný ze svatých apoštolů nemohl být zakladatelem biskupské linie, protože ani oni neměli žádné bohoslovecké školy (snad kromě sv. Pavla z Tarsu, ale v jeho případě šlo o "hodně odlišný typ bohoslovecké školy", což otec Drda jistě ví).
Opravdu nerozumíme, proč otec Drda nepravdivě a demagogicky napadá památku svatého novomučedníka Gorazda a proč používá nesmyslnou argumentaci, snad aby nám sdělil, že otec Jáchym se nemusí řídit pravidly církve, protože podle představ otce Drdy ta pravidla nedodržoval dokonce ani sv. Gorazd. Proto musíme prohlásit, že:
- Není pravda, jak píše otec Drda, že vladyka Gorazd byl kanonicky nezpůsobilý přijmout biskupskou chirotonii. V době, kdy vladyka Gorazd přijal chirotonii, bylo všechno kanonicky v pořádku, protože znění Tomosu ještě nebylo napsáno.
- Nikdo z redaktorů naší redakce tuto lež samozřejmě nikdy neřekl.
- Protože vladyka Gorazd v době vydání Tomosu v roce 1923 byl již dva roky biskupem, jeho biskupská hodnost mu podle práva zůstala.
- - -
Další útok otce Drdy na památku vladyky Gorazda šel po linii jeho údajné prokázané nekanonicity také z důvodu Gorazdova vzdorování autoritě a vytváření "parasynogogie", čímž je zřejmě myšlena paralelní (ve smyslu druhá a souběžná) řídící struktura církve:
... Ohledně svatosti - nemůže být svatořečen, kdo vědomě vzdoruje řádné církevní autoritě a vytváří parasynogogi. Příslušné poučení svatého Jana Zlatoústého o tom, že hřích schismatu nesmívá ani mučednická krev, jistě znáte.
(ve slově nesmívá je pravopisná chyba)
Podle otce Drdy je vladyka Gorazd kromě neplatného biskupa také hříšným schizmatikem, protože vzdoroval autoritě vladyky Sawatije, což mají dokazovat slova Tomosu z roku 1998, která jsou podle výkladu otce Drdy reakcí Konstantinopolského patriarchátu na osobní spory mezi vladyky Gorazdem a Sawatijem:
... Od té doby (míněno od roku 1923) až dodnes místní svatá Pravoslavná církev v Čechách a na Slovensku fungovala navzdory některým jejím nekanonickým činům, které tiše a s odpuštěním přecházíme, vědouce, že vše, co se uskutečnilo nekanonicky ne na základě pravidel a tradice jedné svaté pravoslavné Církve, od počátku nemá moc a je neplatné a nikdy až na věky nebude schváleno.
Proto pro jistotu opakujeme:
Na kanonizaci vladyky Gorazda svatým mučedníkem byl přítomen vídeňský metropolita Michael, kterého vyslal jako svého zástupce konstantinopolský patriarcha, na kterého se tehdy obrátil náš blahé paměti metropolita Dorotej.
Naše redakce spolu se všemi, kteří na rozdíl od otce Drdy mají odkaz a hrdinský čin sv. vladyky Gorazda v úctě, nepovažujeme vladyku Gorazda za mrtvého a proto o tomto českém národním hrdinovi mluvíme v přítomném čase.
Podívali jsme se na web otce Antonije (pana Drdy) z Rumburka a nestačili jsme se divit. Pan Drda tam o nás píše:
Rád bych pouze touto cestou upozornil všechny, že VEŠKERÉ texty zmiňující moji osobu a zveřejněné na webu "Sůl země" jsou dílem hrubě tendenční a dílem zcela smyšlené. Jde o naprostou mystifikaci otevřených nepřátel svatého Pravoslaví, našeho Posvátného synodu a bohužel i mé osoby. Jedná se zcela zjevně o lidi duševně vyšinuté, osoby nacházející se v prelesti. Nejhrubším způsobem manipulují s fakty, osobami, texty či výroky, vytvářejí virtuální realitu. Varuji všechny před jakýmkoli kontaktem s nimi. Pokud se chcete seznámit s mým SKUTEČNÝM názorem, ať již na osobu sv. vladyky Gorazda, současné těžkosti naší místní církve či cokoli jiného, doporučuji osobní kontakt. Děkuji.
Naše redakce touto cestou odpovídá:
Otče Antoniji, nerozumíme Vám, proč na naši redakci znovu útočíte. Vždyť jste po naší poslední výměně názorů doslova napsal:
...Tímto považuji korespondenci s Vámi za ukončenou.
Proto nám nezbývá, než zveřejnit vaši a naši poslední odpověď čtenářům. Vy jste nám napsal tento dopis:
Vážená redakce Soli země.
Můžete mi, prosím (zcela soukromě), sdělit Vaše jména, tedy jména osob, s nimiž mám tu čest komunikovat resp. které přes mé výslovné přání nezveřejňovat moji soukromou korespondenci tak činí a nebudu rozebírat, jak ji vědomě překrucují ad absurdum a vláčí mé jméno internetem? Rád bych se totiž za Vás pomodlil. Za "redakci" se modlit nemohu. Prosím tedy Vaše jména! Nebo se snad bojíte z mé strany "perzekucí"? Když nejste schopni se chovat jako křesťané, mohli byste se chovat alespoň jako muži? Nebo se bojíte? Mě? Lžete o lidech, veřejně - tak prosím, podepište se. Nejde to? Takoví jste vyznavači? Žádost o odstranění všech částí mé korespondence z Vašich stránek asi nemá cenu opakovat, předpokládám, že elementární slušnost postrádáte ve stejné míře jako odvahu odkrýt svoji identintu (pozn. redakce: správně se píše "identitu") před jedním vyhublým chudým báťuškou... Přeji Vám jen vše dobré!
o. Antonij Drda
Následovala tato naše odpověď:
Vážený otče Drdo,
pro Vás je asi pravda jen to, co Vám vyhovuje a lež je jen to, co se Vám nelíbí. Naši redaktoři nechtějí a nepotřebují, aby se takový člověk za ně modlil. Prosíme Vás, abyste se raději modlil za svoji vlastní spásu a odpuštění, protože jste zase neříkal pravdu ohledně několika věcí.
Nemáte naši důvěru a my nejsme povinni se před takovým člověkem zpovídat, nejsme Vaši vazalové. Tohle nejsou urážky, to jsou jen fakta, drahý pane, pokud to dokážete vůbec rozlišit. Fakt, že jsme spolu v jedné apoštolské církvi, je pro nás jen smutná náhoda.
Neúcta ke svatým a zpochybňování kanonických rozhodnutí je totiž velmi těžký hřích. Sice se říká, že nevědomost hříchu nečiní, ale s prominutím, pravoslavný duchovní v 21. století ve střední Evropě si nemůže dovolit takové názorové kotrmelce, jaké jste nám několikrát předvedl. Užíváte titul otec, tak se prosím jako otec chovejte. Nebo svoji práci nedělejte, máme demokracii, nikdo Vás nenutí. Každý, kdo svými schopnostmi, znalostmi a povahovými rysy nestačí na službu církvi, může Boha raději oslavovat jinak než pop (kněz). Například tak, že bude pořádně dělat něco jiného, co dovede lépe. Bylo by například lepší, kdybyste se možná více věnoval svému oblíbenému ragby, abyste se zbavil hříšných myšlenek a nemusel si tolik ubližovat šířením nesmyslů o svatých Pravoslavné církve.
Vaše vlastní slova (napsal jste jich ještě mnohem a mnohem víc) znovu vydáváte za lži, ale že jste nám ty svoje výmysly dokonce vkládal do úst, si už nepamatujete? To jsou teď už asi zase lži, nebo se ke svým slovům dokážete přihlásit? Nesplníme Vám Vaše přání. Jste dospělý člověk, měl jste vědět, co děláte, když jste to všechno začínal.
Vážený pane (to oslovení prosím opravdu neberte jako urážku, ale jen jako poctivé a slušné oslovení lépe příslušející k Vaší osobě): Vy žijete ve světě vlastních představ, ale ve skutečnosti Vám nikdo nechce ublížit, ubližujete si jen Vy sám sobě a zesměšňujete se. Dokonce neumíte psát ani česky bez hrubých chyb, což je pro veřejného činitele ostuda, i když Vy sám nedostatkem sebevědomí rozhodně netrpíte. Vy jste podle svých představ dokonalý křesťan a ostatní jsou podle vás špatní. Skutečnost je ale jen taková, že se za Vaše názory a znalosti stydíme a prosíme Vás, abyste s tím už přestal.
Perzekucí od Vás se nebojíme, avšak to, že jste je ve svém posledním dopise připomněl, je varující. Svědčí to o Vašem charakteru. Svědčí to totiž o tom, na co v první řadě myslíte, co Vás fascinuje: ovládat druhé. Prosím Vás, pochopte tohle: My nejsme Vaši nepřátelé, my jsme jen lidé, kteří mají o pravdě jiné mínění, než máte Vy.
zdraví Vás a o kousíček zdravého rozumu a přihlášení se k zodpovědnosti
Vás prosí
redakce SZ
Pokud naši redakci kdokoliv z místní Pravoslavné církve neanonymně požádá, přepošleme mu celou komunikaci s panem Drdou od začátku do konce, aby posoudil, kdo je nepřítel pravoslavné víry, kdo lhal a kdo je duševně vyšinutý. Na omluvu pana Drdy je možné říci snad jen to, že podobných názorově vyhraněných duchovních ve službách otce Jáchyma je víc.
Pan Drda kromě svého webu ještě napsal na svém Facebooku:
"Nedávno běžela naší místní církví "zaručená zpráva" - "otec" (sic!) Jáchym o sobě tvrdí, že "...je Bůh na zemi". No to je strašné! Co si ještě tento "samozvanec" dovolí, že? Naštěstí jsem byl osobním svědkem dané situace, takže mohu tlumočit, co se skutečně stalo a následně to můžeme srovnat s "výstupem", který do oceánu zvaného internet vypustili všichni naši novodobí strážci kanonicity církevního života, čistoty pravoslavné věrouky a hlavně náležitého vztahu k "Matce Církvi"... Tedy: probíhá jisté setkání a vladyka je (nikoli poprvé) dehonestován tím, jak se u nás obecně lidé chovají k biskupovi (nejen k němu - obecně). Aby naznačil, že takové chování není v tradičních církvích obvyklé, řekne: "V Rusku je pro lidi biskup Bohem na zemi." Tak, a je to! Řekl to. "Nač ještě potřebujeme svědky?" (Mt 26.65). Vladyka chce být vnímán tak, ... (mírnější verze) resp. to řekl (drsnější verze), že ON JE Bohem na zemi...." Dobrá, takže vladyka Jáchym neříká, že je Bůh, ale jenom chce, aby se k němu lidé tak chovali.
Tato heretická slova bychom rádi okomentovali z pozice pravoslavného učení:
1) Pocit otce Jáchyma, že se k němu lidé chovají špatně, je pouze plodem jeho duševních pochodů ve smyslu konfrontace toho, jak on si myslí, že by se k němu chovat měli a toho, jak on si myslí, že se k němu chovají, což má s realitou málo společného. A je lží, že se u nás lidé chovají ke všem biskupům stejně či dokonce ke všem špatně, pravoslavní křesťané nejsou hloupé ovce ani roboti, jak by si otec Jáchym asi přál. Lidé se u nás ke skutečným biskupům nikdy špatně nechovali.
2) Otec Jáchym zjevně nepochopil podstatu věci. V Rusku se na biskupy skutečně často hledí s otrockou podbízivostí, stejně jako se v Rusku hledí na velké šéfy v politice či v podniku. Tento nevolnický přístup je v Rusku silně zakořeněn v celé společnosti, prostředí Ruské církve nevyjímaje. Ale to nemá nic společného s úctou ani s Bohem. Strach či otrocká poníženost nejsou úctou, dokonce jsou velmi často jejím opakem. Úcta je upřímná, úcta vychází ze srdce a naplňuje člověka radostí, nelze si úctu vyprosit natož si ji vynutit.
3) V Rusku biskup není pro nikoho "Bohem na zemi". Biskup nikde v pravoslavném prostředí není a nemůže být "Bohem na zemi", protože by to byla hereze. Ruští podřízení mají leckdy ze svých biskupů strach a zároveň mnozí prostší lidé ve svém ignorantství na biskupy hledí - bezdůvodně a v rozporu se skutečnými pravoslavnými dogmaty - jako na svatou ikonu či nějaké Boží převtělení. Což je zřejmě přesně to, co si otec Jáchym přeje pro sebe i u nás. Ale nebrat v potaz realitu a nectít pravoslavná dogmata není v tradičních církvích obvyklé, toto je obvyklé jen v nejodpornějších sektách.
4) Bůh miluje každého z nás, přestože toho nejsme hodni. Nesoudí nás, ale naopak naše poklesky odpouští. Sám byl bez hříchu, přesto přijal muka a smrt, aby vykoupil naše hříchy. Bůh nikoho nevydírá ani nikomu nevyhrožuje. Bůh nelže. Bohu nezáleží na penězích. Bůh není zlý ani pyšný. Bůh nás vždy učil úctě k zákonům. Bůh je dokonalý a nesobecký, je nekonečně moudrý a starostlivý. Boha lidé milují, protože je takový, jaký je. Což je zároveň i ten důvod, proč mnozí skutečně pravoslavní věřící nemají rádi otce Jáchyma, který je někdy až opakem těchto vlastností.
Otec Jáchym si patrně z ruské pravoslavné tradice odvezl jenom velmi zjednodušené představy. Nechápeme, proč si otec Jáchym myslí, že "V Rusku je pro lidi biskup Bohem na zemi" a proč tuto herezi křičí na své podřízené v Pražské Pravoslavné Eparchii (máme na to svědky). Tyto názory nejsou typické pro Ruskou ani žádnou jinou pravoslavnou církev, ale pouze pro sekty.
Otec Antonij Drda, přezdívaný "Tony", jak se můžeme dočíst na webových stránkách jeho Rumburského ragbyového klubu, se také opřel do Ekumenického patriarchy Meletia a na své Facebookové stránce napsal:
"Jako přílohu k níže zveřejněnému textu si zde dovolím připnout odkaz na životopis "známého zednáře", "reformátora Církve" a "člověka, jehož osobnost byla jednou z nejskandálnějších v celé dvoutisícileté historii Církve", člověka, který byl svého času vyhnán jerusalémským patriarchou Damiánem za "činnost proti Svatému Hrobu", pana Meletia Metaksakise, onoho Meletia, jehož Tomos z roku 1923 je na stránkách "Sůl země" vyvěšen jakožto bezmála nejposvátnější text naší místní církve. Co to bylo za člověka, který že našim předkům léta Páně 1923 psal coby jejich duchovní otec (!), jaká byla jeho povaha, skutky, životní cesta, o tom nechť si učiní laskavý čtenář úsudek sám:
http://www.pravoslavie.ru/orthodoxchurches/page_2702.htm"
Je skutečně skandální, že si duchovní československé pravoslavné církve zřízené Ekumenickým patriarchátem v době patriarchy Meletia dovolí na základě jednoho ruského článku "obdarovat" osobní anathémou právě tohoto patriarchu Ekumenického patriarchátu a podle toho vyvodit, že Meletiův Tomos z roku 1923 se nemusí brát vážně. Jenomže to je Tomos, který založil naši československou pravoslavnou církev, kam se hlásí i otec Drda, takže taková tvrzení zpochybňují právní základ naší církve!
V Meletiově době totiž začaly spory Cařihradského a Moskevského patriarchátu o prvenství v pravoslavné církvi. Proto někteří protagonisté Ruské pravoslavné církve využívají jakékoliv příležitosti obviňovat Cařihradské patriarchy z hereze, zednářství a podobně počínaje Jeho Všesvatostí Meletiem, který byl za svého života nejen zvolen primasem Cařihradského patriarchátu, ale také papežem pravoslavného alexandrijského patriarchátu a arcibiskupem (po našem metropolitou) Athénským, ze škodlivé spolupráce se zkaženým Západem a heterodoxními církvemi. Je však pozoruhodné, že tuto "protizápadní" argumentaci neváhá použít i pravoslavný duchovní, který sám holduje západnímu silovému sportu a je dokonce předsedou klubu a má anglickou přezdívku "Tony".
Pravda je prostá: Jeho Všesvatost Ekumenický Patriarcha Meletios nebyl vyškrtnut z pravoslavných diptychů a Tomos z roku 1923 (který samozřejmě nepsal jen on sám) je kanonicky uznáván a je odkazován v Tomosu z roku 1998, který na něj přímo navazuje. Oba dokumenty jsou kanonickým základem existence Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, které je členem i otec Tony.
Připomínáme, že celá nešťastná debata s otcem Tony začala na jeho podnět takto:
Prosím redakci "Soli země" o vysvětlení, jak svatý novomučedník Gorazd dosáhl svatosti, když se prokazatelně celý svůj život nacházel buď v římsko-katolické církvi nebo v nekanonické pravoslavné církevní struktuře neodpovídající synodu patriarchy Meletia z roku 1923 a jak se ve světle obou tomosů máme vlastně k vladykovi Gorazdovi vztahovat resp. jak se máme vztahovat k jeho oddaným spolupracovníkům v čele s otcem Andrejem Kolomackým. Byli to schismatici? Děkuji.
V Kristu
prot. Antonij Drda
PCO Rumburk
Proto nás nyní dvojnásob udivuje, proč najednou otec Tony tak nehezky mluví o Jeho Všesvatosti patriarchovi Meletiovi, když naopak na začátku naší debaty považoval jeho synod za kanonický a na základě předpokladu platnosti jeho Tomosu z roku 1923 odvodil schizmatičnost sv. Gorazda a jeho oddaných spolupracovníků. Otec Tony se zřejmě chytil do vlastní argumentační pasti, kterou na nás přichystal. Proto mu teď zbývá jediné: Špinit nás a obviňovat ze zlých úmyslů, lhaní a z nedostatku psychického zdraví a Boží milosti.
redakce SZ
27.8.2014
Otec "Tony" Drda namísto toho, aby své plané a sebepoškozující diskuze zanechal, tak na veřejně dostupné Facebookové stránce zveřejnil další útok proti základům své vlastní církve:
Zde připojuji text z rukou sv. nmč. Gorazda, z něhož je JEDNOZNAČNĚ patrné, jak se vztahoval k Tomosu patriarchy Meletia z roku 1923 a cařihradské jurisdikci na našem území obecně: http://www.orthodoxia.cz/gorazd/odvodni-spis.htm Vím, že text je dlouhý, ale opravdu stojí za přečtení. Proto, aby nás zde "někdo" neuváděl v naprosté omyly a bloudění jak co do osoby sv. vladyky Gorazda, tak otázek s tím spojených. Za celý text jen dvě věty - "Avšak zřízení Archiepiskopie pro Československo cařihradským patriarchou bylo i ze stanoviska církevního aktem neplatným, protože cařihradský patriarcha neměl nad územím bývalé Československé republiky žádné jurisdikce..." a "Tomos cařihradského patriarchy je po stránce veřejnoprávní i kanonické neplatný, protože k jeho vydání došlo beze splnění toho, čeho bylo potřebí. V důsledku toho jest irelevantní i jeho dekret o vysvěcení a ustanovení prvního archiepiskopa pražského a celého Československa, neboť pro Prahu a pro Československo nebyl cařihradský patriarcha kanonicky oprávněn kohokoliv světit a nebo ustanovovat...". Více není třeba rozebírat. Toto je moje odpověď lidem, kteří vědomě vydávají bílou za černou a naopak, včetně mého vztahu k vladykovi Gorazdovi. Kéž Bůh žehná všem, kteří ztratili už i bázeň před ním a kterým se lež stala dobrým skutkem.
Milý otče Tony, jste sportovec a dokonce jste předseda klubu tvrdého kolektivního sportu, který pochází ze Západu a jmenuje se rugby. Ve sportu je důležité umět hrát podle pravidel fair-play a umět nejen rány rozdávat, ale také přijímat. Jistě také víte, že každý zápas jednou skončí a má svoje vítěze a poražené. Poraženým patří čest, ale pokud nehráli poctivě a ještě si po skončeném zápasu trapně vynucují další a další prodloužení a novou a novou revizi výsledku, tak svoji čest ztrácejí. Proč se tedy stále zahanbujete a pokoušíte se nám neustále vkládat do úst další a další ohavné věci? Zaklínáte se Bohem, ale jedním dechem zároveň znovu a znovu zpochybňujete legitimitu své vlastní církve, která vám dala svěcení i zaměstnání. Vždyť svými činy neděláte vizitku jen sám sobě, ale i celé své církvi.
Vaše eklesiologické kutilství, o které se neustále pokoušíte, nemá kromě ostudy žádný význam. Zbytečně planě filosofujete, co si podle Vašich představ myslel vladyka Gorazd o Jeho Všesvatosti Meletiovi a vladykovi Savvatijovi a jaké to podle vás má dopad na kanonicitu patriarchů, vladyků a mučedníků pravoslavné církve. Kanonický základ Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku tím nezměníte a její matku církev konstantinopolskou už vůbec ne. Nebo pokud k otázkám vzniku novodobého československého pravoslaví víte skutečně něco nového, co ctihodným otcům mezinárodní pravoslavné církve uniklo pozornosti, tak to prosím rychle napište Komisi pro kanonické záležitosti a mezipravoslavné vztahy Ekumenického patriarchátu v Konstantinopolu, aby to začala řešit. Druhá možnost, kterou máte, je vystoupit z církve, ve které máte problém být loajální její ústavě, tradici a právnímu základu. Žijeme ve svobodné zemi, máme demokracii. Nikdo vás za to upalovat nebude. Je to jen na vás.
Toto je důležité a nezpochybnitelné platné na rozdíl od domněnek otce Tonyho:
- Naše místní sjednocená Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku je nástupkyně předválečné "Gorazdovy" pravoslavné církve a také i "Savvatijovy" pravoslavné církve včetně dalších pravoslavných jurisdikcí, které tehdy působily na československém území. Vladyka Gorazd i vladyka Savvatij jsou oba dva uznáváni za kanonické pravoslavné biskupy naší místní církve. Jejich vzájemné osobní spory nemají vliv na jejich zásluhy o budování Svatého pravoslaví. Stejně tak nikdo z kompetentních lidí u nás i v zahraničí nezpochybňuje Jeho Všesvatost patriarchu Meletia ani ostatní pravoslavné patriarchy Ekumenického patriarchátu včetně současného patriarchy Bartoloměje. Vladykovi Gorazdovi byl na svatořečení zástupce Ekumenického patriarchátu.
- Právní základ existence naší sjednocené Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku je patriarší Tomos z roku 1923 z doby patriarchy Meletia a na něj navazující Tomos z roku 1998 od dodnes úřadujícího patriarchy Bartoloměje, biskupa Konstantinopole - Nového Říma. Tyto konstantinopolské dokumenty představitelé naší místní církve neodmítli, ale přijali, a tím plně uznali jurisdikci Ekumenického patriarchátu jakožto matky naší místní církve. Přesněji takto: Naše církev tím, že přijala Tomos z roku 1998, tak vzhledem k jeho obsahu přijala tím i Tomos z roku 1923, protože Tomos z roku 1998 na něm staví a odkazuje na něj.
Ten, kdo neuznává jurisdikci Ekumenického patriarchátu a zpochybňuje platnost jeho Tomosů v naší místní církvi, by raději neměl být členem Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. Máme na našem území ještě jednu samostatnou pravoslavnou církev: Ruskou pravoslavnou církev, podvorje patriarchy moskevského a celé Rusi v České republice. Tato církev je zaregistrovaná jako samostatná církevní organizace na Ministerstvu kultury ČR a má vlastní ústavu. (zde je její registrace a ústava ke stažení pod barevnou ikonkou "W" vpravo nahoře)
redakce SZ
