Reakce na polopravdy a nepravdy o současné situaci naší místní pravoslavné církve

 Reakce na údajný dopis duchovních a na některé lživé  argumenty

  Tak  nám na Soli země zveřejnili údajný dopis údajných 14 kněží pražské eparchie,  kteří údajně odmítají poslušnost vladykovi Jáchymovi. A prý ten dopis poslali i  patriarchovi Bartolomějovi.

  Co k  tomu říci? V první řadě jde opět o anonym, jak je v kruzích Soli země,  pravoslavnecirkve.info a Asociace pravoslavných křesťanů již „dobrým“ zvykem.  Takže existuje vůbec v pražské eparchii těch 14 kněží, kteří ten dopis údajně  měli podepsat? Dokud ty podpisy nebudou zveřejněny, je možné celou věc považovat  za pouhou fámu a podvrh.

  Nicméně je možné, že někteří takoví duchovní existují.  Skutečně se již v naší eparchii objevil jeden případ, o. Jan Polanský, který  veřejně proklamoval své opuštění pražské eparchie  a přechod pod omofor vl. Simeona. To je  samozřejmě nekanonický krok, nicméně o. Polanský se jím vyřadil jak z  duchovenské služby, tak ze všech struktur a orgánů naší eparchie. Velmi zajímavé  je, že tak učinil krátce poté, co se prokázalo policejním vyšetřováním, že  protiprávně zcizil církevní budovu   v Plzni. Před trestním stíháním jej zachránila pouze skutečnost, že tento  čin byl již promlčen. Závěry policejního vyšetřování s tímto vyzněním již vedení  eparchie obdrželo.

  Kněží, kteří jsou momentálně v zákazu sloužení a byli  již z eparchie pro různé přestupky propuštěni (další pokus o zcizení církevních  budov, dlouhodobé mimomanželské poměry, alkoholismus atd.) nebo dokonce  laicizováni (bratr Freimann) je více, je tedy možné, že tito lidé společně s o.  Polanským nějaký takový dopis podepsali. Přes všechny výhrady k vl. Simeonovi si  myslím, že si nezaslouží, aby jej obklopovali lidé takovýchto morálních  „kvalit“.

  O jejich odvaze a statečnosti svědčí i to, že si přejí  zůstat  v anonymitě. Připomeňme, v  jakém kontrastu s tím byl dopis 8 kněží olomoucko-brněnské eparchie, kteří se  nebáli podepsat svůj dopis vl. Simeonovi, aby se přidržel věrnosti posvátnému  synodu, ačkoli jim hrozilo propuštění ze zaměstnání. Statečnost je jednou z  největších ctností  křesťana. Inu,  „po ovoci poznáte je“.

  Ten  (smyšlený?) dopis je sám o sobě snůškou nesmyslů a polopravd. Tak hned ten  začátek. „jediný kanonický biskup je vl. Simeon, zůstáváme věrni své matce  církvi, církvi cařihradské“. V první řadě je naší matkou naše vlastní  autokefální církev. Jenže právě naše autokefalita je něco, co tihle lidé vůbec  nerespektují. Je patrné, že v posledních měsících veškeré jednání vl. Simeona a  lidí, kteří jej obklopují, směřuje právě ke zpochybnění naší autokefality. Je  smutné sledovat, jak někdejší vážený arcipastýř je nyní ochoten rozervat naši  církev na kusy a přivést ji do rozkolu jen proto, že se nestal jejím  metropolitou. Ke svým záměrům používají jednak Tomos o udělení autokefality  Cařihradem, který ale bez ostychu znásilňují a vykládají ho zcela účelově (nebo  lživě?). Tomos umožňuje zasahování cařihradského patriarchátu do života naší  církve jen v záležitostech „globálních  témat a otázek církevního charakteru, které přesahují možnosti místních  autokefálních církví“. Souběžně s tím vede tato skupina dezinformační kampaň,  která má  jediný cíl: rozvrátit naši  místní církev. Obětí bude opět naše autokefalita a tradiční české pravoslaví,  založené sv. vl. Gorazdem. V posledním dokumentu cařihradského patriarchátu se  objevila argumentace odkazující na vl. Savaatije, který se neúspěšně snažil po  1. světové válce založit českou pravoslavnou církev pod omoforem Cařihradu. Tedy  nikoli dílo Gorazdovo, ale neúspěšný pokus cařihradského Savaatije má být  základem naší novodobé církve? Tento pokus škrtnout významnou epochu naší  církevní historie bychom měli vnímat velmi pozorně.

  Je  jisté, že cařihradský patriarchát jedná pod vlivem dezinformací, šířených  skupinou kolem vl. Simeona. Přitom je zřejmé, že spor v naší místní církvi je  využíván v širších souvislostech sporů ve světovém pravoslaví mezi  Druhým Římem (Cařihradem) a Třetím Římem (Moskvou). Ti, kdo se snaží těchto  sporů k dosažení poct a úřadů v naší místní církvi tím pracují nejen ke škodě  naší církve, ale celého pravoslaví.

  A co  že se píše v dopise dále? „Zachováváme věrnost kánonům“. To zní jako výsměch.  Nebyl to právě vl. Simeon, podle autorů „jediný právoplatný biskup“, který se  pokusil zorganizovat tajné svěcení biskupa (!) bez vědomí ostatních arcipastýřů  naší církve, v cizí eparchii, zcela bez přítomnosti veřejnosti? Jím porušené  kánony by vydaly na celou stránku. To ale autorům dopisu zjevně nevadí. Takže  veškeré zmínky o kánonech jsou v jejich ústech pouze účelové řeči. Jejich  jediným argumentem je, že vl. Simeon nedal svému pomocnému biskupovi souhlas k  přijetí pražské katedry. Tohle nepatrné porušení kánonů, které se událo ve  chvíli, kdy vl .Simeon bez nadsázky sabotoval práci Posvátného synodu a vůbec  chod naší církve, je zcela pominutelné. Kánon není dogma a jeho uplatnění může  být vázáno na konkrétní situaci. Připomeňme, že pouhý měsíc před tím se vl.  Simeon snažil vl. Jáchyma zcela nekanonicky zbavit  funkce.

  Takže autoři dopisu se ohánějí nějakými formálními  kanonickými kličkami (a mnohem horší porušení kánonů je jim lhostejné) a stavějí  je do protikladu proti celkovému konsensu CELÉ naší místní církve. Protože  postup Posvátného synodu v čele s vl. Rastislavem podpořil jak sněm církve jako  nejvyšší správní orgán, tak i metropolitní rada a obě eparchiální rady  Pravoslavné církve v českých zemích. Vůle Božího lidu  je tedy zřejmá. A právě proto se snaží  vl. Simeon a jeho skupina zatáhnout do celé záležitosti Cařihrad, protože je jim  jasné, že celá místní církev stojí na straně metropolity Rastislava a Posvátného  synodu.

  A jak  že je to s údajným neuznáváním ostatními pravoslavnými církvemi? Antiochijská,  Ruská, Polská a Americká církev vyslaly svoje zástupce na intronizaci  metropolity Rastislava. Ostatní církve se jeho intronizace neúčastnily, ale jeho  pozici jakkoli nezpochybnily. Bez problémů fungují vztahy s Rumunskou a Srbskou  církví. Našeho metropolitu neuznal pouze Cařihrad. Ten se ale  zároveň snaží celou věc urovnat a vyzval  všechny strany k jednání. Ale co je nejdůležitější, jakékoli řeči o rozkolu mezi  naší a cařihradskou církví jsou zcela nesmyslné. Obě církve nadále zachovávají  eucharistické společenství, což je jasnou známkou církevní  jednoty. Ve chvíli, kdy kvůli svým sporům přerušily eucharistickou jednotu  církve Jeruzalémská a Antiochijská je to o to cennější. 

Samozřejmě, že pozice metropolity Rastislava není nijak  závislá na stanovisku jakékoli místní církve, neboť jsme církví autokefální. Nic  o schvalování metropolity Cařihradem neříká ani Tomos, na který se jinak tato  skupina tak ráda odvolává. Jakékoli zpochybňování vl. Rastislava jako  metropolity je tak opět třeba vnímat jako pokus o útok na naši autokefalitu. 

  Je to  vůbec trochu drzost, odvolávat se na neuznání ostatními církvemi, když je známé,  že tato skupina kolem vl. Simeona nejprve vyvinula značné úsilí, aby  dezinformovala zejména Cařihradský patriarchát o situaci v naší církvi. Takže  napřed naši církev očernili a poškodili a teď volají „nikdo  vás neuznává!“ Tohle dokáže každý.  Vlastně ne každý – jen ten, kdo na to má žaludek... To  si tihle lidé neuvědomují, jak strašně  naší církvi škodí v očích světového pravoslaví? To je jim vlastní prospěch –  domy, úřady nebo bílý klobouk metropolity – cennější než osud jejich vlastní  církve?

  Podobně je to s tím uznáváním vl. Jáchyma na  ministerstvu. Napřed si tam vl. Simeon se svými stoupenci a s právníky podávají  dveře, přemlouvají úředníky a tvrdí, jak je všechno v církvi špatně – a pak  vítězoslavně volají, že ministerstvo neuznalo vl. Jáchyma jako statutáře církve.  Jenže je to jako v případě údajného neuznání ostatními církvemi – snaží se  argumentovat něčím, co sami způsobili. „Neuznáváme vladyku Jáchyma, protože jsme  řekli ministerstvu, že nemůže být uznán.“ „Neuznáváme metr. Rastislava, protože  jsme v Cařihradě řekli, že nemůže být uznán!“

  A  vůbec: od kdy je kanonická pozice biskupa závislá na názoru státního orgánu???  Ale očividně je tady dobrý  každý  argument, že? Znamená to tedy, že vl. Simeon nemůže být metropolitním správcem  ani moravským biskupem jenom proto, že jej ministerstvo jako takového neuznává?  Vždyť statutářem olomoucko-brněnské eparchie, na ministerstvu řádně zapsaným, je  eparchiální správce, otec Klokočka! Tady se autoři dopisu chytili do vlastní,  zcela zcestné logiky.

  Vl. Simeon dosáhl svým zpochybňováním vl. Jáchyma kouzla  nechtěného: statutářem  pražské  eparchie i celé  Pravoslavné církve  v českých zemích (což minulý týden po důkladném šetření ministerstvo kultury  oficiálně potvrdilo) je otec Marek Krupica, s nímž má vl. Simeon osobní spory.  Takže ten zmatek, který se snaží tato skupina do církve vnést, se nakonec obrací  proti ní.

  Navzdory tomu všemu však naše místní církev bez problémů  dál funguje. Vl. Jáchym je uznáván napříč pražskou eparchií. Jsme ve svátostném  obecenství se všemi sesterskými pravoslavnými církvemi. Vedení církve je  uznáváno státem a její financování je tak bezproblémově zajištěno. Podařilo se  zamezit pokusu lidí kolem vl. Simeona dostat se k těmto státním penězům a  naložit s nimi – jak vlastně? Vedení pražské eparchie řeší problémy, které  nebyly řešeny v posledních několika letech. Situace se uklidňuje, ačkoli se to  některým lidem nelíbí. Ukazuje se, že přes všechnu lidskou zlobu náš Pán Ježíš  Kristus svoji Církev neopouští a vede ji i v nejtěžších  chvílích.

  Jiří Jukl, člen ER pražské  eparchie