Oběžník arcibiskupa pražského

Oběžník arcibiskupa Jáchyma duchovním a zaměstnancům Pražské pravoslavné eparchie ze dne 15. 3. 2014
 
 
Důstojní a drazí otcové, mátušky a pracovníci Pražské pravoslavné eparchie,
 
všechny Vás zdravím a dovoluji si obrátit se na Vás v tyto svaté postní dny s obšírnějšími informacemi o naší práci na ústředí, abyste byli informováni, a také s několika prosbami na závěr.
 
Ohledně otázek týkajících se postojů Jeho Vysokopřeosvícenosti Simeona, arcibiskupa sousední eparchie, budeme se tímto zabývat na řádném zasedání Posvátného synodu za dva týdny, které svolal Jeho Blaženost Rostislav, metropolita naší církve. Stále věřím, že zvítězí zdravý rozum a přání žít, modlit se a pracovat v jednotě a lásce, jak to chtějí i duchovní a věřící moravské eparchie. Ihned po zasedání Synodu budete o všem podrobně informováni.
 
Dále co se týká naší práce na ústředí.
 
Jakožto nový eparchiální archijerej snažím se dle protokolu navštěvovat instituce v Praze. Byl jsem pozván panem prezidentem Milošem Zemanem na Hrad na slavnostní oběd v úzké skupince hostů, při příležitosti návštěvy prezidenta Makedonské republiky. Pan prezident mi gratuloval a přátelsky jsme si popovídali o situaci na Ukrajině a v naší církvi. Tuto středu budeme jednat na ministerstvu kultury o dořešení několika formalit, přátelsky se s panem ministrem před několika dny setkal i zástupce Moskevské patriarchie v naší zemi otec Nikolaj Liščeňuk. Dále jsem byl pozván na pražské ambasády pravoslavných zemí, nejintenzivnější spolupráce je aktuálně s Její Excelencí rumunskou velvyslankyní paní Gitmanovou, se kterou jsme několikrát jednali, naposledy v Mostě ohledně dokončení stavby monastýru. O tom se rozepíši podrobněji.
 
Město Most dalo k dispozici pozemek a základové desky za symbolickou cenu, rumunská strana buduje monastýr jako dar pro naši církev, my jsme měli zajistit pouze přívod elektřiny, vody a kanalizace. Jedná se o provedení sítí v poměrně dlouhém úseku (cca 1 km, řádově v ceně přesahující 1 mil. Kč). Několik let se tato věc důsledně neřešila a my jsme nyní tlačeni k rychlému vyřešení tohoto úkolu, je zde brzký termín nutné kolaudace objektu. S otcem ředitelem Úřadu ER Evženem Červinským a s otcem Andrejem Danciu se touto otázkou intenzivně zabýváme a věříme, že s Boží pomocí vše zvládneme ke spokojenosti všech zúčastněných stran.
 
Ohledně našeho církevního ústředí. Otec Milan Horvát, kancléř Úřadu MR, obětavě organizuje dokončení oprav naší budovy v Praze na Šárecké. Na Úřad MR jsme přijali novou zaměstnankyni, sekretářku Annu Cihlářovou, s jejíž prací jsou všichni velmi spokojeni, má dobré zkušenosti z podobné práce v institucích státní správy. Ve sklepení objektu na Šárecké bude archiv úřadů MR i ER, i tato část domu se k tomuto účelu opravuje. V prvním patře budovy bude sídlit úřad MR a bude zde sál pro jednání obou rad. Ve druhém patře bude sídlo Úřadu ER, který se na Šáreckou přestěhuje z katedrály hned po dokončení rekonstrukce (otázka několika týdnů). Potom budou oba úřady mnohem lépe a efektivněji spolupracovat (například nám bude stačit jedna společná účetní atd.). Na Úřad ER jsme přijali nového zaměstnance bratra Jiřího Jukla, sekretáře ředitele úřadu ER, kterého jistě není potřeba představovat (člen ER), s ostatními zaměstnanci Úřadu ER pod vedením otce Evžena Červinského nyní vytvořili velmi dobrý tým a sám mám z jejich práce moc dobrý pocit. V podkroví zmiňované budovy jsou tři malé pokoje, v jednom bydlím já, ve druhém otec kancléř a třetí je k dispozici pro hosty. Dále budu v příštím týdnu jmenovat mého osobního tajemníka, otce diákona Vladimíra Dvořáka, který vzhledem ke svému vzdělání (teologické i manažerské), odbornosti a mnohaletým zkušenostem z řízení organizací bude pro práci našeho ústředí velkým přínosem. Již nyní nám na našich zasedáních velmi kvalifikovaně pomáhal. Usiloval jsem o užší spolupráci s otcem Antonijem Drdou, který se ovšem k mé lítosti z rodinných důvodů nemůže do Prahy přestěhovat. Rád bych ho přesto zapojil do práce na našem ústředí s tím, že jednáme o jeho pravidelném využití pro pastoraci našich věřících v Praze, studentů naší katedry na Fakultě a pro mediální výstupy. Dále je zde otázka velmi důležitá, potřeba vikárních biskupů. Psal jsem o tom již mnohokrát a vzhledem k naší celocírkevní situaci (nedostatek biskupů v Synodu a nedostatek připravovaných kádrů pro funkce biskupů eparchiálních) i vzhledem k našim eparchiálním potřebám chci podpořit volbu vikárních biskupů, kteří by biskupovi eparchiálnímu pomohli ve vymezených oblastech. Touto otázkou se chci zabývat na zasedání Synodu, na připravovaném řádném zasedání Sněmu i na platformě našich orgánů (ER a ES). Kandidáty máme, já sám vím minimálně o čtyřech, ale to je opět věcí diskuse, kterou budu podněcovat a budu pochopitelně respektovat Vaši vůli a vůli našich orgánů.
 
Rád bych zavedl tradici, kdy se s duchovními budu radit ohledně svěcení nových kandidátů na diákony a kněze. Ideální by to bylo v rámci církevního odboru, kde jsou přítomni všichni okružní protopresbyteři, a je zde tudíž patřičná duchovní autorita, o kterou se budu moci opřít, a kandidát takto bude zvolen nejen samotným biskupem, ale hlasem církve (do tohoto orgánu můžeme přizvat dle vůle členů odboru i další zkušené duchovní naší eparchie, kteří vykonávají kněžskou službu delší dobu). V rámci tohoto odboru budeme projednávat i další závažné duchovní otázky, které budou aktuální. Eparchiální rada, ve které jsou přítomni i zvolení laici, by spíše měla řešit otázky hospodářské, těch samotných je dnes nadmíru, tedy aby se správně rozložily síly.
 
Co se týká našeho hospodaření a způsobu nakládání s financemi od státu. Naneštěstí jsme v minulých letech ztratili hodně času, kdy se tato vážná otázka sice některými z nás otevírala, nicméně neřešila, či řešila nedůsledně. Nyní jsme se o tomto tématu radili na zasedání eparchiální rady a hospodářského odboru, výhradně na platformě těchto zákonných a zvolených orgánů budeme jednat i nadále. Mám velkou radost, že jsme v zásadních otázkách jednomyslní. Chceme, aby nám v tomto pomáhali odborníci, které oslovujeme a při samotném hledání investičních příležitostí budeme i nadále oslovovat. Chceme, aby naše hospodaření bylo transparentní, etické, přínosné pro naši církev i pro celou společnost, kolektivní a maximálně profesionální (co nejméně rizikové, přitom dostatečně výnosné a efektivní). Finance z náhrad jsou zatím uloženy a nebude z nich odebrána ani jedna koruna, dokud se nevytvoří potřebný a eparchiální radou schválený systém. Musíme si uvědomit, že máme odpovědnost nejen za sebe a za zajištění aktuálního chodu církve, ale že máme odpovědnost i za ty, kteří přijdou po nás. Zanedlouho stát začne našim zaměstnancům snižovat příspěvky na mzdy každým rokem o 5 %, my musíme zajistit, aby zisky z finančních náhrad tuto sumu doplnily, a abychom z těchto zisků mohli realizovat také dobročinné a misijní projekty, abychom, hrubě řečeno, v budoucnu nezbankrotovali. Je to proveditelné, ale musíme být velmi dobrými hospodáři, peněz nazbyt rozhodně není. S tímto je pochopitelně spojena potřeba provedení auditu naší organizace, musíme se společně poradit, které farnosti zanikají a nemají perspektivu rozvoje, a které farnosti naopak musíme otevřít. Prosím v tomto ohledu o Vaši maximální pomoc a ochotu spolupracovat při komunikaci s pracovníky našeho ústředí. V rámci diskuse padl i návrh některých duchovních finance z náhrad spravedlivě dělit na farnosti, které by pak samostatně hospodařily a finančně se osamostatnily (například koupí bytu, který by pronajímaly a tím zajistily chod farnosti a plat pro duchovního). Toto se mi jeví jako velmi nešťastné, jelikož na všech farnostech nebudou k dispozici kvalitní hospodáři a investoři a farnosti si je nebudou schopny financovat, dále je jasné, že čím je větší množství prostředků, tím lépe a výnosněji se s nimi hospodaří. Do budoucna je navíc otevřená možnost spolupráce na společných investičních projektech i s olomoucko-brněnskou eparchií, to samozřejmě záleží na rozhodnutí moravské eparchiální rady v čele s moravským arcibiskupem. Pochopitelně by taková spolupráce byla výhodnou pro obě eparchie, byla by zde jednak úspora na spravování financí (pokud by síly nebyly tříštěny), byla by jistě i vyšší ziskovost (pokud by finance pro investiční příležitosti nebyly tříštěny). Ale každá z eparchií je v tomto směru samostatnou a suverénní a musí se sama rozhodnout. To vše bude kvalifikovaně diskutováno a jistě nakonec přijmeme ten nejideálnější systém nakládání s danými prostředky.
 
Sešel se také osvětový odbor pod vedením mátušky Evy Šuvarské, závěry tohoto setkání jsou velmi konstruktivní. Odbor začal spolupracovat s týmem IT odborníků, který se pravidelně schází (zde bych rád vyzdvihl obětavou práci otce Vladimíra Dvořáka, bratra Symeona D. Rabase a dalších spolupracovníků). Otec diákon Hanuš Nykl začíná pracovat na založení našeho nakladatelství a připravuje s otcem Antonijem Drdou, bratrem Jiřím Přeučilem a dalšími spolupracovníky projekt knihtisku. Sestra Pavlína Klaudová již má kolem sebe dobrý tým redakce Hlasu pravoslaví a věříme, že se úroveň časopisu bude i nadále zdokonalovat. Prosím tímto o podporu časopisu a propagaci jeho odebírání. Prosím také o propagaci našich oficiálních stránek www.pravoslavnacirkev.cz .
 
Ještě ohledně komunikace mezi námi. Pokusíme se zkušebně, tedy zatím jen mezi několika lidmi na ústředí, zavést software “1click” či jemu podobný. Budou pak přehlednější plnění úkolů v rámci jednotlivých projektů při naší práci, projektová plánování, kdo má za co odpovědnost, delegování úkolů, celková komunikace atd. Na Moravě jsem v minulosti také organizoval ve spolupráci s bratrem Markem Novotným (člen MR) možnost telefonické rámcové smlouvy bezplatného telefonování mezi námi a levného telefonování mimo rámcovou smlouvu (v našem systému je na Moravě již přes 300 lidí, kněží s rodinami, věřící). Můžeme se poradit, jestli tuto možnost rozšíříme i na naši eparchii, případně jestli využijeme nabídku jiné telefonní společnosti. Věc nespěchá, nyní to píši jen jako úvahu. Na Moravě jsme to zařídili u společnosti T-Mobile s tím, že jsme museli poskytnou ze svých řad dobrovolníka, který se o naši celou skupinu bezplatně administrativně stará – to je jediná nevýhoda, ovšem řešitelná např. odměnami z našich zdrojů.
 
Navštívil jsem náš monastýr v Loděnici u Prahy. Matka představená igumenka Valentina se sestrami i otec Onufrij, v neposlední řadě pochopitelně přátelé matky představené, dobrodinci, kteří vše financovali, si zaslouží velké uznání za práci, kterou vykonali. Je to stavba, která u nás a v našich podmínkách skutečně nemá obdobu. Monastýr je naší eparchii k dispozici pro potřeby, které nebudou v rozporu s monastýrským způsobem života. Jsme domluveni, že v objektu monastýru například budeme moci realizovat i naše schůze presbyterů, jelikož v budově na Šárecké nemáme dostatečně prostorný sál (do Loděnice se jede autem z Prahy cca 30 minut, je tam i autobusové a vlakové spojení). O monastýru se nyní nebudu více rozepisovat, plánujeme, že nejbližší schůzi presbyterů bychom po domluvě s matkou představenou uskutečnili právě v Loděnici s tím, že Vám všem celý objekt ona sama ukáže a představí možnosti jeho využití. Případně Vy sami matce představené budete moci nabídnout v rámci tohoto projektu pomoc a spolupráci.
 
Ještě jedna informace na závěr, není potěšující, ale chci, abyste byli i o této věci informováni. Rok trpíme od úzké a destruktivní skupiny lidí vydírání, útoky, veřejné pomluvy a provokace. Sám jsem za celou tu dobu nepodal ani jedno trestní oznámení. Nyní jsem však odpovědný nejen za sebe, ale i za naše zaměstnance, za Vás, duchovní pražské eparchie, a za Vaše rodiny. Jelikož se v minulých dnech v rámci naší práce opět objevily výhrůžky a agresivita od podivných individuí (vzhledem k jejich chování si nemyslím, že patří do našich řad), rozhodl jsem se, že budu ze své pozice pražského arcibiskupa o všem informovat příslušné orgány přímo na policejním ředitelství v Praze, aby se touto věcí začali seriózněji a systematičtěji zabývat a zabránili případným dalším incidentům. Nechci Vás nijak strašit, naopak uklidnit, že i na toto myslíme a podnikáme potřebné kroky. Věřím, že situace se velmi brzy dořeší a stabilizuje.
 
 
Drazí otcové, mám k Vám ještě následující prosby:
 
1. V první řadě Vás prosím o aktivní studium českého jazyka. Vím, že mnozí z Vás jste vyrůstali na Rusi, na Ukrajině, v Srbsku aj. a čeština není Vaším rodným jazykem. Mnozí otcové se český jazyk velmi dobře naučili, ale někteří mají s češtinou stále problémy. To, že ovládáte jazyk ruský, je pro nás velmi přínosné a důležité, jelikož zásadní část našich věřících jsou právě ti rusky mluvící. Nicméně pracujete i v českém misijním prostředí, a proto rozhodně musíte dobře mluvit, kázat a sloužit i česky. Jednáte se státní správou, oslovujete zájemce o pravoslaví, kteří rusky nerozumí, čeština je jazyk, který nás zde spojuje, a který musí být jazykem pro naši komunikaci základním. A argumenty typu, že máte v chrámu jen rusky mluvící, svědčí právě o jednom jediném – že nedokážeme oslovit ty česky mluvící. Rozhodně Vás tímto nechci stresovat, na druhou stranu však prosím o Vaši aktivní snahu stav věci zlepšit. Prosím, pracujte na tom, na naší společné schůzi se společně poradíme, jakým způsobem bychom Vám v tomto směru mohli pomoci (kurzy atp.).
 
2. Jelikož mnozí duchovní pracují v jiných zaměstnáních, ba dokonce nežijí ve městě, kde by měli správně každodenně pastoračně pracovat, je nezbytné, aby měla každá církevní obec alespoň internetové stránky s přehledem bohoslužeb a s přímým kontaktem na kněze (e-mail, mobil). Chápu, že v dnešní době není lehké uživit rodinu, ale na druhou stranu si musíme uvědomit, že pokud kněz nebydlí v místě své církevní obce, ta se pak těžko může rozvíjet a rozrůstat. A není možné, abychom všichni bydleli v Praze... Prosím o zodpovědnost v této otázce, kterou budeme také na naší schůzi presbyterů projednávat.
 
3. Na farnostech, kde je tradiční tzv. všeobecná zpověď, musíte rozhodně zpovídat i individuálně, aby měli věřící možnost osobního rozhovoru s knězem a aby kněz mohl poradit věřícím, případně na ně naložit ozdravnou epitimii, což u tzv. společné zpovědi není možné. Věřící veďte k individuální zpovědi s tím, že pokud chcete zachovat bezprostředně před přijímáním také zpověď všeobecnou, pak na ní dávejte rozhřešení jen Vám známým věřícím, o kterých víte, že jsou k přijetí Darů připraveni. Prosím, nezapomínejme také na to, že nezbytnou a povinnou součástí každé svaté liturgie je kázání.
 
4. Na schůzi presbyterů se poradíme, koho si zvolíme za eparchiálního zpovědníka, případně jich může být více. Abychom se my, duchovní, pravidelně zpovídali. Prosím pouvažujte o svém návrhu.
 
5. Pokud někdo z Vás chce v rámci cesty či dovolené sloužit v jiné eparchii naší místní církve, máte k tomu mé požehnání, ale musíte si vzít požehnání biskupa dané eparchie. Pokud cestujete do zahraničí a chcete sloužit na území jiné jurisdikce, zavčas to oznamte mailem mně a v kopii otci Evženovi, řediteli Úřadu ER (tedy nikoliv telefonicky pouze mně). Zavčas znamená tak, abychom tuto otázku mohli v klidu projednat.
 
 
Drazí, vyprošuji Vám všem Boží požehnání do dalších dní Velkého půstu. Zachovávejme jednotu a lásku mezi námi a buďme dobré mysli!
 
Prosím o Vaše svaté modlitby, Váš v Kristu arcibiskup Jáchym