Otevřený dopis Vojtěcha Merunky
- Podrobnosti
- Kategorie: NAŠE EPARCHIE
- Vytvořeno: 6. 12. 2014 12:36
- Zobrazení: 24959
Drazí pravoslavní věřící a duchovní,
nejprve vám všem chci povědět, že se nepovažuji za lepšího člověka, než jste vy. Jsem jen obyčejný člověk zapojený do mezinárodního slovanského hnutí, kterému byla dána možnost se seznámit s československou pravoslavnou církví a poznat způsob jejího vnitřního fungování a řízení. Byly to pro mě velmi cenné zkušenosti, jenž začaly loňskou peticí pro vladyku Kryštofa, kterou on sám nakonec bohužel odmítl, a potom zkušenosti z práce pro vladyku Simeona, který jako jediný biskup místní církve zůstal věrný Matce Církvi na rozdíl od ostatních mnohem mladších biskupů a většiny duchovních, kteří ze zištných důvodů a nebo ze strachu zradili svoji Matku Církev.
Drazí, jedno z pravidel zdravého rozumu je takzvaná Occamova břitva. Toto pravidlo říká, že nejméně komplikované vysvětlení nějakého jevu obvykle bývá to správné. Proto se zeptejme: Je zdravé a dobré mluvit o zlém ekumenickém patriarchátě, který se spiknul s katolíky a židy proti nebohým československým biskupům a zmanipuloval proti nim celý pravoslavný svět? Opravdu si myslíte, že tohle je nejsprávnější vysvětlení přičiny vaší krize? Vážně si myslíte, že důstojní otcové z většiny světových církví jsou pomýlení, zlí, hloupí, málo informovaní, nesamostatní, ... a proto potřebují "poučit" od vladyků Rastislava, Jáchyma a Juraje? Pokud by tohle všechno bylo pravda, uvědomujete si, že celé světové pravoslaví je ve velkém ohrožení nebezpečné nevzdělanosti a proto by se honem měly uspořádat pro celý svět doškolovací kurzy v Prešově na univerzitních přednáškách pánů profesorů Gerky a Pulce?
Naštěstí je pravda úplně jinde. Příčina vaší krize vznikala desítky let. V době založení za první Československé republiky patřili duchovní a věřící československé pravoslavné církve k elitě československého národa (jak se tehdy dohromady říkalo Čechům, Slovákům a Rusínům). Byli velmi vzdělaní a plní mravních ideálů a už vůbec se nevymezovali do opozice proti československé historii a kultuře. Proto jsem měl velký zájem o československé pravoslaví, které bylo vybudováno na odkazu národního obrození z 19. století. Potom však přišla druhá světová válka a po ní období komunismu. Československé pravoslaví se postupně dostávalo víc a víc pod sféru sovětského vlivu. Samozřejmě, že ruský živel byl v československém pravoslaví přítomen od počátku, ale v době první republiky se jednalo o československé zázemí pro ruskou intelektuální a aristokratickou emigraci, která prchala před bolševiky. Tehdy to byla služba naší kultury pro naše východní bratry v nouzi a Praha byla v té době nazývána Oxfordem slovanského světa. Ale po druhé světové válce se i naše země stala kořistí stejných bolševiků jako v Rusku. Československá pravoslavná církev postupně ztratila vlasteneckého a intelektuálního ducha první republiky a dnes se stala pouhou údržbářskou organizací pro ekonomické imigranty ze zemí bývalého SSSR, kteří vesměs nemají zájem o autentickou československou kulturu, protože si z našeho pravoslaví udělali jen ostrov svého původního domova uprostřed "nepřátelského Západu". Snadno se potom zdůvodňuje, proč se pro československou veřejnost neprovádí pravoslavná osvěta a další formy pastorační práce, a jen se pro pár lidí jednou týdně slouží v chrámu. Církevní platy jsou sice malé, ale za 4x3=12 hodin práce měsíčně to vychází jinak. Víte, že takovou sazbu několika tisíc Kč za jednu hodinu práce mají jen špičkoví manažeři? Víte, jakou činností se zabývají pravoslavní duchovní ve zbývajícím čase, když právě neslouží? Já z toho radost nemám.
Vladyka Kryštof se snažil řešit rostoucí problémy oddělení československého pravoslaví od československé kultury. Toleroval nedostatky nejvyšších hierarchů ve vzdělání a mnišské praxi, ale uměl vládnout i strachem, takže to zvnějšku dohromady vypadalo, že církev víceméně dobře funguje. Když však jeho království ve skandálu padlo, tak si jeho odchovanci začali dělat to, co už vlastně dělali před tím, ale nyní už bez strachu z jakékoliv domácí ani zahraniční autority.
Bývalý metropolita se stal obětí vlastních lidí, které protěžoval na úkor ostatních. Jenže dobrý manažer se nezbavuje kvalitních lidí ze strachu, že by ho mohli ohrozit, ale naopak tyto lidi motivuje, aby společně pracovali ve prospěch církve. Proto dnes máte nekanonického metropolitu Rastislava, který je jen loutkou v rukou otců Gerky a Švajka. Vladyka Kryštof vám také jako svého nástupce dosadil vladyku Jáchyma, který se nechal zmanipulovat proti svému nadřízenému vladykovi Simeonovi. Tato záležitost naštěstí už skončila pražskými volbami, kdy vladyka Jáchym svůj post v hlasování neobhájil a přijal tento výsledek s důstojností opravdového muže a pastýře a možná i s úlevou. Bohužel tato pastýřská důstojnost a moudrost pořád schází u vladyky Juraje, který se chová jako zlé rozmazlené dítě. Jeho zvolením a svěcením nastala nová éra tradice, kdy se obcházení kánonů a tolerování nedostatků ve vzdělání a monašském chování stalo místní normou. Vladyka Juraj opouští svoji pastvu na tajné cesty neznámo kam, aktivně zasahuje do chodu ostatních eparchií a především nechce sobě ani vám přiznat, jaké je jeho skutečné postavení v zahraničí. Kde je jeho otcovská láska, která má být základem každého biskupa?
Československá pravoslavná církev také podlehla kulturnímu tlaku ekonomické imigrace z bývalého SSSR. Je veliká škoda, že československé pravoslaví nevyužilo získané svobody po roce 1989 k vybudování respektovaného duchovního centra v podobě monastýru. Řekové i Rusové vědí, že monastýry jsou pevnosti pravoslavné víry. U nás ale nevznikla tradice respektovaných monastýrů a respektovaného mnišství. Sami víte dobře, jak to s našimi takzvanými "monastýry" dnes vypadá a kdo v nich sídlí. Máme jen několik výjimečných jednotlivců, kteří se bohužel stávají terčem závistivých osobních útoků a šikany od ostatních duchovních intrikujících proti nim. Toto svědčí o nevážnosti a nezralosti československé pravoslavné církve jako celku. Proto k nám nechce přijít otec Ioanikios z Athosu ani otec Štefan z Jeruzaléma. Bojí se, že by nám stejně nepomohli a my bychom je zničili. Myslím, že mají pravdu. Zdejší problém se nevyřeší jen tak příchodem jednoho nebo dvou osamělých monachů. Zdejší problém vyžaduje mnohem větší zásah.
Porušťování místní pravoslavné církve je hodně velký problém. Prvorepublikové srbské a řecké kořeny místní pravoslavné církve nám už odumřely. Počítá se s tím, že dnešní pravoslavní Čechoslováci se tomuto porušťování církevního života jako věrní Slované podrobí a ostatním to bude jedno. Jak se to bude líbit našim domácím neslovanským pravoslavným, především tisícům československých Řeků a jejich potomků? Na nich už také nezáleží, jsou to jen "Turci", jak říkají v Moskvě, a tak můžou táhnout pryč. Komu se to uvnitř církve nelíbilo, byl označen za lháře, byl ostrakizován, šikanován, přestěhován na horší místo, vyhnán z církve nebo obviněn z kriminálních činů a z rusofobie. Buď se přizpůsobíš novému pořádku nebo vypadni. Nový pořádek bude podle ruských zvyklostí: Správný pravoslavný je jen Rus. Zájem vysvětlovat duchovní věci srdcem i rozumem nahradí slepá poslušnost. Řekové jsou jen Turci. Ruské obyčeje jsou jediné autenticky pravoslavné posvátno a vše ostatní včetně domácí československé kultury, místních jazyků, jídla, oblékání, ... je jen bezcenné porušování pravé víry. Společensky, kulturně a mediálně přívětivou domácí československou pravoslavnou církev podílející se na poctivé soutěži s ostatními křesťanskými církvemi na šíření Evangelia mezi domácím obyvatelstvem nahrazuje do sebe uzavřená sekta dobře živená státními platy a restitucemi.
Na dnešních potížích otce Michala jste se podíleli všichni. Především ti, kteří posíleni telefonováním jednoho vševědoucího Poraděnka z Moskvy se pokusili obalamutit Ekumenický patriarchát a samotného patriarchu. Vy všichni jste vinni, kteří jste otce Michala chlácholili, že bude vše v pořádku. Škoda, že se otec Michal od vašich zákulisních her nedistancoval, neodjel za patriarchou Bartolomějem pro požehnání a nesloužil v Praze alespoň jednu liturgii, na které by Božímu lidu veřejně oznámil svoji kandidaturu a představil by svůj program. Namísto toho jste pro něj narychlo ušmudlali arcibiskupskou volbu, kde vladyka Juraj sehrál absurdní divadlo, které si dovolujete nazývat posvátný synod per-rollam po telefonu za oltářem. To je jako nazývat slavnostním obědem jídlo narychlo spolykané vestoje někde v bufetu. Propouštěcí list otce Michala vám v Moskvě vyrobili až týden po proběhlé volbě a ještě se špatným datumem, takže se musel později vyrobil ještě jeden. Dokonce i tak jednoduchý podvod s antidatovanou listinou jste zpackali. Nyní se komicky řeší otázka cesty otce Michala na Cařihradský patriarchát. Uvědomujete si, že by z naší malé církve za patriarchou Bartolomějem po dokonaných volbách jela už třetí delegace? Jakpak by asi patriarcha reagoval, když už u něj neslavně dopadli pan Jaroslav Šuvarský a vladyka Juraj? Kdy se konečně dozvíme pravé výsledky z jejich utajované cesty? Zveřejní tito pánové všechny lži a nesmysly, které tam napovídali? Proč z jejich návštěvy není žádná fotografie? Nic neříkající zpráva na stránkách Pražské pravoslavné eparchie o této cestě (zde pro jistotu v kopii), ve které se vladyka Juraj prezentuje jako oficiální přestavitel místní církve má jediný význam: Je to důkaz pro duchovní soud o neschopnosti pana Šuvarského a vladyky Juraje přijmout realitu. Je to stejné, jako kdyby vladyka Juraj, který musel stát v Soluni venku na chodníku před chrámem sv. Dimitria, o své návštěvě napsal, že jako oficiální představitel místní pravoslavné církve měl tu čest se jako významný host zúčastnit oslav svatého patrona města Soluně. Otázka kanonicity vladyky Simeona vůbec nebyla v kompetenci této delegace ani v agendě komise. Jen v jednom má vladyka Juraj pravdu: Řešila se tam otázka kanonicity zvoleného pražského arcibiskupa. Ale komise jim nekompromisně sdělila, že v Praze velmi vážně pochybili jak v procesu výběru osoby kandidáta, tak i ve způsobu jeho volby. Takže tam otci Michalovi udělali medvědí službu. A navíc oběma pánům hrozí, že patriarchát brzy vše zveřejní podobně, jako to učinil v roce 2011, když se v Praze pompézně slavilo 60 let ruské autokefality a tehdejší metropolita se o tom ve svém dopise bál správně informovat Cařihrad, který potom následně všechno k naší ostudě zveřejnil. Pan Šuvarský a vladyka Juraj by si měli pořádně přečíst Tomos z roku 1998, kde se na konci píše:
.... obracejte se k našemu svatému patriaršímu ekumenickému trůnu, jenž je v obecenství se všemi pravoslavnými biskupstvími, která řádně hlásají slovo pravdy. Ekumenický patriarchát si vyžádá od sesterských církví jejich mínění a názor. K tomuto vám kanonicky prostřednictvím stávajícího tomosu připomínáme jako otcovskou závěť: "Stůjte pevně a držte pravoslavné podání" jako pilíře dogmatické pravdy. Pokaždé když nevíte něco dobře nebo máte pochybnosti: "Vyptávej se svého otce, on ti poví, svých starců a oni ti řeknou" (Deut 32,7). Řečené je pro naše vědomí, abychom zbytečně nepovyšovali své názory, ale pokorně hledali to, co je vůle Páně a to, co je dobré a dokonalé.
A proč vůbec tam jeli právě oni dva? Oni jsou oficiálními představiteli místní církve kompetentní vyjednávat za otce Michala? Proč tam nejel vladyka Rastislav (považuje se za metropolitu) s ředitelem úřadu Pražské pravoslavné eparchie o. Červinským nebo novým ředitelem o. Dudášem, který se na shromáždění tolik snažil? Není to tak těžké si na to odpovědět. Vladyka Rastislav by tu cestu nezvládl z mnoha důvodů, což jeho poradci dobře vědí. S bílým kloboukem na hlavě, který on nikdy nesundává, by ho tam stejně ani nepustili.
Církevní ikonomii (úlevy od závazných pravidel jako například věk nebo stav kandidáta) je možné samozřejmě akceptovat, ale musí se jednat skutečně o nutnou potřebu a ne jen zalepení díry. Taková osoba musí být nesmírně výjimečná. V čem ale spočívá výjimečnost pražské volby, že ji vladyka Juraj pompézně označuje za milník v historii církve? To je směšné. Asi tím vladyka myslel tu inovaci s telefonickým Synodem, protože vše ostatní bylo sice nečitelné, ale obyčejné.
Měli byste se otci Michalovi za tu ostudu všichni omluvit a na kolenou ho prosit za odpuštění, jenže vy místo toho hledáte viníky mimo vaší vlastní neschopnost a zmateně přeskakujete z tábora vladyky Simeona tam a zpět. Objevili se samozvaní vyjednávači, kteří za otce Michala vedou soukromá vyjednávání s vladykou Rastislavem, otcem Dudášem, vladykou Jurajem i vladykou Simeonem, ale hlavně s vidinou vlastního prospěchu. Vznikají nové pomluvy, nové drby, nové aliance s někým proti někomu a nové nenávisti. A to vše kvůli církevním platům a dalším příjmům, jako například statisícové faktury za "služby církvi". To je ta pravda, kterou neradi slyšíte.
Drazí čtenáři, víte lépe než já, že pro většinu důstojných pravoslavných zemí je praxe místní církve naprosto nepřípustná. Proto se naše malá československá pravoslavná církev netěší úctě a vážnosti, kterou by měla mít, neboť se hlásí k tradici nejstaršího slovanského křesťanského území na světě. Prosím uvědomte si, jakou máte zodpovědnost k předkům a že žijete ve střední Evropě na začátku 21. století. To, co zde před očima veřejnosti předvádíte, je nemyslitelné nejen v Řecku, ale i v Rusku. Nebo si snad myslíte, že by Moskevský patriarchát měl o naše biskupy zájem? Že by v Moskvě chtěli vladyky Juraje a Rastislava? Rusko je sice podporuje, ale chtěli by je mít u sebe doma? Svoji trapnost nevidíte, jen máte odvahu kritizovat řeckou pravoslavnou církev a římskou katolickou církev, že se už 50 let sbližují. Uvědomte si prosím, že v obou těchto starobylých apoštolských církvích je nemyslitelné, aby se metropolity, arcibiskupy a duchovními ve velkých městech stávali lidé, kteří nevystudovali několik renomovaných univerzit (nejen teologii ale i jiné vědy) s výtečným prospěchem a neovládali plynně několik světových jazyků. Myslíte si, že vaši pravoslavní duchovní v Praze a v Brně můžou být těmto lidem důstojnými partnery? Čím si myslíte, že můžete řecké pravoslavné křesťanství opravit a obohatit? Jste jako domýšlivý vrabec, který chce učit orla létat.
Drazí pravoslavní věřící, přiznejte si, že pro Cařihradský patriarchát, který pečuje o kanonicitu světového pravoslaví, je nepřijatelné, aby se pražským arcibiskupem znovu stal někdo, kdo má žijící manželku. I kdyby byl tento člověk třikrát svatý, tak to prostě nejde a nezáleží na tom, jestli to chce ten a nebo tamten. Další jasnou překážkou je způsob provedení samotné volby. Ani zde nezáleží na tom, jestli kandidáta někdo chce nebo nechce a už vůbec nezáleží na tom, co se podaří utajit nebo překroutit. Je velmi hloupé takto přemýšlet. Zapomínáte na to, že Cařihradský ekumenický patriarchát není Prešov. Proto světové církevní autority místní československou pravoslavnou církev nemají v úctě a neberou ji vážně. V Tomosu o požehnání autokefality z roku 1998 bylo prominuto mnoho nedostatků, ale nepoučili jste se z toho.
Cařihradský ekumenický patriarchát byl podrobně vyrozuměn svými vlastními zdroji o volbě a o osobě otce Michala daleko dříve, než jsme otec Izaiáš a já navštívili Jeho Všesvatost Bartoloměje. Těch několik slov, které při naší audienci zazněly o otci Michalovi, byly jen naší zkouškou, jestli budeme mlžit a nebo ne.
Dále, Cařihradský ekumenický patriarchát dychtivě očekával, jaké budou první okamžité kroky zvoleného otce Michala. Patriarchát doufal, že budou důstojnější než byla jeho volba. K lítosti všech se to nestalo. Začali jen tajně vyjednávat různí spiklenci mezi sebou. Neviděl jsem nikde žádnou radost a důstojnost, která by měla doprovázet volbu nového pražského arcibiskupa. Z úcty k vám si nedovolím srovnávat římské katolíky s pravoslavnými, ale jen jednu věc napíšu: Jak v řecké pravoslavné církvi tak i u římských katolíků směřují první kroky nově zvoleného arcipastýře směrem ven k lidu a k veřejnosti. Nikdy ne do uší několika vybraných spiklenců jako konspirace vyvolených lidí, kteří si o sobě myslí, že jsou chytří, ale jsou jen k smíchu všem ostatním. Známý herec Satinský jednou moudře řekl: My Čechoslováci začínáme svoje činy tak, že vypadají velmi vážně a velmi tajně, ale nakonec to je všechno jen směšné... Ptám se vás: Co o událostech v místní pravoslavné církvi vědí obyčejní věřící? Který duchovní otec svoje ovečky objektivně a pravidelně informoval o vývoji krize v církvi? Kde se konaly zvláštní bohoslužby za jednotu v místní pravoslavné církvi s prosbami o blagodať Ducha Svatého? Jak se projevovalo odhodlání Božího lidu aktivně pomáhat své církvi? Jak se projevovala láskyplná snaha o pochopení a vyřešení problémů, které máte? Kdo? Kde? Kdy? Posvátný synod snad něco organizoval? V které katedrále jste se scházeli?
Mýlím se, když si myslím, že Boží lid dodnes ani neví, v jaké krizi je církev? Že Boží lid vůbec netuší, že se může ocitnout každou chvíli mimo pravoslavné společenství, že žádné tajiny a obřady (např. svatby a další věci) nebudou ve světě platné? Tohle je mnohem větší neštěstí než nezvolení toho anebo tamtoho. Co když kvůli tomu budou pravoslavní odcházet z československé pravoslavné církve do jiných pravoslavných nebo také jinoslavných církví? Uvědomují si vaši duchovní tuto zodpovědnost před samotným Bohem? Já si myslím, že jim je to jedno, protože oni v Boha pravdy a lásky nevěří. Víc než Boha milují svoje platy. Jsou to materialisté, kteří se jenom nábožensky chovají, protože to je způsob jejich obživy.
Lidé drazí, zapojte svoje srdce i rozum. Ve světové pravoslavné církvi byly v dávné i nedávné minulosti různé problémy. Velké i malé a také to byly problémy podobné naší krizi, která začala odstoupením vladyky Kryštofa. Dokonce musel odstoupit i Jeruzalémský patriarcha a volba nového patriarchy byla pro celý křesťanský svět zcela zásadní, protože místo Spasitelova hrobu musí být reprezentováno důstojně. Podobná krize byla nedávno také v Americké pravoslavné církvi. Pokušení se nevyhýbá žádnému místu na světě, ale ve všech těchto případech Cařihradský ekumenický patriarchát sehrál klíčovou roli a právě jen on dokázal zajistit, že proces kanonické nápravy byl důstojný a všemi respektovaný. Proto se z tohoto prosím my všichni poučme, neopakujme staré chyby, nic nového už nevymýšlejme, jen společně přijměme s pokorou pomoc, která k nám už brzy přijde.
vám všem v dokonalé úctě píše
doc. Ing. Vojtěch Merunka, Ph.D.