Omluva redakce SOLI ZEMĚ

Omlouváme se všem za přílišnou horlivost, se kterou se snažíme bránit kanonickou jednotu československého pravoslaví s naší Matkou církví, kterou je Cařihradský patriarchát, a s ostatními světovými pravoslavnými církvemi před samozvanými církevními představiteli Jáchymem, Rastislavem a Jurajem.


Velmi litujeme, že nekanonicky působící Jáchym, Rastislav a Juraj jsou některými osobami ze zahraničí zneužíváni ke zpochybňování důležitého postavení Cařihradského patriarchátu v systému světových pravoslavných církví. Do života církve tím proniká svévole a chaos. Trpí tím nejen pravoslavný, ale celý křesťanský svět. Je to na škodu celosvětové misii pravoslavné církve a snižuje se tím postavení pravoslaví v očích všech křesťanů a všech lidí.

Také velmi litujeme, že biskupové Jáchym, Rastislav a Juraj sami sebe považují za nedotknutelné a vzorné křesťany a z výšin této vlastní iluze neváhají soudit a trestat všechny, kteří se na rozdíl od nich drží skutečné křesťanské víry. To je heretický způsob jednání typický pro rozkolníky. Místní synod, který si pochybným svémocným způsobem vytvořili sami pro sebe, považují za nejvyšší pravomocný orgán a autoritu nadřazenou dvoutisícileté tradici a ověřené praxi apoštolské církve a navíc ještě úplně nezávislou na synodech ostatních církví. V převrácené logice těchto samozvaných hierarchů není "kanonické" to, co bylo v minulých stoletích ustanoveno na sněmech Svatými otci a učiteli církve a zapsáno v Posvátných kánonech, ale podle nich je "kanonické" jen to, co právě teď oni sami potřebují. Proto za rozkolníky a nepřátele církve označují oni nás, kteří je za jejich rozkol kritizujeme.

Naši nekanoničtí hierarchové jsou ve své iluzi o vlastní vyvolenosti a neomylnosti přesvědčeni, že dovedou všeobecnou apoštolskou církev "vylepšit". Tím však dávají jiný význam slovu "kanonický", které v původním řeckém významu znamená "řádný", "obvyklý", "normální" či "správný". My, kteří spolu s vladykou Simeonem souhlasíme s názory cařihradské komise pro kanonické záležitosti a mezipravoslavné vztahy z 1.3.2014 a z nich vyplývajícími závěry Posvátného Synodu Ekumenického patriarchátu z 1.4.2014, tedy my, kteří se na rozdíl od rozkolníků nejenom slovy ale i činy pevně držíme cařihradské Matky církve, s takovými novotami stejně jako Jeho Všesvatost patriarcha Bartoloměj nesouhlasíme a tyto novoty včetně skandálního chování s tím spojeného odmítáme a považujeme je za velmi nebezpečné a heretické. 

Současný problém v Pravoslavné církvi českých zemí a Slovenska má rozměr eklesiologický, církevně-právní a jurisdikční. Přestože se týká veřejného chování jednotlivců, tak stále ještě zůstává vnitrocírkevní záležitostí, ve které nelze překračovat hranice církevní etikety. Vysvěcený duchovní má platné svěcení (dokud není zrušeno církevním soudem) a toto svěcení samo o sobě není a nemůže být terčem naší kritiky.

Proto si uvědomujeme si, že jsme v našem zápalu použili slova a argumenty, které nebylo příjemné číst, protože mohly znít jedovatě a bulvárně. Všem se za taková slova omlouváme. Nemáme žádnou zlomyslnou radost z toho, co současné nekanonické vedení Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku dělá a co říká a také nechceme na rozdíl od skutečných rozkolníků naši církev zničit. Přejeme si, aby se současná smutná situace vyřešila kanonickým způsobem a na základě lásky a spravedlnosti. Jedině to přinese do naší církve skutečnou jednotu a mír. Přejeme si, aby skončily perzekuce, nátlak, intriky a vše, co nepatří do naší církevní kultury. Věříme, že se k takovému způsobu řešení bude moci připojit každý pravoslavný duchovní i laický věřící dobré vůle.

Tato naše omluva neznamená, že nyní budeme před rozkolem v naší církvi zavírat oči a začneme nekanonické vedení respektovat a přestaneme informovat o probíhajících událostech a budeme mlčet o jednotlivých přestupcích příslušných osob. Tito lidé jsou za svoje přestupky zodpovědní a to tím více, jak vysoké posty v církvi nyní zastávají a svými činy místní pravoslavnou církev reprezentují. Budeme dál pomáhat návratu pravdy a míru do našeho zmučeného církevního společenství.

redakce SZ