Tomos cařihradského patriarchy Meletia z roku 1923
- Podrobnosti
- Kategorie: RŮZNÉ
- Vytvořeno: 12. 8. 2014 17:50
- Zobrazení: 23907
Protože se množí nepravdivá tvrzení ze strany podporovatelů nekanonického arcibiskupa pražského Jáchyma, že neexistuje žádný cařihradský Tomos z roku 1923 (o kterém psal bratr Cyprián), tak se naše redakce rozhodla jeho znění publikovat. Tento dokument je dostupný v mnoha odborných publikacích o dějinách československé pravoslavné církve a je také v originále archivován na Cařihradském patriarchátě pod číslem 1132 z měsíce března 1923.
Tomos z roku 1923 je skutečný a prokazatelně se stal základem platné ústavy naší církve. Druhý patriarší Tomos z roku 1998 na něj navazuje.
My rozumíme podpoře otce Jáchyma ze strany určitých lidí, které otec Jáchym okouzluje, ale ani takové okouzlení tyto lidi neopravňuje k tomu, aby ve prospěch svého promoskevsky orientovaného vůdce zpochybňovali právní základy naší církve, do které se (snad stále ještě) hlásí a kterou i oni (snad stále ještě) reprezentují. Možná to tito lidé činí proto, aby pomocí své vědomé lži vyvolali v naší církvi dojem, že prvním tomosem a základním dokumentem naší církve bylo prohlášení Ruské pravoslavné církve z roku 1951.
Proto laskavě prosíme čtenáře, aby mezi sebou porovnali text všech tří dokumentů (dvou řeckých a jednoho ruského), porovnali jejich obsah a konkrétnost sdělení a potom si sami učili závěr, jaká byla skutečná role Ruské pravoslavné církve ve srovnání s Cařihradským Ekumenickým patriarchátem.
Znění Tomosu z roku 1923 je kromě mnoha dalších dostupných informací zde.
Ruské prohlášení z komunistických 50. let jsme již publikovali zde.
Druhý a aktuálně platný Tomos z Ekumenického patriarchátu z roku 1998 jsme již publikovali zde.
Pro příznivce otce Jáchyma ještě pro jistotu upozorňujeme na pasáž z textu druhého cařihradského Tomosu z roku 1998, která se přímo odkazuje na zde uvedený první cařihradský Tomos z roku 1923 a která také laskavým způsobem komentuje exces s ruským prohlášením z 50. let. V textu 5. odstavce druhého Tomosu z roku 1998 se totiž jasně píše:
Naše svatá a velká Kristova církev, které je dána péče o všechny svaté Boží církve a která nikdy nenechá žádné své dítko bez ochrany a nikomu jinému nedovolí, aby dělal na co nemá právo a která jako živá Církev - žijící život vyššího života, jenž zjevil z hrobu vzkříšený Pán - činí dílo služby, udělila čest autonomie místní svaté církvi v Čechách a na Slovensku žijící ve svobodném, samosprávném a liberálním státě, i přestože je tato církev málo početná, a to v roce 1923 vydáním patriarchálního a synodálního tomosu. Od té doby až dodnes místní svatá Pravoslavná církev v Čechách a na Slovensku fungovala navzdory některým jejím nekanonickým činům, které tiše a s odpuštěním přecházíme, vědouce, že vše, co se uskutečnilo nekanonicky ne na základě pravidel a tradice jedné svaté pravoslavné Církve od počátku nemá moc a je neplatné a nikdy až na věky nebude schváleno.
redakce SZ
Tomos cařihradského patriarchy Meletia
Překlad z řeckého jazyka.
M e l e t i o s ,
Boží Milostí Archiepiskop Cařihradu, Nového Říma,
Ekumenický Patriarcha.
Číslo protokolu 1132.
Svaté svazky od dávných časů poutají zemi Pražskou s Přesvatou Církví Cařihradskou. Neboť odtud vyšedše, přinesli Moravanům a národům kolem Moravy světlo Evangelia svatí mužové Cyril a Metoděj, z nichž druhý stal se prvním jejich Episkopem.
Proto tedy i s radostí jsme viděli, že přicházejí k tomuto přesvatému Apoštolskému Patriaršímu Prestolu pravoslavní křesťané z nově založeného Československého státu, a majíce v paměti starodávné svazky, že žádají duchovního vedení na cestách nových smluv, na které se dostal jejich národní život sjednocením všech Čechoslováků ve vlastní stát. Laskavě jsouce tedy nakloněni žádosti dětí Svaté pravoslavné Církve v Československu, a uslyševše hlas naší povinnosti, abychom pastýřsky pečovali o pravoslavné obyvatelstvo v hranicích každé jednotlivé Svaté Církve, rozhodli jsme se, uváživše věc v Synodě se svými Přeosvícenými a Velectěnými Metropoli ty, uspořádat i kanonickým rozhodnutím poměry Pravoslavné Církve v Československu, tak aby vše "dálo se slušně a podle řádu", podle výroku svatého Pavla, "neboť není" - říká - "Bůh nepořádku, ale řádu a míru."
Pročež v Duchu Svatém z usnesení Synodu prohlašujíce ustanovujeme, aby od nynějška Pravoslavní Křesťané, žijící v Bohem chráněné Československé Republice, se svými sbory byli spojeni v jednotný Církevní obvod, jenž má jméno: Pravoslavná Archiepiskopie Československa, a zachovává neochvějně následující nařízení:
1.
Tato Archiepiskopie, zbudovaná na základech dogmat a svatých Apoštolských Synodských Kánonů a ostatních církevních nařízení Jedné Svaté Pravoslavné Všeobecné Apoštolské Církve, a zachovávající kanonické spojení s Přesvatým Apoštolským a Patriarším Ekumenickým Prestolem, obsahuje prozatím tři Episkopáty, totiž: Episkopát Pražský, Episkopát Moravský a Episkopát Karpatoruský, které mohou býti později rozmnoženy podle pastorálních potřeb Pravoslavné Církve v Československu.
2.
Episkop sídlící v Praze má titul: "Archiepiskop Pražský a celého Československa" a pod jeho předsednictvím scházejí se Episkopové v Synod pravidelně dvakrát do roka: před Božskou Paschou a na podzim, mimořádně pak, kolikrát budou svoláni od Archiepiskopa a scházejí se tam, kde určí Archiepiskop.
3.
Synoda Archiepiskopie Československa má všechna práva a povinnosti, které Svaté Kanony předepisují Synodě krajské, jsouc odpovědna Ekumenickému Patriarchovi a jeho Synodě za udržování dogmat a kanonického řádu ve svém správním obvodu.
4.
Episkopy navrhuje kněžstvo a lid, volí je pak Synoda; potvrzení zvolených přísluší, jedná-li se o Episkopa - Archiepiskopu, jedná-li se o Archiepiskopa - Ekumenickému Patriarchovi. Do té doby však, než bude ustanovena Synoda Archiepiskopie, přísluší kanonická volba episkopa Synodě Patriarší.
5.
Nikdo nemůže býti navržen nebo zvolen za episkopa, kdo nemá diplomu pravoslavné bohoslovecké školy, a kdo se dříve neosvědčil v nižších stupních kněžských nejméně tři léta, a co do věku ne mladší 30 let.
6.
Archiepiskop a ostatní episkopové, kanonicky na své prestoly dosazení, zůstávají na nich doživotně, vyjma, že se jich vzdají dobrovolně, anebo jsou z nich kanonicky složeni. Episkopové odsouzení svoji Synodou, mají právo odvolati se k Ekumenickému Patriarchovi, jenž pronáší konečný rozsudek společně se Synodou složenou z jeho Metropolitů.
7.
Každý Episkop, jsa pastýřem svého Episkopátu, má právo i povinnosti, které předpisují episkopské hodnosti svaté Kanony a dlouhověká církevní praxe. Obzvláště jest připomenouti práva a povinnosti každého Episkopa: světiti a Božské službě zasvěcovati chrámy a modlitebny; ustanovovati u nich kněze, kteří slouží Liturgií a pějí, jáhny a ostatní kleriky, pečovati ve slušnosti a pořádku k obecnému dobru o správu všech věcí u sebe (v Episkopátu), spojovati a rozlučovati duchovné manželství podle nařízení Pravoslavné Církve, a rozdělovati Myro Svatého Pomazání, jejž dostává prostřednictvím Archiepiskopa od Ekumenického Patriarchy.
8.
U každého Episkopa jest v činnosti duchovní soud, skládající se z něho jako předsedy, aneb jeho zákonného zástupce, a dvou kněží. Tento soud rozhoduje v prvé instanci o všech kanonických proviněních kněžstva a lidu, mezi nimi také o těch, jež se vztahují k rozloučení manželství. Od rozhodnutí episkopských soudů jde odvolání k Synodě Archiepiskopie, jež rozhoduje konečně.
9.
Při svátostech a bohoslužbách jsou kněží a jáhnové povinni připomínati svého episkopa, episkopové -- Archiepiskopa, Archiepiskop pak Ekumenického Patriarchy, jehož prostřednictvím děje se styk s každým Episkopátem pravoslavných, kteří správně vyznávají slovo Kristovy pravdy.
Budou-li tato nařízení jako neochvějná základna zachovávána, mají Archiepiskop a Episkopové s kněžstvem a lidem svobodu organisovati Pravoslavnou Církev a Československa podle požadavků státních zákonů, pod nezměnitelnou podmínkou, aby žádné nařízení příslušných orgánů nebylo shledáno odporujícím učení a pravidlům svaté Pravoslavné Církve, jak jsou tato vykládána praxí Ekumenického Patriarchátu. Pročež žádné ustanovení diecesní nebude platným, nebude-li míti schválení příslušného Episkopa, aneb Synody Archiepiskopii; žádné pak ustanovení jež se vztahuje na celou Archiepiskopii nenabude platnosti, nebude-li dříve potvrzeno v Synodě Ekumenického Patriarchy.
Vybízíme otcovsky kněžstvo a lid, jako děti naše milé v Kristu, aby ctili své pastýře a učitele, aby jich poslouchali jako vůdců a duchovních otců a jim vyhovovali podle nařízení svatého Pavla: "aby vykonávali s radostí dílo pastýřské a ne sténajíce."
Toto, když se nám tak uzdálo a tak jsme se rozhodli, bylo stvrzeno Synodou, a na stálé zachovávání toho vydává se tato Patriarší a Synodská listina (Tomos), která byla zařazena a podepsána v kodexu naší Veliké Kristovy Církve, v stejném a nezměněném opisu Přeosvícenému Archiepiskopu Pražskému a celého Československa Panu SAWATIOVI při jeho chirotonii.
V Patriarchátu v měsíci března 1923. Indikce 6.
Patriarcha Cařihradský MELETIOS, rozhoduje v.r.
Metropolit Cesareje NIKOLAOS v.r.
Metropolit Chalkedonu GREGORIOS v.r.
Metropolit Koryce JOACHIM v.r.
Metropolit Dyrrhachia JAKOB v.r.
Metropolit Nikáje VASILIOS v.r.
Metropolit Rhodu APOSTOLOS v.r.
Metropolit Varny NIKODEMOS v.r.
Metropolit Velegradu JOACHIM v.r.