Úřad eparchiální rady připravuje svolání odborů a eparchiální rady v posledním listopadovém a prvním prosincovém týdnu.

Otevřená odpověď na 2.pastýřský list metropolitního správce


Vaše Vysokopřeosvícenosti, drahý vladyko Simeone, obracím se na Vás jako Váš vikární biskup a člen Posvátného synodu s tímto dopisem a se svými otázkami.

Doposud jsme některé problémy řešili interně na našich synodálních zasedáních, případně pak v naší soukromé korespondenci, nyní jste je sám a ze svého pohledu otevřel ve dvou pastýřských listech, na což máte jistě jako správce metropolie právo a stále věřím ve Váš dobrý úmysl a snahu stabilizovat situaci a nasměřovat ji ke správnému řešení. Proto si s důvěrou dovoluji jako Váš vikární biskup a jako jeden ze členů Synodu zareagovat na ty informace, kterým nerozumím, velmi mě překvapují a věřím, že si je v lásce vysvětlíme.

S ostatními synodálními vladyky jsme Vás několikrát vyzývali ke svolání Synodu, abychom společně a v klidu vše probrali a bez vnějších tlaků a falešných předsudků, ve svornosti a bratrské lásce se domluvili na dalším postupu, který bude pro naši trpící církev prospěšný. Zasedání Synodu po ES se zrušilo, pak odložilo a nyní jste se vyjádřil v tom smyslu, že na ně chcete opět pozvat biskupy Konstantinopolského patriarchátu a naznačujete, že by dokonce mohli mít právo hlasovat na našem synodálním zasedání. Odvoláváte se přitom na zkušenost Bulharské patriarchie, což se mi ale jeví jako nesrovnatelné s naší situací. V Bulharsku byl totiž v té době velmi závažný a dlouhotrvající rozkol, u nás nejen že rozkol není, ale ani nehrozí, nikdo z duchovních naší církve, včetně synodálních biskupů k němu nesměřuje a ani o něj neusiluje. A jsem hluboce přesvědčen, že pokud by někdo začal k rozkolu pobízet a vnášet do našich řad toto téma, bude naším církevním společenstvím rozhodně odmítnut. Dále, jak sám píšete, v kritických jednáních v Bulharsku byly tehdy zastoupeny téměř všechny místní církve, ne pouze zástupci jedné z nich. A bezpochyby byli zástupci ostatních církví pozváni bulharským Synodem, ne pouze jedním z členů Synodu. Tedy náš případ je skutečně odlišný, synodálně jsme se o případných hostech neradili a někteří by si tuto situaci, kdy by jiní biskupové hlasovali na našem Synodu, mohli vysvětlit jako ztrátu autokefality a naší suverenity (tedy suverenity nejen Synodu, ale tím i celé naší autokefální církve). O jmenované bulharské události více na: http://www.bogoslov.ru/text/353078.html

Naše církev není v rozkolu a rozkol jí rozhodně nehrozí. Tři eparchie mají své biskupy, posvátný Synod má podle naší Ústavy aktuálně čtyři členy s právem hlasovat, pouze pražská eparchie svého biskupa s jistými komplikacemi volí (když pohlédneme do minulosti, dvoutřetinovou většinu před svým ustanovením v českých eparchiích nezískal již mnoho let nikdo z kandidátů, není to jednoduché a naše snaha o to, abychom se nyní konečně ve věci volby biskupa řídili podle Ústavy, nám poněkud svazuje ruce). Vše se děje dle Ústavy, jak jsme se společně domluvili, snad až na ty termíny svolávání volebních Shromáždění a Sněmu, kde k naší škodě vskutku časově pokulháváme, nicméně v této krizové situaci je v rámci našich možností vše v pořádku.

Na platformě Synodu jsme vždy rozhodovali jednomyslně, případně 2/3 většinou a tak tomu je i nyní, není vůbec žádný problém, neděje se nic nestandardního. Stále jsme na našich zasedáních zdůrazňovali, že se musíme řídit podle Ústavy a zachovávat svornost. Vždyť právě my, ostatní členové Posvátného synodu, jsme si Vás, drahý vladyko, zvolili jako dočasného metropolitního správce, čímž jsme Vám vyjádřili svou důvěru a úctu. Po abdikaci metropolity Kryštofa byl dle hierarchie nejstarším biskupem vladyka Rostislav, jakožto arcibiskup prešovský a celého Slovenska, z úcty k Vašemu věku jsme však udělali výjimku a dali jsme funkci dočasného správcovství metropolie Vám, arcibiskupovi olomoucko-brněnskému. Na dalších zasedáních jsme vždy jednali v lásce a jednotě, radili jsme se, řešili jsme vzniklé problémy, a proto nyní nerozumím tendencím a snahám zpochybnit institut svéprávného Synodu, našeho nejvyššího orgánu, který všichni musíme respektovat. Stejně jako v naší soukromé korespondenci i nyní žádám o to, abychom se synodálně častěji setkávali a všechny problémy v klidu a bez zbytečného tlaku z venku společně bratrsky a v lásce řešili. V tomto nás podpořil i nedávný host z Moskevského patriarchátu, který jménem Patriarchy řekl a zdůraznil, že se ruská strana nebude nijak vměšovat do našich interních záležitostí, že ctí a uznává naši autokefalitu, a že přijme naše svéprávné rozhodnutí, přičemž tak by to měli dělat i ostatní místní církve, pokud je o něco jiného synodálně nepožádáme.

Máme mnoho problémů a musíme se o nich v klidu bavit. Konstantinopolští biskupové, kteří k nám jezdí, nemají žádnou představu o naší Ústavě, podle které se v naší místní církvi rozhodně musíme řídit a je to pro nás velmi zásadní i vzhledem ke státní správě, na to nesmíme zapomínat. Navíc v této nestabilní době je pro nás všechny Ústava ještě posvátnější a musíme se jí pevně držet. Na minulém zasedání Synodu jsme strávili většinu času tím, že jsme vladykovi Emanuelovi museli vysvětlovat samozřejmosti týkající se naší Ústavy, kterou nebral moc vážně a odkazoval se stále jen na Tomos. Navíc na Synodu i veřejně na Eparchiálním shromáždění, bez náležitých důkazů očernil kandidáta, i když nejsem kanonista, jeví se mi to jako nesprávné, navíc nechápu, že kandidát nemůže kandidovat na post pražského biskupa, přitom může zastávat post biskupa na Slovensku. Buď jsou důkazy a je odsouzen, pak nemůže být biskupem na žádné katedře, nebo důkazy nejsou, odsouzen není a je dál způsobilým kandidátem. Toto jednání a obstrukce s dotyčnými “odborníky na kanonické právo” se bude zřejmě opakovat, přitom musíme projednat mnoho důležitých problémů (už ani nemluvím o otázkách ohledně restitucí, které vůbec neřešíme a jsou velmi akutní). Ohledně Tomosu o naší autokefalitě, ten jsme ve své době od Konstantinopolského patriarchátu s láskou a s vděčností přijali, ale naneštěstí není v souladu s naší Ústavou a ten, kdo ho sestavoval, byl pramálo informován o situaci a zvyklostech naší místní církve. Mnoho let to nikomu nevadilo, najednou se na to velmi aktivně poukazuje. Vždyť podle tohoto dokumentu bychom ani nemohli volit hlavu církve z kandidáta na stolci prešovské eparchie, podle Tomosu má mít metropolita sídlo výhradně v Praze.

Ve svém skromném návrhu na příští zasedání Synodu jsem si v soukromé korespondenci s Vámi dovolil sepsat několik bodů nutných k projednání. Alespoň ty nejpodstatnější z nich připomínám:

1. Myslím si, že je důležité hlavně to, že se konečně na Synodu sejdeme a s respektem k ostatním členům Synodu, v klidu, v důvěře a lásce vše probereme, bez stresu z cizích lidí, bez falešných předsudků a v touze společně pomoci vyřešit situaci. Bez této komunikace mezi námi, biskupy, se nic pozitivně vyřešit nedá. Proto bychom se také měli bavit o zkvalitnění komunikace mezi námi, členy Synodu, jsme na trase Olomouc – Prešov hodně vzdálení a pracujeme velmi neefektivně. Již dříve jsem navrhl, aby naše zasedání byla rozšířena o úředníky z našich eparchií jako o poradce a konzultanty, kteří nám pomůžou jistě podstatně více, než biskupové z jiných církví, kteří se v situaci u nás neorientují.

2. Myslím si, že bychom konečně měli určit biskupa, který bude mít nad pražskou eparchií kanonický dohled do doby, než si zvolíme řádného arcibiskupa pražského. Aby to byl celý Synod, jak jsme se dříve domluvili a usnesli, je nesmyslné a vzniká chaos. Společně se správcem pražské eparchie musí Synodem určený biskup eparchii stmelit a stabilizovat, případně připravit na další volby.

3. Otázka pro otce Marka, správce pražské eparchie, jestli si myslí, že je sjednocujícím faktorem na postu správce pražské eparchie. Já jsem osobně přesvědčen o dobré snaze otce Marka věci pomoci, mnoho si i lidsky vytrpěl a má můj obdiv. Ale jak vidíme, někteří ho vnímají tak, že se kolem něj odmítají semknout a vzniká patové situace. Toto je nutné odblokovat. Pokud to vidím moc černě a nepravdivě, budu jen rád, prosím ho ale o podrobné vyložení situace z posledních týdnů a jeho plánu, jak dál postupovat, aby se duchovní v pražské eparchii a členové ER přestali hádat, aby přestaly provokace, nedorozumění a projevy nedůvěry vůči pražskému vedení. Také je zde obvinění z manipulace ohledně výběru kandidátů pro volbu, na které poukazuje vl.Simeon. Na jednání ER jsem pochopitelně nebyl přítomen, ale vím, že hlasování bylo tajné a neumím si představit, jak mohla být volba zmanipulovaná. I k tomuto by se měl o.Marek vyjádřit a nikdo by ho neměl odsuzovat a obviňovat bez řádného prošetření této věci.

4. Otázka dočasného správcovství metropolie. Aby již nebyly pochybnosti a nejasnosti, měli bychom se jasně domluvit na vymezení pravomocí a činnosti správce metropolie ve vztahu k pražské eparchii. V tomto ohledu očekávám vysvětlení postoje vladyky Simeona a jeho návrhu, jak chce dál v otázkách aktivní pomoci pražské eparchii pracovat. Pokud ale pozitivně vyřešíme výše uvedený bod číslo “2”, mělo by to být jasné a srozumitelné.

5. Otázka co nejrychlejšího svolání Sněmu. Podle Ústavy má být v tomto roce a navíc ho potřebujeme i mimořádně. Buďme realisti, kvalitnější kandidáti než ty, jaké jsme již předložili, jen stěží objevíme a nemůžeme být bez metropolity více než rok... Otec Joanikij z Atosu odmítá, ostatní nezískali podporu pražské ER, v podstatě by se volba mohla opakovat pouze s kandidáty, kteří již byli voleni. Myslím si, že není možné dál odkládat volbu metropolity i ve vztahu k zahraničí, jak vidíme. Kandidáta na metropolitu máme, nevidím problém, pojďme ho zvolit. Stejně by dle zvyklostí a nepsaného pravidla měl být nyní na Slovensku, navíc je tam situace stabilizovaná a vl. Rostislav bude církev i směrem k zahraničí dobře reprezentovat, umí řecky i rusky a je dobrým kandidátem.

6. Co na tomto Sněmu navrhneme k řešení. Já osobně doporučuji svůj návrh na doplnění Ústavy naší církve o pravidlo ve věci volby vikárních biskupů, případně o status tzv. titulárních biskupů. Vikární biskupové nyní musí v naší církvi projít stejně těžkou volbou, jako biskupové eparchiální. U biskupů eparchiálních je potřeba získání 2/3 většiny hlasů členů Eparchiálního shromáždění pochopitelná, jejich postavení je velmi odpovědné. Vikární biskupové jsou však zcela bez pravomocí a plně podřízeni biskupům eparchiálním, naprosto stejně jako ostatní kněží, není tedy opodstatněné, aby i jejich volba byla tak složitá, náročná a blokovala nezbytné rozšiřování našeho episkopátu. Například já jsem při volbě na vikárního biskupa získal téměř 100% hlasů, pravomoci na úrovni správy eparchie nemám přitom žádné, stejně jako každý jiný duchovní správce z farnosti – pak se táži, jaký smysl byl v tom mě tak složitě volit. Biskupové jsou životem církve, bez nich nemůže církev dýchat a fungovat. Náš Posvátný synod je velmi malý a nestabilní. Kdyby byl obohacen o vikární biskupy z každé eparchie, bylo by to mnohem lepší, počet členů Snodu by se zdvojnásobil. Navíc by se naše církev nedostala do tak nepříjemné situace jako nyní, kdy po abdikaci metropolity v Praze nejsou k dispozici žádní biskupové a láká to pak i archijereje ze zahraničí, že chtějí snad až příliš aktivně “pomoci” tam, kde biskup není a vnášejí k nám ještě větší chaos. Tedy můj návrh na doplnění Ústavy ohledně volby vikárního biskupa by mohl znít třeba následovně: “Vikárního biskupa eparchie na doporučení Eparchiální rady dané eparchie volí členové Posvátného synodu jednomyslně”. V té podmínce jednomyslnosti všech stávajících biskupů by jistě byla záruka dobré volby, tuším, že to tak mají v Polsku, jestli se nepletu. Nyní už vidím čtyři až pět kandidátů, kteří by takto mohli být voleni a případně někteří z nich vysvěceni za vikární biskupy, doplnili a stabilizovali by Posvátný synod, naše církev i práce v ní by se tímto velmi oživila. Postupně by se ve funkci vikárních biskupů připravovali na případnou volbu do funkce biskupů eparchiálních a byli by k dispozici, až by to bylo potřebné. A pokud by někdo z nich do budoucna měl být volen na biskupa eparchiálního, musel by stejně  na Eparchiálním shromáždění projít onou ústavní volbou 2/3 většiny. Toto v současnosti považuji za velmi podstatné a pro naši církev přínosné.

Drahý vladyko, zůstávám s Vámi v lásce a s důvěrou takto otevřeně a upřímně píši, jelikož věřím, že i Vám jde o dobro církve a o chránění našich tradic a Ústavy. Budu se těšit na naše setkání na brzkém zasedání Posvátného synodu, nechť je mezi námi Kristus a s námi Svatý Duch! Pokud jsem něco špatně pochopil nebo napsal, prosím o odpuštění.

O Vaše modlitby prosí Váš nehodný biskup Jáchym

Druhý pastýřský list metropolitního správce v českých zemích a na Slovensku, arcibiskupa olomoucko-brněnského Simeona

SIMEON
(ThDr. Radivoj JakovIjevič)
ARCIBISKUP OLOMOUCKO-BRNĚNSKÉ PRAVOSLAVNÉ EPARCHIE
Masarykova 17, 779 00 OLOMOUC

Vážené sestry a bratři, důstojní otcové,

Před týdnem jsem vám napsal první pastýřský list o tom, proč byla neúspěšná volba pražského biskupa 19.10.2013. Podle mnohých ohlasů soudím, že jste mi porozuměli a většinou se mnou souhlasili. V závěru jsem připomněl svá slova z konce zmíněného eparchiálního shromáždění, že do 30 dnů lze svolat nové eparchiální shromáždění, které by už pražského biskupa zvolilo. Dokonce jsem ve svém listu slíbil, že bych se toho mohl ujmout, pokud by mi nebyly kladeny překážky, a zdůraznil jsem, že jde o klíčový moment, protože bez pražského biskupa nemůžeme volit metropolitu a krize by pokračovala. V závěru jsem napsal, že jsem si jist, že by volba vyšla, pokud by se ustoupilo od snah ji zmanipulovat.

Když jsem říkal „do 30 dnů“, měl jsem na mysli jako den eparchiálního shromáždění sobotu 16. listopadu 2013. Zatím už polovina lhůty uplynulo, aniž by se projevily nějaké známky přípravy, a členové eparchiální rady, kteří se tohoto ústavního kroku domáhají, jsou vedením eparchie prý odmítáni. Proč? Je to strach ze zbytečných vydání a námahy, kdyby biskup zase zůstal nezvolen? Zraje snad snaha prosadit nezvolitelné kandidáty jiným způsobem? Myslím, že jsme zajedno v tom, že je nutno mít pražského biskupa co nejdříve a že by se jím měl stát ústavní cestou - volbou eparchiálním shromážděním, a samozřejmě, bez jakéhokoliv pokusu o manipulaci.

Eparchiální rada pražské eparchie se před 19. říjnem pečlivě zabývala shromažďováním kandidátů, shromáždila jich 12. Jsou to tato jména:
1. otec Rapcun,
2. biskup Jáchym,
3. arcibiskup Juraj,
4. arcibiskup Simeon,
5. arch. Marek Krupica,
6. igumen Izajáš Slaninka,
7. igumen Onufrij,
8. monach Joanikij,
9. igumen Michal Dandár,
10. emeritní metropolita Kryštof,
11. profesor Georgios Kountouris,
12. otec Hadrava.

Kandidáti 2.,5. a 7.kandidaturu odmítli, z dalších pak kandidátu č. 10 posvátným synodem nebyla přiznána kanonická způsobilost již dříve a u kandidátů 1. a 3. byla zpochybněna kanonická způsobilost na samém eparchiálním shromáždění. Přinejmenším však zbývajících šest může posloužit jako kandidáti pro příští eparchiální shromáždění. Je prvořadým úkolem eparchiální rady připravit životopisy zbylých kandidátů, případně dalších, kteří by byli dodatečně přihlášeni, a zaslat je členům posvátného synodu, aby rozhodli o jejich kanonické způsobilosti a své stanovisko písemně sdělili včas eparchiální radě. Na splnění tohoto úkolu členové eparchiální rady ani nepotřebují, aby byli svoláváni a zasedali. Mohou se o něj podělit mezi sebou, případně přizvat k němu další slušné lidi, kterým osud církve leží na srdci.

Pokud by životopisy kandidátů dostali předem všichni členové eparchiálního shromáždění, mohlo by být představování kandidátů na tomto shromáždění velmi krátké. Omezilo by se na odpovědi kandidátů na případné dotazy voličů. Představuji si, že sama volba by se konala tajným hlasováním ve více kolech. V prvním jednom nebo dvou kolech by se volilo mezi všemi kandidáty. Do dalšího kola, pokud by dosud žádný kandidát nezískal dvoutřetinovou většinu všech hlasů, by postoupila polovina kandidátů, ti s vyšším počtem hlasů Pokud by ani z těch nikdo nezískal dvě třetiny hlasů následovalo by další kolo, kde by soutěžili již jen dva kandidáti, kteří získali nejvyšší počet hlasů. Pokud by v něm žádný nezískal dvě třetiny hlasů, toto kolo by se jednou nebo dvakrát opakovalo. Kdyby ani pak nikdo z obou nezískal dvě třetiny hlasů, bylo by přiznáno vítězství kandidátovi s prostou většinou, jako tomu bylo při volbě minulého pražského biskupa v Teplicích v roce 2000. Byl tehdy brán v úvahu neklid mezi věřícími, způsobený dlouhým bezvládím.

Eparchiální shromáždění pražské eparchie také volí pomocné biskupy své eparchie.
O tom, že početná a rozlehlá pražská eparchie by měla mít jednoho nebo dva pomocné biskupy, se již mnoho hovořilo při různých setkáních. Žádá si to stále větší účast biskupů na mezinárodních církevních i jiných schůzích. Ušetřilo by naší církvi čas, peníze a energii, kdyby se k tomuto účelu využilo stávajícího shromáždění a nesvolávalo se nové. Za kandidáty by posloužili zbylí kandidáti, kteří neuspěli ve volbě za pražského biskupa. Zde upozorňuji, že bratr Kountouris byl už zvolen pomocným biskupem pražské eparchie (biskupem Žateckým) v roce 1995 a stačilo ho jen vysvětit, ale zasáhly zde tehdy politické vlivy. Pokud by nebyl zvolen pražským biskupem, mohl by přijmout příslušná svěcení a ujmout se úřadu jako pomocný biskup pražské eparchie.

Nakonec se ještě vracím k bodu, který v srdcích některých našich věřících vzbudil rozpaky. Mám na mysli přítomnost a projev pařížského metropolity Emanuele z cařihradského patriarchátu na eparchiálním shromáždění v Praze 19.11.2013. Zdálo se jim nemístné, aby představitel jiné autokefální církve zasahoval, byť jen slovy, do vnitřních záležitostí naší církve. Tyto rozpaky pramení z nedostatečné znalosti struktury pravoslavné církve a jejího vnitřního propojení. Jako jednotícím článkem katolíků je papež, kterého všichni katolíci na slovo poslouchají a kdekoliv mezi katolíky dojde k nějakému problému, zasáhne papež a jeho rozhodnutí je katolíkům zákonem, tak v pravoslavné církvi tímto jednotícím článkem je obsah svátých kánonů, právních usnesení pravoslavných sněmů a otců. Ty jsou závazným zákoníkem všech pravoslavných autokefálních církví, a kde se poruší, poruší se i jednota církve a tehdy celá církev je připravena pomoci tuto ránu zacelit. Křehké demokratické zřízení pravoslavné církve založené na lásce a porozumění snadno může být narušeno zvláště v době, kdy odchází nejvyšší představitel autokefální církve a volí se jeho nástupce. Může nastat patová situace, ze které není jiné východisko, než pomoc bratrských pravoslavných církví.

Taková situace nastala v naší církvi po abdikaci vladyky Kryštofa. Když byl volen a jmenován správce eparchie, došlo jaksi automaticky k posunu pravomocí biskupských na kněze, čehož následky všichni bolestně pociťovali, aniž pochopili příčinu. Stal jsem se metropolitním správcem, tedy hlavou naší autokefální církve, ale s velmi omezenou pravomocí. Snažil jsem se přesvědčit ty, kdo mne omezovali, co a proč není v pořádku, ti však církevní právo většinou nestudovali a církevní řád si přizpůsobili podle svého (církevní právo se studuje v nejvyšších ročnících bohosloví; pokud se studium nedokončí, doplatí na to především znalost církevních pravidel). V této bezvýchodné situaci jsem učinil jediné možné, obrátil se o pomoc k ekumenickému patriarchátu a jeho prostřednictvím vlastně k celé pravoslavné církvi. Proto se na zasedání posvátného synodu a eparchiálního shromáždění objevil pařížský metropolita Emanuel s posláním pozorovatele, ale, bude-li třeba a bude-li ekumenický stolec požádán, přislíbil i pomoc intensivnější. Má právo vybavit své delegáty i pravomocí poradce i člena posvátného synodu s právem hlasu a poslat jich trpící církvi tolik, kolik bude třeba. Vzpomínám si, že krátce po svém vysvěcení na biskupa jsem zastupoval našeho metropolitu Doroteje v Sofii. V Bulharské církvi vznikl rozkol a patriarcha Maxim požádal ekumenického patriarchu o pomoc. Na jeho vyzvání přijely hlavy snad všech autokefálních církví a po třech dnech jednání rozkol byl v míru a lásce ukončen.

V závěru svého listu se obracím k vám, všem věřícím naší pravoslavné církve, zvláště v postižené eparchii: nepodceňujte, ale ani nepřeceňujte nebezpečí, které naší církvi hrozí. Nejdříve se říkalo: „Odešel vladyka, zvolíme si jiného a vše bude jako dříve, teď jsou na řadě důležitější věci: cyrilometodějské oslavy, pouť do Mikulčic, návštěva ekumenického patriarchy… pak bude léto, věřící budou na dovolené, volba počká, mediální tlak je velmi nepříjemný, ale nakonec je to omrzí.“ Dnes víme, že je situace mnohem vážnější, že šlo o posílení moci kněží v církvi, ne moci dávat a sloužit, ale moci brát a panovat, že kdosi snad uvažuje, má-li se vůbec volit pražský biskup, když lze panovat bez něj za pomoci strachu, především strachu z chudoby. S druhé strany však víme, že církev patří Kristu, že on je jejím Pánem a že ji může zachránit, činí to však spolu se svým lidem, který mu věří, doufá v něho a miluje jeho církev. Není teď čas sedět u počítačů, pohoršovat se a přemýšlet, jak z trpící a pomlouvané církve utéci, ale soustředit se na modlitbu a požadovat od sebe i od svých kněží důslednou mravnost a věrnost Kristu a nebát se za něj bojovat, „a před nepřáteli neutíkejte!“

Arcibiskup olomoucko-bměnský
Metropolitní správce pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku

P.S. Prosím, aby tento pastýřský list byl přečten v chrámě po nedělních bohoslužbách

Olomouc 8.listopadu 2013

Pomoc filipínským obětem tajfunu Haiyan

Tajfun Haiyan zasáhl v pátek 8. listopadu Filipíny a zanechal za sebou tisíce obětí a miliony lidí bez střechy nad hlavou. Tento tajfun je považován za nejsilnější cyklon, který kdy zasáhl pevninu. Počet obětí není konečný a stále se zvyšuje. Většina postižených oblastí se ocitla bez dodávky elektřiny a nefungují ani mobilní sítě a internet.

Pokud máte zájem pomoci, zde je stručný přehled několika dosud vyhlášených sbírek.

ADRA:
Otevřela veřejnou sbírku s číslem účtu 41594159/0300, v.s. 395. Je možné zasílat i dárcovské SMS ve tvaru DMS ADRA na číslo 87777 (cena jedné DMS je 30 Kč, ADRA obdrží 28,50 Kč). Nadace Vodafone ke každé DMS poslané z čísla Vodafone do 1.12.2013 přidá 30 Kč.

DIAKONIE ČCE:
Sbírkové konto 292 949 292 / 0300 variabilní symbol 117.

ČLOVĚK V TÍSNI:SOS Filipíny 37893789/0300.

ČERVENÝ KŘÍŽ:
Sbírkové konto Charity ČR pro Filipíny má číslo číslo 55660022/0800, v.s. 133.
Mgr. Sandra Silná, generální sekretářka Ekumenické rady církví v ČR

ANI  JEDEN  KANDIDÁT  NEZÍSKAL DVOUTŘETINOVOU  VĚTŠINU

Dne 19.října 2013 se v chrámu sv.Cyrila a Metoděje v Praze uskutečnilo Druhé mimořádné volební shromáždění. Účastníci po vystoupení obou kandidátů na biskupa pražské eparchie,tj. duchovního otce Doroteje /Rapcuna/ z Chomutova a arcibiskupa michalovského Jiřího /Stránského/ si vyslechli i pozdravy představitelů konstantinopolského patriarchátu v Paříži Emmanuela a moskevského patriarchátu otce Nikolaje. Po několika volebních kolech ani jeden kandidát na arcibiskupa pražského nezískal dvoutřetinovou většinu /ze 115 delegátů-77 hlasů/, protože asi 30-40 hlasů bylo vždy neplatných.Ve večerních hodinách bylo shromáždění duchovních otců a věřících ukončeno.

Já jsem živ a také vy budete živi
Jan (14,19)

Oznamujeme všem přátelům a věřícím, že Bůh odvolal z tohoto světa dlouholetého
duchovního pravoslavné církevní obce Františkovy Lázně a karlovarského arciděkana,
manžela, otce, dědečka a pradědečka

prot. ThDr. Jana Křivku

účastníka bojů II. světové války, letce, plukovníka v. v.
Zesnul dne 11. října 2013
ve věku 87 let

S drahým zesnulým se rozloučíme

v pátek dne 18. října 2013 v chrámu sv. Olgy ve Františkových Lázních
Svatá liturgie se bude konat v 10.00 hod.
Pohřební obřad bude následovat v 11.30 hod.

zarmoucená rodina
manželka Božena
dcera Libuše s manželem Josefem
snacha Eva
vnuci Jan, Ondřej, Štěpánka s rodinami
pravnuci Honzík, Vojtíšek, Míša, Viktorka
sestra Tamara s rodinou
ostatní příbuzní a přátelé

Zahradní 6
351 01 Františkovy Lázně

Mlčící a trpící pravoslavní

(Několik poznámek věřících a čtenářů MF Dnes k článkům "Stát posílá miliony, pravoslavní se perou" a "Čertovy miliony".)

            Soudě podle oficiálního webu Pražské pravoslavné eparchie www.pravoslavnacirkev.cz tak "pravoslavní se neperou", jen občas věcně odpovídají na anonymy, urážky a pomluvy soukromých webů nebo se brání. Neútočí na rezignovavšího emeritního metropolitu Kryštofa - Radima Pulce, který zostudil pověst české pravoslavné církve. Po 20 letech jeho působení ve vedení církve nám zanechal málo fungující společenství duchovních a věřících. Eparchie (diecéze) neměla svého biskupa - vikáře, metropolita stále cestoval, úřad eparchie nemá své sídlo, bylo zanedbáváno vzdělávání a péče o mladé bohoslovce, nebyla rozvíjena aktivita věřících ve společensky prospěšné činnosti. Byly omezovány kulturní činnosti, ke kterým má východní církev předpoklady, např. sborový zpěv. Pravoslavní prožívají radostné období katarze a svobody a připravují se na volbu nového pražského biskupa, který se zároveň může stát i metropolitou Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku (rozhodne společný sněm).

Pravoslavní duchovní spíš mlčí a trpí, stydí se a činí pokání, např. za zápisy v seznamech StB. Již v r. 1991 učinili veřejné pokání v pražské eparchii a omluvili se. Jsou napadáni a vystaveni psychickým a fyzickým útokům. Problém je, že nevědí, kým jsou napadáni.

Celý text ke čtení naleznete zde.

Otevřený dopis duchovním pražské eparchie

Důstojní a drazí otcové,

jako vikární biskup olomoucko-brněnské eparchie a člen Posvátného synodu, dovoluji si tímto obrátit se na Vás a povzbudit ohledně blížících se voleb pražského arcibiskupa. Jistě jste již všichni znaveni tou záplavou e-mailů a zpráv, povětšinou psaných a rozesílaných necírkevními lidmi, kteří se za církevní jen vydávají a chtějí bořit a špinit vše kolem sebe, nepřejí si z nějakých důvodů, aby byl biskup v Praze zvolen. Prosím, nenechte se jimi od voleb odradit. Celá církev se za Vás modlí a věří, že 19. října zvolíte z kandidátů na post pražského arcibiskupa zbožného, moudrého a morálního člověka, aby se situace na všech úrovních našeho církevního života stabilizovala a mohli jsme dál pracovat a s Boží pomocí budovat naši církev. A abychom s Boží pomocí mohli postupně napravit vše, co je v našem církevním společenství nemocné, a třeba systémově špatné.

Jelikož v Praze není zvolený biskup, Posvátný synod všech biskupů má nyní kanonický dohled nad pražskou eparchií. Na platformě Posvátného synodu (potažmo v celé naší církvi), jsme vždy usilovali o jednomyslnost a ústavnost, tak tomu bude jistě i nadále. Jsem přesvědčen o tom, že na blížícím se zasedání Posvátného synodu si vladyka Simeon, jakožto metropolitní správce, s otcem Markem, správcem pražské eparchie, vše vysvětlí a odstraní zbytečná nedorozumění. I v dobrých rodinách bývají konflikty a situace, do které jsme se dostali, je vypjatá a pro všechny velmi náročná. Konflikty však mohou vést i k něčemu pozitivnímu, ukazují nám, v čem jsme chybovali, můžeme se díky nim posunout dál, pokud budeme za každou cenu usilovat o jednotu a lásku, tedy o principy, na kterých byla církev budována odpradávna.

Církev řídí Hospodin, proto nepadejme na duchu, když v ní pozorujeme i naši nemoc, vše jistě dopadne k Jeho slávě.

Boží požehnání Vám vyprošuje a všechny srdečně zdraví Váš v Kristu +Jáchym

ZPRÁVA  O  ZASEDÁNÍ 

eparchiální rady Pražské pravoslavné eparchie ze dne 1.10.2013

VÝZVA
duchovním a věřícím Pražské pravoslavné eparchie

Prosíme a vyzýváme Vás, abyste řediteli úřadu Pražské pravoslavné eparchie a Policii ČR pomohli vypátrat pachatele, kteří zastrašují rodinu metropolitního protopresbytera ThDr. Jaroslava Šuvarského,  jeho děti  a malé vnuky. Žádáme Vás také o pomoc při odhalení pachatelů, kteří rozšiřují podvrhy s falešnými podpisy ThDr.  J. Šuvarského a další poplašné zprávy a pomluvy.

K této výzvě jsem se rozhodl po naléhavé prosbě dětí ohrožených na životě nebo na psychickém a fyzickém zdraví. Násilníci si vybrali děti a vnuky duchovního otce J. Šuvarského jako rukojmí pro nátlak pro splnění jejich požadavků, tj. žádají odchod ředitele PPE z neznámých nám důvodů.
Již několik měsíců vyhrožují , že budou uřezány ruce a nohy řediteli Šuvarskému , ale před tím se bude muset dívat na mučení svých dětí a malých vnuků, kterým mají být také řezány ruce a nohy. Poslední výhrůžka přišla poštou Mgr. Evě Šuvarské v obálce dne 27.9.2013, před svátkem sv. Václava. V obálce byly uřezané ručičky panenky a různé kousky zkaženého masa. Stejnou obálku dostala manželka syna duchovního otce, která má dvě malé děti.
Jde o opakované nebezpečné pronásledování  /§354/ vedené nejen proti rodině ředitele Šuvarského, ale jinou formou proti všem vedoucím pracovníkům pravoslavné církve v pražské eparchii a proti všem kandidátům na nového biskupa pražské  eparchie, který má být zvolen již 19.října 2013 eparchiálním shromážděním.
Bestiálnost a nezákonnost výhrůžek přesahuje míru snesitelnosti, a proto je povinností členů pravoslavné církve poskytnout informace a pomoc při vypátrání pachatelů, kteří pravděpodobně nejsou daleko od každého z nás. Jejich vyhrožování a nátlak jsou součástí  jejich škodící kampaně před řádně  připravovanou volbu nového biskupa pravoslavné eparchie, a to po rezignaci metropolity Kryštofa, jehož příznivci však neoprávněně usilují o navrácení do této funkce biskupa a metropolity.

Informace posílejte na Úřad Eparchiální rady PC, Resslova 9a, Praha 2, 12000.
Upřímně prosíme o Vaše modlitby a pomoc.

V Praze dne 30.9.2013

Pokání duchovních Pražské pravoslavné eparchie (2.7. 1991)
za to, že "neměli dostatek sil i odvahy bránit se" proti komunistické totalitě a nechali se přinutit ke spolupráci.

Na základě žádosti věřících pravoslavné církve i pro poučení mladším zveřejňujeme opět text POKÁNÍ, které bylo adresováno i veřejnosti a všem církvím v ČSR. Byli první mezi křesťany a příkladem pro řešení této osudové chyby. K společnému pokání došlo na setkání duchovních pražské eparchie za předsednictví metropolity Doroteje.

"Tehdejší správce eparchie Jaroslav Šuvarský vyzval přítomné, aby se podívali zpět a zamyslili se nad uplynulým obdobím a aby každý dle svých možností a potřeby zpytoval svědomí a projevil lítost nad tím, co nebylo dobré a co "porušilo náš poměr k Bohu, jeho zákonu, ke křesťanským povinnostem, ke světu a všemu, co v něm žije, i k sobě samým".

"Tento historický dokument zásadního významu stavíme do čela kapitoly naší knihy o dějinách pravoslavné církve v Československu v letech 1945-1953, která chce být dovětkem za obdobím, v němž se české a slovenské pravoslaví moderní doby rodilo, a současně otevírá nový historický blok jejích dějin po 2. světové válce. Text označujeme za teze k dějinám pravoslavné církve v letech třetí republiky a v podstatě v zakladatelském období výstavby totalitního komunistického režimu. Toto časové vymezení je svým způsobem logické, neboť nastiňuje další osudy zakladatelské (Gorazdovy) generace duchovních a lidí hlásících se k pravoslaví, kteří stáli u kolébky církve ve 20. letech 20. století, tehdy většinou jako studenti-bohoslovci."
(Pravoslavní v Československu v letech 1918 - 1953, str. 376-377)

PROHLÁŠENÍ
           Pracovní porada pravoslavných duchovních pražské eparchie se konala v Praze v úterý 2. července 1991 za předsednictví metropolity Doroteje. Poradu řídil správce eparchie ThDr. Jaroslav Šuvarský, který vyzval přítomné, aby se podívali zpět a zamysleli se nad uplynulým obdobím před listopadovou revolucí a aby každý dle svých možností a potřeby zpytoval svědomí a projevil lítost nad tím, co nebylo dobré a co porušilo náš poměr k Bohu, jeho zákonu, ke křesťanským povinnostem, ke světu a všemu, co v něm žije, i k sobě samým.
            Metropolita Dorotej přednesl meditaci o významu a smyslu pokání.
Přítomní posoudili stav naší eparchie, vzájemně se informovali a poradili se, jak co nejefektivněji rozvíjet činnost církve v nových podmínkách. Vedení eparchie informovalo duchovní o otázkách církevních, hospodářských, osvětově-výchovných a o nejbližších a nejnaléhavějších úkolech, které stojí před nimi.
            Na závěr porady bylo zdůrazněno, že postavení pravoslavné církve v Československu bylo těžší než postavení jiných církví. Po válce byli duchovní a věřící zesláblí a vyčerpaní jak zákazem činnosti pravoslavné církve v období druhé světové války, tak popravou svého arcipastýře Gorazda  a jeho druhů. Jen s velkými obtížemi se zacelovaly rány a přišel další úder v podobě ateistického režimu po únorovém puči v roce 1948. V tomto těžkém a nerovném boji jsme neměli dostatek sil i odvahy ubránit se. Jsme si toho vědomi. To pokorně a kajícně vyznáváme a prosíme našeho Pána, aby byl milostivý k nám hříšným biskupům, kněžím i řadovým církevním pracovníkům. Litujeme, že jsme často umdlévali a byli nehodnými Božími služebníky. Prosíme za odpuštění našeho Otce nebeského, svěřený Boží lid,  bratry a sestry všech křesťanských směrů. Věříme, že Pán přijal naše upřímné pokání a smyje veškerou nečistotu duše. Apoštol Petr třikrát zapřel Krista (Mat 26, 69-75) oplakal svůj hřích a vyznal svou lásku k Pánu, znova byl ustanoven apoštolem
(Jan 21, 15-17).
            Slyšíme Hospodina, který praví: „I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna“ (Iz l, 18).
            Naše nedostatky a hříchy se budeme snažit odčinit tím, že se zaměříme na upevnění víry, naděje a lásky mezi sebou a mezi všemi lidmi, Teprve po tomto  pokání jsme našli více odvahy k nové práci pro mravní, kulturní a společenské obohacení naší společnosti. Teprve sami očištěni můžeme jít a vést ostatní lid k Božímu království. Pokání je svátost nejmocnější, svátost a tajemství, které zavírá dveře za našimi chybami a poklesky a otevírá cestu k čistému – svatému životu na zemi. K tomu nám dopomáhej Bůh Otec, Syn i Duch svatý.
            Přijato se souhlasem všemi přítomnými.

4. MEZINÁRODNÍ FESTIVAL PRAVOSLAVNÉ HUDBY
ARCHAION KALLOS

7. -18. 10. 2013, Praha, kostel sv. Cyrila a Metoděje, Resslova 9a

Festival Archaion Kallos představí krásy hudby východního křesťanství a uvede dvě světové premiéry
Už počtvrté budou dva říjnové týdny patřit hudbě východního křesťanství, letos navíc v roce významného jubilea: 1150. výročí příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje.
Letošní program nabídne hudbu spojenou s pravoslavným ritem od původního byzantského chorálu až do současnosti. Zazní byzantská hudba, znamennyj raspěv, autentická duchovní hudba srbských klášterů, slavné duchovní skladby mistrů vyspělého slovanského vícehlasu (Rachmaninov, Čajkovskij, Kedrov, Berezovskij, Bortňanskij aj.), díla renomovaného autora postmoderny Alfreda Schnittkeho i dvě světové premiéry: skladby českých autorů Josefa Marka a Tomáše Pálky.
„Právě letos bychom si měli vzpomenout na počátky české duchovní kultury a na její, i když později vytržené, byzantské kořeny. Poslechem starého byzantského chorálu se vlastně prostřednictvím hudby alespoň přibližujeme náladě, která ve velkomoravských svatyních mohla vládnout. Chtěli bychom opět oživit tu ‚starobylou krásu‘, podle níž se řeckým souslovím Archaion Kallos náš festival jmenuje,“ říká ředitel festivalu Marios Christou.

Tiskovou zprávu spolu s programem naleznete zde.

Koncert byzantské hudby

V rámci festivalu Svatováclavské slavnosti duchovní hudby se uskuteční v pravoslavném chrámu sv. Kateřiny, Kateřinská ul. v Praze 2 dne 22. září v 19.30 hod. "Od sv. Jana Zlatoústého po sv. Cyrila a Metoděje". Diriguje Marios Christou

Volba kandidátů na biskupa Pražské pravoslavné eparchie

Dne 13.9.2013 se sešla eparchiální rada Pražské pravosl. eparchie, která mimo jiné z 12 kandidátů,navržených členy církve, hlasováním schválila dva kandidáty na biskupa  k  posouzení Posvátnému synodu a k volbám na eparchiálním shromáždění, které se uskuteční v říjnu 2013.

Přílohu naleznete zde.

Bohoslužby ke sv. Gorazdovi v jeho rodišti v Hrubé Vrbce

Sváteční bohoslužebné setkání u příležitosti 71.výročí mučednické smrti svatého biskupa Gorazda se uskuteční v monastýru  v Hrubé Vrbce na Moravě dne 6.-7.září. Zájemci o ubytování se objednávají předem.
Velká večerní - 6.9. ve 20 hod.
Jitřní bohoslužba - 7.9. v 8 hod.
Sv. liturgie v 10  hod.
Slouží biskup Jáchym a další.

Pocta ThDr. Vladimíru Petřkovi a otci Vaclavu Čiklovi

Bohoslužba za popraveného ThDr. Vladimíra Petřka,který dal souhlas k ukrývání čsl. parašutistů v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze v roce 1942,a za  děkana katedrály Václava Čikla,oba Moravany, se tradičně koná dne 4.9. v Přerově a 5.9. v Rožnově pod Radhoštěm ,skanzen,chrám na moravském Slavíně.
Slouží otec Libor Raclavský.

Podpora našeho Posvátného Synodu na oslavách 1025 let od pokřtění Rusi

Koncem července se členové Posvátného synodu naší církve arcibiskup Rostislav a biskup Jáchym zúčastnili oslav 1025 let od pokřtění Rusi. Naši delegaci doprovázel otec Nikolaj Lišeňuk, bratr Georgij, hypodiákon vladyky Rostislava, v Moskvě s námi cestoval i vladyka Sergij, biskup altajský . Hlavní program oslav byl za účasti delegací ze všech místních pravoslavných církví organizován ve městech Moskva, Kyjev a Minsk, přičemž na všech místech poutníky doprovázela velká svatyně, kříž, na kterém byl umučen svatý apoštol Ondřej. Celé oslavy byly velmi dobře připravené, účastnilo se jich velké množství poutníků jak z Ruska, tak i ze zahraničí, na všechny účastníky ruské slavnosti zanechaly moc dobrý dojem, byly skutečně silným duchovním zážitkem.
V Moskvě slavnosti začaly bohoslužbou v chrámu Krista Spasitele. Po ní se delegace setkaly s prezidentem Ruska V. Putinem, kterému předaly společné prohlášení o podpoře strádajícím bratřím v Sýrii. Následoval krásný koncert na Rudém náměstí, na kterém vystoupil s pozdravem k celému národu samotný patriarcha Kyril (foto č.1). Poté všichni odjeli vlakem do Kyjeva, během cesty patriarcha Kyril přijal naši delegaci. V přátelském a otevřeném rozhovoru patriarcha podpořil v nelehké vnitrocírkevní situaci náš Posvátný synod a vyznamenal oba biskupy Řádem svatého Vladimíra 2. stupně, řešilo se také velmi konstruktivně téma našeho zastupitelství v Moskvě (foto č.2)
V Kyjevě se konala bohoslužba na posvátném místě pokřtění Rusi nad Dněprem (foto č.3), druhý den pak slavnostní Liturgie na náměstí v Kyjevské pečerské lávře. Z Kyjeva se poutníci přesunuli do Minsku, hlavního města Běloruska, kde byla sloužena svatá Liturgie na náměstí (foto č.4 a 5). Jak na Ukrajině, tak v Bělorusku se delegáti setkali s prezidenty zemí.
Vladykové Rostislav a Jáchym navštívili také chrám sv. Nikolaje při zastupitelství naší církve v Moskvě, dále Trojicko-Sergejevu lávru, Pokrovský a Novoděvičij monastýry a další chrámy v Moskvě, Treťjakovskou galerii a církevní továrnu v Sofrino.
Vedle silného duchovního zážitku byla pro naši delegaci neméně cenná i možnost rozhovorů s představiteli ostatních místních církví, do jejichž velké rodiny patříme, jak to opakovaně během oslav zdůrazňoval ve svých myšlenkách o církevní jednotě hostitel, patriarcha Kyril.

ústředí

Městské slavnosti v Kolíně s pravoslavnou bohoslužbou na náměstí

U příležitosti 200. výročí návštěvy ruského cara Alexandra I. v Kolíně se v sobotu dne 17.8.2013 budou konat v Kolíně  "Historické městské slavnosti".Tehdy byla součástí návštěvy cara též pravoslavná bohoslužba a požehnání carovi Alexandrovi I. a ruským vojákům.
Ruský car tehdy porazil Napoleona získal sympatie celé Evropy včetně obyvatel českých zemí.
Pravoslavná liturgie  se uskuteční 17. srpna v 10 hod. na Karlově náměstí v Kolíně.
Představitelé města zvou širokou veřejnost a Pravoslavná církevní obec v Kolíně srdečně zve pravoslavné duchovní/zlatá roucha/ a věřící k účasti  na této bohoslužbě a slavnosti.

Pozvánku naleznete zde.

AKTUÁLNÍ  STANOVISKO

Na zasedání eparchiální rady Pražské pravoslavné eparchie dne 26. 6. 2013 v chrámu sv. Kateřiny v Praze 2 bylo přijato toto usnesení:
Pražská eparchie vyjadřuje svou podporu eparchiálnímu správci archimandritovi Markovi Krupicovi v jeho snaze o nápravu nepořádků po odstoupivším metropolitovi Kryštofovi.
Pražská eparchie se distancuje od pomluv, očerňování pravoslavné  církve a výzev k neposlušnosti Posvátnému synodu, které se objevují v Parlamentních listech.cz na soukromých stránkách www.christofor.cz a pravoslavnacirkev.info, které lživě vystupují jako oficiální stránky pravoslavné církve. Především kampaň na www.parlamentnilisty.cz nese známky jednostranného psaní na objednávku. Zároveň pražská eparchie vyjadřuje své politování nad tím, že se emeritní metropolita Kryštof rozhodl očistit očerňováním pravoslavné církve  ve sdělovacích prostředcích.

Pravoslavná kniha o Cyrilu a Metodějovi

V letošním roce, kdy oslavujeme 1150. výročí příchodu slovanských věrozvěstů do naší země, vydává Osvětový odbor pražské eparchie knížku "Svatí Cyril a Metoděj a Velká Morava". Autory knihy jsou Jakub Jiří Jukl a o. diákon Alexandr Lukanič. Kniha se snaží odborně, ale zároveň srozumitelně přiblížit nejen průběh byzantské misie, ale i okolnosti, které jí předcházely a samozřejmě pozdější vliv díla soluňských bratří nejen u nás, ale i v dalších slovanských zemích.
Jedná se o první takto ucelené zpracování cyrilometodějského tématu z pera pravoslavných autorů. Proto by nemělo chybět v knihovničce žádného pravoslavného křesťana. Knížka má  103 stran a lze ji získat zdarma, neboť byla podpořena z dotace Jihomoravského kraje. Pokud o ni máte zájem, můžete ji zakoupit buď v některém z pravoslavných chrámů, nebo si o ni napište předsedkyni osvětového odboru, mátušce Evě Šuvarské, na adresu eva.suvarska@pravoslavnacirkev.cz a knížka vám bude po uhrazení poštovného zaslána. Zuroveň nabízíme možnost zaslání většího počtu výtisků jedotlivým farnostem či monastýrům, které by je chtěly následně šířit mezi věřícími či zájemci o pravoslaví.

Jiří Jukl

SÁZAVA

V sobotu 22. června se konala po záštitou církve československé husitské, Národního památkového ústavu – Sázavského kláštera,  města Sázava, hejtmana MVDr. Josefa Řiháka, a za finanční podpory MK ČR a SČ kraje pouť  věnovanou 1150.výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu.

Pouť s celodenním doprovodným programem navštívilo několik stovek účastníků. Hlavním bodem programu byla bohoslužba v 10 hodin podle tradice CČSH. Liturgii podle zakladatele CČSH Dr. Farského sloužil patriarcha Tomáš Butta společně s ostatnímu biskupy a duchovními svoji církve. V jejím závěru přítomné pozdravil jménem církve pravoslavné o. prot. Josef Hauzar, duchovní správce z Mariánských Lázní a jménem církve římsko-katolické Mons. Anton Otte, probošt Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.
Přítomní si mohli také vyslechnout  vystoupení několika pěveckých sborů. Zvláštní význam byl připisován výkonu pěveckého sboru z katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje  v Praze FILOKALLIA, pod vedením dirigenta MgA. Mariose Christou. Posluchači vyslechli originální díla a mohli se jejich prostřednictvím a s trochou představivosti přenést do středověké Byzance a vychutnat atmosféru pravoslavné duchovnosti.
S ukázkou svého repertoáru vystoupily i další pěvecké sbory - Resonance, Komorní sbor města Hodonín a Trio Harmonie.
Souběžně s hlavním programem probíhal i doprovodný program pro nejmenší účastníky pouti, včetně modliteb a divadelního vystoupení.

Přidány BOHOSLUŽBY V KATEDRÁLNÍM CHRÁMU SV. CYRILA A METODĚJE V PRAZE ČERVENEC A SRPEN 2013 .

Pravoslavné ikony

Pravoslavné ikony konané pod záštitou předsedy Senátu Milana Štěcha dne 27.6.2013 od 14hodin ve Výstavní síni Senátu.

Pozvánka k přečtení zde.

Praha
Pod záštitou předsedy senátu PČR pana Milana Štěcha a pravoslavné církve v českých zemích proběhlo ve čtvrtek, 27. června v prostorách Senátu PČR slavnostní zahájení výstavy ikon pravoslavné ikonografky Lenky-Eleonory Vlkové.
V úvodním slovu předseda senátu vyzdvihnul kulturní a společenský význam setkání západní a východní kultury na našem území v souvislosti s 1150. výročím příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Připomenul také úlohu senátu PČR - nadstranického grémia – který se snaží ve svých prostorách pořádat různé kulturní a vzdělávací akce pro všechny občany bez rozdílu.
Delegovaný zástupce Pravoslavné církve v českých zemích, prot. Josef Hauzar přítomné krátce seznámil s teologickým a duchovním významem pravoslavné ikony, o tradici jejího vzniku a bohoslužebném významu.
A konečně dostala slovo i samotná autorka, sestra Lenka-Eleonora Vlková, která poděkovala pracovníkům Senátu za vstřícnost a přítomným hostům za hojnou účast. Velkou radost projevila z účasti dětí ze ZŠ v Mikulčicích, které svým pražským hostitelům přivezly drobné dárečky připomínající letošní cyrilometodějské jubileum.
Krásná a originální díla z tvorby sestry Lenky-Eleonory budou ve Výstavní síni Valdštejnského paláce k vidění denně od 10 – 18 hodin až do 25. Srpna. Vstup je volný.

Pozvánka

Významné pietní akty
1942/1943 - 2013

Česká pravoslavná církev je spolupořadatelkou pietních vzpomínek s modlitbou nebo zpěvem pěveckého sboru katedrály a s pokládáním věnců těchto projevů úcty hrdinům 2. světové války:

15.6. Lidice - položení věnců a projev ThDr. Jaroslava Šuvarského s modlitbou
(10 hod.)

18.6. Resslova ulice, Praha 2 - pokládání věnců s mezinárodní účastí, panychida v chrámu sv. Cyrila a Metoděje, položení kytice v kryptě k uctění   památky čsl. parašutistů (10 hod.)

13.7. Žatec, pomník obětí Českého Malína na Volyni (Ukrajina) - položení věnců,    panychida (11 hodin)

Pietní akty jsou veřejnosti přístupné.

HISTORIE VYPÁLENÍ ČESKÉHO MALÍNA zde

Pozvánky na pouť v červnu a červenci v obci HALŽE a MILÍŘE naleznete zde.

CYRILOMETODĚJSKÉ  OSLAVY  V  MIKULČICÍCH

Pozdrav Jeho Všesvatosti ekumenického patriarchy BARTOLOMĚJE českému národu
sv. liturgie v Mikulčicích, 25. května 2013

Nejdůstojnější spolubratři v biskupské službě,
drazí a vážení představitelé státní správy a místní samosprávy,
v Bohu milované dítky,

Kristus vstal z mrtvých!

Náš Pán Ježíš Kristus, který svým Zmrtvýchvstáním zbavil moci „porušení a smrt“, nás každodenně vede „od nevěry k víře“, „překonávaje zoufalství zármutku“, je nám vzorem a příkladem nového způsobu života a chování podle Evangelia, abychom každý den v oslavě „Paschy radostnou, Paschy zbavující zármutku“ mohli slyšet výzvu ženám, nesoucím vonné masti: „jděte a zvěstujte apoštolům“.
Je skutečně velkým Božím požehnáním, že se dnes, „v den Zmrtvýchvstání“, „radujíce se ze slavnosti a objímajíce druh druha“, nacházíme na tomto posvátném místě, kde žili, modlili se, kázali, učili svatí apoštolům rovní Cyril a Metoděj, původem ze Soluně.
Na Moravu je vyslal Ekumenický patriarchát, sídlící v Konstantinopoli, a svatý patriarcha Fótios Veliký na základě prosby svatého knížete vašich předků Rastislava, aby vašemu národu zvěstovali Evangelium, „Cestu, Pravdu a Život“ (J 14,6), tedy křesťanskou pravoslavnou víru.
*
Oslavujeme Vládce veškerenstva, našeho Pána a Boha Ježíše Krista, který nás, konstantinopolskou církev, ve své lásce a milosrdenství činí hodnými, abychom neustále cestovali k blízkým i vzdáleným, abychom jim a všude s radostí zvěstovali jen to, co je dobré: pokoj a dobro lidem a světu. Zdůrazňuji, že vždy tak konáme v lásce, následujíce příkazu, který nám dal sém Pán: „Jděte a učte všechny národy, křtíce je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal“ (Mt 28, 19-20).
Naše dnešní přítomnost na tomto místě jako těch, z jejichž společenství byli vysláni Cyril s Metodějem, nese stejný rozměr. Je jím neustálé putování vstříc světu a bližnímu, ať už nás miluje či nenávidí, zvěstování Dobra, učednictví naše vlastní i vyučování druhých, a především pak láska, která v utrpení našeho Pána překonává všechny těžkosti, lidské vášně a potvrzuje pravdu; láska totiž vždy a za všech okolností vítězí, protože jí je samotný Kristus.
Přišli jsme dnes mezi vás, abychom symbolicky přinesli duchovní vůni konstantinopolské církve české zemi a jejímu zbožnému a ušlechtilému lidu, který naši církev všeobecně považuje za svoji duchovní matku a vlast.
Přicházíme, abychom si připomněli svá dřívější obohacující setkání s představiteli českého národa. Prožíváme velkou duchovní radost, protože se nacházíme v zemi, která je už více než 10 století díky cyrilometodějské misii součástí křesťanského kulturního okruhu. Dodnes se zde také nachází navzdory všem nepřízním osudu společenství Pravoslavné církve, které se neustále rozvíjí, byť je malé co do počtu, a slouží všem potřebným. Toto živé společenství se také věrně drží pravoslavné liturgické a duchovní tradice, i když jeho okolí vládl a vládne zcela jiný, zesvětštělý duch, pramenící vypjatého individualizmu a bludné sebestřednosti.
Společně s našimi přímluvci u Pána Cyrilem a Metodějem a celou Církví se zvlášť radujeme z toho, že vidíme, jak si vy Češi hluboce vážíte kořenů své víry a duchovnosti, které se snažíte poznat do hloubky; hledáte Boha a toužíte nalézt pravou víru, duchovní smysl a pokoj; toto vše vyjadřujete svou snahou dotknout se samotné podstaty boholidské přítomnosti a smyslu bytí člověka na zemi, abyste potom mohli s vírou zvolat „Pán můj a Bůh můj“, Ježíš Kristus, včera i dnes a na věky věků.
*
V síle této víry a jistoty se s vámi dnes setkáváme „tváří v tvář“. Chceme společně s vírou, láskou a svorností oslavovat naše svaté, kteří jsou našim společným dědictvím, a chceme si připomenout vše, co Hospodinova milost vykonala. Uvědomujeme si, že za tento dar neseme zodpovědnost všichni, nejenom političtí a duchovní představitelé, ale i všechny jednotlivé buňky Bohem požehnaného organizmu české společnosti.
Na tomto místě bychom rádi připomenuli, že Ekumenický patriarchát měl a má stále stejný cíl své služby: zvěstovat Krista a Jeho Evangelia, posílit pravoslavné a obecně křesťanské svědectví, ohlašovat skutkem i slovem Bohem zjevené pravdy, podporovat a utvrzovat všechny národy, o které naše církev duchovně pečovala a pečuje, dbát o spásu lidí.
O úspěšném dosažení těchto cílů svědčí také dílo a působení tehdy nikomu neznámých dvou mnichů Cyrila a Metoděje ve slovanských zemích; dnes se před nimi skláníme jako před apoštoly a obdivujeme jejich dílo hlásání Evangelia, které zesměšnilo lež a zvěstovalo pravdu.
Historie svědčí, že na většinu věcí, které lidé vykonají, se zapomene; mnoho věcí se dlouho připravuje, ale pak jim nikdo nevěnuje pozornost, a i když se vyvíjí velké úsilí, nedokážou se tyto plány nikdy zhmotnit. Jiné činy zase mohou být pečlivě zaznamenány, ale nakonec se ukáže, že pokud nejsou pevně ukotveny v Pánu, další generace si už na ně ani nevzpomenou.
Úsilí Ekumenického patriarchátu v těchto Bohem požehnaných zemích slovanského světa bylo korunováno úspěchem, protože naše církev nehledala ani slávu, ani pocty, nezajímalo ji jakési rozšiřování sfér vlivu a nesnažila se ani ve svůj prospěch zneužít materiální bohatství těchto národů, ale vždy usilovala jen o duchovní znovuzrození člověka.
Konstantinopolská církev se tak ve skutcích nadčasově ukázala jako duchovní lůno, které neustále rodí všechny, kdo se k ní utíkají, k novému životu; ten se nevyčerpává v přechodu od biologické síly mládí ke stařecké slabosti, ale jeho konečným cílem je věčné Boží Království, osvěcované světlem Pánova Zmrtvýchvstání, kde v síle Jeho milosti a „podle svých skutků“ budeme žít spolu se všemi svatými a budeme hledět na nekonečnou dobrotu Hospodinovy tváře.
Toto jsou tedy důvody, kvůli nimž dílo svatých Cyrila a Metoděje obstálo a přineslo ovoce; odráží se v duších a v boholidské cestě vstříc bližnímu a světu.
*
Cílem a úkolem naší pravoslavné Církve, která je tajemným Tělem Kristovým a skutečnou boholidskou realitou s vlastními duchovními zákony, je tedy neustále, až do konce věků předávat věřícím Boží milost a energii, která člověka skrze oproštění smyslů od zlých žádostí a očištění nitra od vášní uvádí do plnosti skutečné svobody, která není ničím jiným než přebýváním v Bohu (sv. Siluan z Athosu).
*
Svatí bratři však v duchu těch nejlepších tradic a všeobjímajícího, ekumenického duchovního rozměru konstantinopolské Matky Církve slovanským národům přinesli kromě pravoslavné víry i dar jazyka. Nešlo jen o sestavení abecedy, ale především o vytvoření nového psaného jazyka, obohaceného o významové bohatství řečtiny, který byl schopen zprostředkovat myšlenkové bohatství Evangelia.
Tento dar jazyka obstál ve zkouškách času, protože připojil váš národ a spolu s ním i mnohé další ke společenství civilizovaných národů světa. Svatí Cyril a Metoděj svými překlady liturgických, církevních, teologických a svatootcovských děl z řečtiny vytvořili novou slovní zásobu, která neměla ve slovanských jazycích až do toho času obdobu. Tento jazyk, nazývaný církevní slovanština, měl ohromný vliv nejen na jednotlivé slovanské jazyky, ale i na celou jejich kulturu, protože se stal základem svébytné slovanské duchovní kultury.
*
Naše dnešní společné modlitební shromáždění je nejenom symbolickým zpřítomněním díla svatých apoštolům rovných bratří, vyslaných z Konstantinopole, ale i potvrzením a vyjádřením našich společných duchovních kořenů a smyslu naší historie. Jistě, dějiny sice plynou a mizí „jako sen“, jejich smysl se však týká života, povolání a směřování nás všech, celých národů, věřících i nevěřících. Naším povoláním a směřováním je láska ke všem, vnitřní pokoj, pokojné soužití s druhými, dobrá vůle mezi lidmi a jednota podle vzoru Svaté Trojice, jednota duše a těla, abychom mohli být posvěceni milostí Ducha svatého, který byl hybatelem skutků a záměrů svatých bratří; toho Ducha, který žije a bude žít i po 1150 letech a který vede Církev, lidstvo a svět.
*
Výročí, které si připomínáme, vede nás a naše církve k tomu, abychom se stále hlouběji ponořovali do studia osobností Cyrila a Metoděje, duchovních rodičů českého národa a slovanského světa. Oni nejsou pouze místními světci, ale i výjimečnými postavami v dějinách celého křesťanského světa.
*
Vaše Excelence, bratři a sestry, otcové a děti v Pánu,
pokud by duchovní vůdci, jakými byli i Cyril s Metodějem, brali v potaz hmotnou sílu svých několika duchovních dětí a srovnali ji s hmotnou sílou států, společností a celých národů, určitě by nepostavil těch pomyslných 300 vojáků Leonidase proti desítkám tisíc Xerxových.
Avšak náš boj není vůči tělu a krvi, kde má protivník mnohem více síly než my, ale bojujeme proti vládcům temnoty tohoto věku, a to nejen proti těm pozemským, ale především proti duchům zloby (viz Efez 6,12).
Tito duchové zloby, kteří se těší na zemi velké podpoře, nemohou nikdy zvítězit nad pravdou, za kterou bojuje samotný Pán, vůdce Pravoslavných.
„Opásejte se pravdou“ (Efez 6,14), říká apoštol, a to jediné postačuje, abyste zvítězili, milovaní bratři a sestry. Protože „pravda vítězí nade vším“ (1 Ezdr 3,12).
*
Toto je poselství Ekumenického patriarchátu i naše osobní 1150 let poté, co jste obdrželi povolání svatosti. Toto je poselství i výzva mě jako patriarchy a zástupce církve, která vám zvěstovala Evangelium. Toto je vaše dědictví, cesta i budoucnost. Toto je vaše cesta, po níž budete kráčet v pravdě, lásce a jednotě až do skonání světa.
Nezapomínejte, že je zcela nemožné, aby ti, kteří uvažují zcela světsky a hmotně, pochopili vaše směřování; stejně tak je nemožné, abychom se jako lidé duchovní vydali cestou těch, kdo duchovně nesmýšlejí. Dialog s těmito lidmi je totiž dialogem hluchých a jakékoliv dorozumění je nemožné. My totiž vstupujeme do dialogu ze zcela jiných důvodů: abychom oslovili spřízněné duše, které jsou sice přitahovány pravdou, ale které jsou rozladěny zesvětštěním a politizací Církve, ať už je vědomá či nevědomá.
S vůdci, hnanými zvířeckým nutkáním za každou cenu prosadit svoji vůli, se nikdy nemůžeme domluvit.
Naše vnitřní směřování totiž pro mocné tohoto světa představuje ohromné nebezpečí; ostatně bojí se ho i ti, kdo si nárokují neomezenou náboženskou moc.
Svědectví a mučednická životní cesta svatých Cyrila a Metoděje o tom hovoří nejlépe. Vždyť se na ně nikdy nezapomnělo, protože se jedná o plody pravdy, které budou neustále v úctě. A protože se tento odkaz a poselství, které netroubí ve strachu z mocných tohoto světa zbaběle k ústupu, pro mnohé se naše svědectví stává nepohodlným, takže se pokoušejí vyvolat situace, kdy by se mohli vysmívat slovy, které zazněly u paty Spasitelova kříže: „doufali v Boha, tak ať je nyní vysvobodí, jestli se k nim přizná“ (viz Mt 27, 43).
Lidé, kteří jsou zaslepeni vášněmi, samozřejmě doufali a doufají, že se pravda dá pohřbít a že se nějak ospravedlní jejich vlastní osobní volby, když se chovají jako vlci, lvi a supi a útočí na laskavého a bratry milujícího Beránka. Takoví však také zapomínají, že Kristus, jemuž jedinému patří veškerá moc a síla, vstal z mrtvých. Vaši předkové stejně jako my všichni společně jsme ale viděli „jeho probodnutý bok, odkud vyšla krev a voda, tedy křest, a dotýkali jsme se ran, jimiž byly uzdraveny naše vlastní rány“. Také nám „dnes zasvitla Pascha, nová a svatá, která posvěcuje všechny věřící“. My však nezapomínáme, že jsme byli stvořeni pro to, abychom z této Paschy okusili, a proto také voláme Kristus vstal z mrtvých! Zveme tedy všechny: zůstávejte vždy v Pánu, vy, kdo jste dědici života a díla Cyrila a Metoděje a spoludědicové slávy v Kristu Ježíši. Amen.

Vysokopřeosvícený arcibiskupe michalovsko-košický pane Jiří, ctihodný pane Joeli Rumle, předsedo Ekumenické rady církví v České republice, synodní seniore Českobratrské církve evangelické, nejdůstojnější představitelé křesťanských církví, vysokopřeosvícení spolubratři v biskupské službě, vážení představitelé státní správy a místní samosprávy, vážení přítomní, v Bohu milované dítky, Kristus vstal z mrtvých! Požehnaný je Pán, náš Bůh, který nás přivedl do této požehnané země a který řídil naše kroky z Města Konstantinova, z oné královny měst, z níž byli vysláni na Moravu svatí apoštolům rovní Cyril a Metoděj, skrze něž a také skrze jejichž učedníky přijaly slovanské národy světlo křesťanské víry. Přicházíme, drazí bratři a dítky, abychom společně s vámi oslavili jubileum 1150. let od příchodu svatých bratří do této země, a také abychom se v hlubokém duchovním souznění s vámi podělili o zkušenosti a seznámili se s vašimi postoji k různým problémům a situacím jak místního, tak i obecnějšího rázu, kterými se zabývají vaše církve. Přinášíme vám z posvátného Fanaru milost, požehnání a pozdrav Konstantinopolské Matky Církve, pod jejímiž ochrannými mateřskými křídly nacházejí již více než sedmnáct století duchovní útočiště nejrůznější národy a jazyky, které ve svazku pokoje a lásky hojně okoušejí z plodů spásonosné pravoslavné duchovnosti a svátostného a obecně církevního života.
Pod křídly Konstantinopolské Matky Církve, tedy Ekumenického patriarchátu, našli své útočiště i naši slovanští bratři, když se za časů našeho svatého předchůdce Fótia Velikého, tohoto významného, talentovaného a hluboce vzdělaného muže, k jehož charakteristickým rysům patřil i nefalšovaný misionářský zápal, na byzantskou Církev obrátil tehdejší zbožný vládce této země svatý Rostislav s prosbou o poučení tohoto národa, vašich otců a předků, v křesťanské víře. Konstantinopolská církev, která se během své historie snažila důsledně a důkladně pečovat o hlásání Evangelia mezi národy dosud neseznámenými s křesťanskou vírou, jak o tom jasně svědčí její misijní úsilí již od dob císaře Konstantina Velikého a svatého Jana Zlatoústého, nemohla nevyslyšet Rastislavovu prosbu, která se ukázala jako povolání přímo od Boha. Konstantinopolská církev, poslušná slova Zmrtvýchvstalého Pána a věrná jeho příkazu svatým apoštolům a všem jeho učedníkům napříč věky: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal,“ (Mt 28, 19-20) vyslala dvě ze svých vyvolených dětí, Konstantina Filosofa a jeho bratra Metoděje, kteří nejen že kladně odpověděli na povolání ke službě, kterou jim určil Ekumenický patriarchát, ale jejich misijní zápal dokonce překročil hranice tohoto povolání, když se stali apoštoly slovanských národů a vrátili Kristu hřivnu, která jim byla svěřena, s mnohonásobným úrokem. 
Je potřebné poznamenat, že misijní dílo námi dnes ctěných světců není samozřejmě ani přes svoje kvality a hloubku jedinou událostí tohoto typu v historii Konstantinopolské církve. Byzanc totiž vnímala misionářskou činnost již od doby vlády císaře Konstantina Velikého, tedy svého zakladatele, pokud ho tak můžeme nazvat, jako jeden ze základních prvků svého církevního a politického smýšlení. Osobnost zakladatele Byzance císaře Konstantina si ostatně letos připomínají všechna naše křesťanská společenství zvlášť, protože uplynulo právě 1700 let od doby, co vydal známý edikt, který potvrdil právo na svobodu vyznání.
Dnes k vám tedy přicházíme ve stopách svatých soluňských misionářů a všude se setkáváme s výsledky jejich činnosti. Věříme, že se i na nás vztahuje apoštolské slovo: „Jak vítaný je příchod těch, kteří zvěstují dobré věci!“ (Řím 10,15)
Z hloubi srdce děkujeme za vřelé přijetí a za projevy vaší lásky. Zvláště pak děkujeme těm, kteří vaši pohostinnost vyjádřili svými slovy, konkrétně arcibiskupu Jiřímu, představiteli vysokopřeosvíceného místodržícího metropolitního stolce českých zemí a Slovenska, a také vám, pane předsedo Ekumenické rady církví v České republice. Vaše slova jsou pro nás mimo jiné i cenným svědectvím o vaší osobní úctě a o úctě vašich křesťanských společenství, které reprezentujete, vůči všeobjímající, ekumenické službě, kterou ve světě koná Ekumenický patriarchát.
Přicházíme k vám, bratři v Kristu, nejenom abychom se s vámi osobně setkali, ale také aby se naše nitra naplnila radostí z vaší živé duchovní pospolitosti, protože máme možnost se blíže seznámit se vším, co dobrého jste dosáhli jako křesťané a občané této země, jako dědicové duchovního odkazu svatých Cyrila a Metoděje. Věříme, že ve vašem úsilí vám jsou nápomocni i představitelé státní správy a místních samospráv, kteří dosvědčují, že znají hodnotu a význam křesťanské víry a identity, kterou přijal lid českých zemí z Konstantinopole, a že si váží křesťanských duchovních vůdců. Proto tedy svolávám své patriarši požehnání v síle Pánova jména na Jeho Excelenci pana prezidenta České republiky, vyjadřuji mu své uznání a modlím se k Hospodinu, aby mu žehnal v jeho osobním životě i v jeho práci pro dobro tohoto národa. Stejné požehnání také svolávám na celý český národ.  

Bratři a přátelé v Kristu,
všichni si uvědomujeme, že naše Konstantinopolská Matka Církev si nepřivlastnila sama svůj ekumenický, všeobjímající charakter, ale že jej získala díky své neokázalé a efektivní službě napříč stoletími. Její role byla potvrzena rozhodnutími a kánony místních a všeobecných církevních sněmů. Ekumenický, všeobjímající rozměr konstantinopolského apoštolského stolce nemá samozřejmě geografické či světské rozměry. Žádná církev ostatně nemá všeobecný rozměr a roli, které by byly dány její geografickou polohou. Církev také nevytváří kolonie, nepoužívá mocenské prostředky k rozšíření svého vlivu po celém světě, ale naopak každého, kdo k ní přichází, přátelsky objímá a přirozeně se sebou sjednocuje, aniž by přitom brala ohled na jakékoliv národnostní, jazykové a společenské predispozice toho, kdo se s ní setkává.
Proto je tedy i dílo Konstantinopolské církve v celosvětovém měřítku charakterizováno zvláště úctou k místním tradicím, jazyku, zvykům a kultuře, o jejichž změnu se nikdy nesnažila, protože všechny takové snahy, patřící spíše do arzenálu státní kontroly a despotizmu, jsou zcela cizí její etice, založené na Kristu.
Dva skutečně heroičtí bratři ze Soluně jako důstojní reprezentanti naší církve se proto také nikdy nesnažili změnit jazyk a kulturu národa, k němuž byli vysláni. Právě naopak, vynaložili velké úsilí, aby se sami naučili jeho jazyk, aby mu vytvořili písmo a písemnou tradici, do které přeložili nejdůležitější knihy, nezbytné ke katechizaci. Toto je tedy způsob uvažování a etika církve, kterou tu nyní reprezentujeme. Právě na tyto hodnoty křesťanského svědectví a služby, osvědčené příklady svatých bratří, bychom dnes chtěli, bratří, zaměřit vaši i naši pozornost. Obracíme se přitom hlavně k vám, zástupcům různých církví a denominací.
Bratři Cyril a Metoděj jsou tedy univerzálními, ekumenickými světci a jasně nám ukazují cestu. Jejich život a dílo dodávají vnitřní dynamiku nejen slovanským, ale i všem křesťanským národům, vždyť patří celému světu, protože Pánu náleží země i její okrsek. Tímto způsobem se zhmotňuje velká pravda, totiž že křesťanství, nehledě k rasovým a jazykovým rozdílům, sjednocuje srdce a duše lidí, a tak je prostřednictvím Kristova Evangelia činí bratry a sestrami.
Bratři a přátelé v Kristu,
V síle tohoto ducha se Konstantinopolská Matka Církev upřímně raduje, když vidí, že se ve světě stále více a více šíří uznání a úcta k jejímu dílu, které v tomto širším geografickém prostoru zosobnili svatí soluňští bratři. A i když se změnila doba a okolní svět, stejně jako podmínky, ve kterých nyní žije, naše církev se snaží odpovídat na volání, které k ní doléhá z celého světa: Přijď a pomoz nám! (viz Sk 16, 9)
My církevní představitelé dobře víme, že jako osoby získáváme svoji hodnotu a význam především na základě místa, kam nás Boží milosrdenství povolalo do služby. Jako představitelé Ekumenického patriarchátu se žel Bohu setkáváme se složitými okolnostmi, které nám často brání konat to, co je naší povinností či co bychom chtěli vykonat. Proto se tedy radujeme, že ve všech vás, našich bratrech v České republice, nacházíme spřízněné duše v našem úsilí o to, aby v našem nejistotami zmítaném světě zavládl pokoj skrze dialog mezi křesťanskými církvemi, ale také skrze dialog mezi představiteli různých náboženství, který má být založen na vzájemné komunikaci, respektu a úctě mezi národy. Užitek, který vyplývá z této snahy o společnou cestu, je samozřejmě dobrý pro celý svět.
Nedávné události na Blízkém Východě, zvláště v Sýrii, která patří do jurisdikce starobylého Antiochijského patriarchátu, únosy vysokých církevních představitelů, pronásledování křesťanského obyvatelstva, které je vyháněno z míst, kde od nepaměti žili jejich předkové, vraždy a mučení, zjevné i skryté utrpení, vyčerpání a chudoba, toto všechno nás nutně vede k závěru, že musíme ve svých snahách pokračovat. Musíme bezodkladně jednat. Teď není prostor pro napětí a třenice mezi křesťany. Musíme všichni sjednotit své síly, jeden každý z nás i každé církevní společenství, aby ve světě zavládl duch apoštolům rovných Cyrila a Metoděje, duch Konstantina Velikého, duch života, duch přátelství a vzájemné úcty, duch přijetí toho druhého, duch mírového řešení vzájemných problémů, a především duch přijetí odlišnosti, duch lásky, která podle slov apoštola Pavla „ať se už děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá“ (1 Kor 13, 7). Láska je nakonec to jediné, co nás může zachránit.
Mé slovo se blíží k závěru, a tak bych chtěl opět poděkovat za možnost sejít se s vámi, představiteli Ekumenické rady církví v České republice. Prosím Zmrtvýchvstalého Pána, který je Knížetem pokoje a jehož „nikdo z nás nespatřil hmotným zrakem, ale uvěřili jsme mu ve svých srdcích“, který k nám hovoří, napomíná nás a ukazuje nám to, co je správné, dobré a spravedlivé, i když jsou dveře našich srdcí často uzavřeny, aby žehnal dílu každého z vás. Kéž Zmrtvýchvstalý Pán žehná celému českému národu, z jehož pohostinnosti a lásky se těšíme, aby se ve všem, co je viditelné i co je neviditelné, i v naší pokorné službě, oslavilo přesvaté Jméno našeho Boha v Trojici, Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.

Přivítání Jeho Všesvatosti konstantinopolského patriarchy Bartoloměje v pražské pravoslavné katedrále sv. Cyrila a Metoděje
23. května 2013
Vaše Všesvatosti, arcibiskupe Konstantinopole – Nového Říma a ekumenický patriarcho pane Bartoloměji,
Kristus vstal z mrtvých!

Mám tu čest přivítat Vás jménem metropolitního správce Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, olomoucko-brněnského arcibiskupa Simeona, a jménem Posvátného synodu biskupů naší místní církve na počátku Vaší apoštolské cesty Českou republikou a Slovenskem u příležitosti jubilea 1150 let od příchodu svatých apoštolům rovných učitelů Slovanů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, která pokrývala velkou část středoevropského prostoru včetně dnešní České republiky a Slovenska; ostatně někde na pomezí těchto dvou současných států se nacházelo centrum velkomoravského státu. Vítám Vás dnes mezi námi jako biskupa Velké Kristovy Církve v Konstantinopoli, která k nám vyslala soluňské bratry na základě žádosti moudrého vládce této země, svatého knížete Rostislava. Vítám Vás jako nástupce vzdělaného a zbožného patriarchy Fótia, mentora obou svatých bratří, jehož pastýřská moudrost se jasně odrazila ve velkolepém cyrilometodějském misijním díle, které přináší hojné plody mezi Slovany dodnes. Vítám Vás jako nástupce sv. Jana Zlatoústého, jednoho z nejvýznamnějších církevních učitelů a kazatelů všech dob, jehož božskou liturgii, v níž se odráží všeobjímající, ekumenický rozměr konstantinopolské Matky církve, kterou spolu se členy svého doprovodu reprezentujete, slouží pravoslavní křesťané téměř denně. A vítám Vás také jako nástupce svatého apoštola Ondřeje, prvního Kristem povolaného apoštola a věrného svědka Evangelia.
Vaše Všesvatosti,
nacházíme se v katedrálním chrámě pražské pravoslavné eparchie, který je zasvěcen právě památce svatých bratří Cyrila a Metoděje. Na zdech tohoto chrámu se nacházejí ikony svatých naší země, svatého knížete Rastislava, svatých knížat a mučedníků Václava a Ludmily, svatého poustevníka Ivana Českého, svatého igumena sázavského slovanského monastýru Prokopa. Jsou to ochránci naší země a pokračovatelé cyrilometodějského odkazu, pro které byl charakteristický jeho ekumenický, všeobjímající rozměr. Moravská církev, stejně jako raná církev česká, totiž dokázala otevřeně čerpat z obou zdrojů tehdejší jedné svaté Církve Kristovy – z Východu i Západu. V této otevřenosti, která je dodnes charakteristická pro Čechy a Slováky, jasně vidíme další plod cyrilometodějského dědictví – univerzalitu, která má své kořeny právě v kulturním a církevním prostředí Konstantinopole, jejíž nejlepší tradice, konkrétně duch dialogu a pokojného, vzájemně obohacujícího soužití různých národů, jazyků a kultur, spojených duchem Kristova Evangelia, dodnes zachovává i přes všechny nepřízně osudu Ekumenický patriarchát, jehož jste nejvyšším představitelem.
Vaše Všesvatosti, místo, kde se nyní nacházíme, je svaté.

Celý text ke čtení naleznete zde.

Velká událost

EKUMENICKÝ PATRIARCHA BARTOLOMĚJ PŘIJÍŽDÍ

Na oslavy 1150. výročí přijíždí nejdůležitější představitel pravoslavné církve a následovník patriarchy Fotia,který poslal v r. 863 sv. Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu.Jeho Všesvatost Bartoloměj,arcibiskup Konstantinopole-Nového Říma a ekumenický patriarcha navštíví ve čtvrtek 23.5.2013  Prahu v 9.30hod. chrám sv. Cyrila a Metoděje/ , v pátek 24.5.2013 bude v Brně /muzeum a chrám sv. Václava/ a v pátek dne 25.5. 2013 v rámci programu Jihomoravského kraje "Setkání kultur" bude spolu s námi sloužit sv. liturgii za spoluúčasti tří pěveckých sborů. V neděli ho uvítají pravoslavní na Slovensku, nebotˇnaše církev se nerozdělila .
K bohatému programu patří v každém městě i setkání  s představiteli křesťanských církví a státní správy, neboť jde o velkou kulturní a církevní událost.
ÚER

Životopis Patriarchy Bartoloměje ke čtení zde.

Oficiální zpráva o konání eparchiálního shromáždění pražské pravoslavné eparchie

Oficiální zprávu naleznete zde.

Mimořádné eparchiální shromáždění

V sobotu dne 18.5.2013  se uskutečnilo eparchiální shromáždění Pražské pravoslavné eparchie.Nejdříve přečetl biskup vikář Poselství Posvátného synodu a dále bylo přikročeno k volbě eparchiálního biskupa.Kanonickou způsobilost dostali od Posvátného synodu na návrh eparchiální rady po vážném posouzení igumen Michal Dandár a archimandrita Marek Krupica.Bohužel nebyl dvoutřetinovou většinou zvolen žádný kandidát .
ÚER

PROHLÁŠENÍ POSVÁTNÉHO SYNODU PRAVOSLAVNÉ CÍRKVE V ČESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU

K SITUACI VZNIKLÉ ODSTOUPENÍM METROPOLITY KRYŠTOFA 

   Dne 14. května 2013 zasedal v sídle olomoucko-brněnského pravoslavného arcibiskupa Simeona Posvátný synod Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku a jednal ve věci situace vzniklé v církvi po odstoupení Jeho Blaženosti Kryštofa, arcibiskupa pražského a metropolity Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, dne 12. dubna tohoto roku, a usnesl se na tomto prohlášení:

   Posvátný synod s hlubokou lítostí a pochopením vnímá bolest a zklamání, jež u části věřícího lidu vyvolal dobrovolný odchod mnohými milovaného archijereje. Posvátný synod chce ubezpečit všechny, kteří v uplynulých dnech vyjádřili a stále vyjadřují svou podporu vladykovi Kryštofovi, že Posvátný synod jako celek, ani jeho jednotliví členové nenesou zodpovědnost za to, k čemu došlo v souvislosti s kanonickou stížností Xenie Rapcunové na arcibiskupa Kryštofa.

Nehledě ke lživým informacím, které se objevily v posledních dnech, zejména pak v tzv. „vzetí zpět“ kanonické stížnosti paní Rapcunové, Posvátný synod prohlašuje, že neblahé události, které nesmírně poškozují naši církev vnitřně i v očích veřejnosti, se nestaly z vůle či přičiněním stávajících členů Posvátného synodu, avšak byly i pro nás stejně šokující, bolestné a tragické, jako pro všechny duchovní a věřící naší církve.

Posvátný synod si uvědomuje, že pod tlakem nezvyklých okolností a přes nejlepší vůli mohla předchozí velmi smířlivá stanoviska Synodu v této věci působit nejistým dojmem. Dle slov našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista však má naše řeč být „ano, ano – ne, ne“ (Mat. 5,37), tedy zřetelná a jasná. Posvátný synod je tedy nucen po vyslechnutí dalších svědectví ze dne 14. května 2013 konstatovat, že rezignace metropolity Kryštofa byla na místě. Z toho důvodu nemůžeme splnit prosby těch, kdo se přimlouvají za návrat bývalého metropolity. Jakožto členové Posvátného synodu vám musíme také s lítostí oznámit, že toto naše konstatování není podloženo pouze prvotním svědectvím stěžovatelky Xenie Rapcunové, ale i svědectvími dalších, důvěryhodných svědků, kteří před Posvátným synodem pod přísahou na Evangelium jak na minulém, tak i na dnešním zasedání vypovídali. Svědčíme také, že pod tíhou svědectví, a nikoliv pod nátlakem ze strany Posvátného synodu, se dnes již bývalý arcibiskup pražský a metropolita českých zemí a Slovenska Kryštof rozhodl odstoupit dobrovolně  ze všech svých funkcí „pro zachování pokoje a smíru v církvi“.

Posvátný synod toto rozhodnutí vladyky Kryštofa přivítal vzhledem ke složitosti situace s úlevou a s vědomím nesporných zásluh vladyky Kryštofa o církev mu ponechal jeho čestné tituly, biskupský plat a možnost přednášet teologii na naší teologické fakultě. Synod souhlasil s tím, že emeritní metropolita bude sloužit po zbytek svého života v místě dle vlastního výběru. Výše uvedená řešení přijal Posvátný synod v duchu ekonomie spásy, neboť litera zákona by neměla být přeceňována na úkor Boží lásky a odpuštění. Toto řešení však nesmí být mylně vykládáno jako projev nejistoty či pochybností Posvátného synodu ve věci vznesených obvinění. Proto Posvátný synod považuje za nutné prohlásit:

   1/ Potvrzujeme, že nám byla předložena různá svědectví důvěryhodných osob proti osobě emeritního arcibiskupa pražského a metropolity českých zemí a Slovenska Kryštofa (Radima Pulce), které nás vedou k jednoznačnému přesvědčení, že důvody, jež vedly k jeho rezignaci, stále trvají.

   2/ Dále jsme se usnesli, že emeritní metropolita Kryštof není kanonicky způsobilý, aby se ucházel o biskupský úřad v kterékoli eparchii Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.

S politováním konstatujeme, že v posledních dnech byl na členy Posvátného synodu vyvíjen nátlak spojený se zastrašováním ze strany skupiny osob, snažících se za každou cenu prosadit návrat bývalého metropolity. Zároveň nepovažujeme za správné, že dobrovolně odstoupivší metropolita a skupina lidí jemu nakloněných, z nichž někteří ani nejsou pravoslavného vyznání, zahlcují domácí i zahraniční sdělovací prostředky prohlášeními, která dehonestují Posvátný synod, členy církve, kanonické právo a odporují zjištěným skutečnostem.

Vzhledem k výše uvedenému se Posvátný synod obrací na všechny, kterým leží na srdci dobro a pokoj v církvi, aby uposlechli přání, které vyjádřil odstupující metropolita Kryštof ve své abdikaci, a zachovali jednotu církve, úctu a lásku, a aby se všichni semkli kolem svých arcipastýřů.

Chápejme současnou bolest, zármutek a zklamání jako pokušení, kterým musíme projít. „Není učedník nad mistra ani služebník nad svého pána“ (Mat. 10,24). Jestliže tedy byl pokoušen náš Pán, ani my se nemůžeme vyhnout pokušením. Snažme se všichni, abychom nepoškozovali církev polopravdami či zaujatým odsuzováním těch, které snad mylně považujeme za viníky současné neblahé situace, a kteří jsou zostuzováni na internetu a v médiích, ale vydejme svědectví o Pravdě, neboť k tomu nás povolal Pán. Nezapomínejme přitom na slova sv. apoštola Pavla – církev není ani Apollova, ani Petrova, ani Pavlova, neboť církev je Kristova (1. Kor 3,1-23).

Posvátný synod  dále vzal na vědomí kanonickou stížnost pražské eparchiální rady na emeritního metropolitu Kryštofa a hodlá se jí zabývat na svém dalším zasedání.

+ Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský a metropolitní správce
+ Rastislav, arcibiskup prešovský a Slovenska
+ Juraj, arcibiskup michalovecko-košický
+ Jáchym, biskup hodonínský

Aktuální informace a POZVÁNKA na Eparchiální shromáždění

Zasedání eparchiální rady Pražské pravoslavné eparchie se uskutečnilo 10.května 2013 v 10 hod. v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze 2. Zasedání předsedal eparchiální správce PPE  archimandrita Marek Krupica,zúčastnilo se ho všech 9 členů rad,1 člen revizní komise,kancléř,tajemník a ředitel úřadu ER.

Z usnesení vyplývá
-že z 10 navržených  kandidátů volbou postoupilo několik  nejdůstojnějších ke schválení kanonické způsobilosti na funkci biskupa pražské eparchie pro zasedání Posvátného synodu,které se má uskutečnit v nejbližších dnech

-bylo rozhodnuto, že na  sobotu, dne 18. května 2013  v  9   hod. bude svoláno EPARCHIÁLNÍ  SHROMÁŽDĚNÍ, které se uskuteční v chrámu sv. Kateřiny,Kateřinská 30, /areál nemocnice/, Praha 2, Nové Město, metro C, stanice I.P.Pavlova /asi uprostřed Kateřinské/

Úkolem eparchiální rady je splnit ústavní termíny a usnesení Posvátného synodu k této otázce.

Celé usnesení a písemné pozvánky obdrží farnosti co nejdříve.

ÚER

Obraščenije Svjaščenogo Sinoda...21.4.2013 - Text ke čtení naleznete zde.

Prohlášení Posvátného synodu duchovenstvu a věřícím Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku

Důstojní otcové, drazí bratři a sestry,

naše církev se nachází v nelehkém postavení, ztíženém navíc velkopostní dobou a přípravami na oslavy výročí příchodu věrozvěstů na Velkou Moravu. Stala se v nelichotivých souvislostech předmětem široké mediální pozornosti. V této souvislosti došlo k odstoupení metropolity Kryštofa a převzetí správy církve metropolitním správcem olomoucko-brněnským arcibiskupem Simeonem. Pražská eparchie je od čtvrtka 18. dubna spravována do volby nového eparchiálního biskupa stanoveným správcem archimandritou Markem Krupicou. O těchto skutečnostech jste byli informováni prostřednictvím oficiálních zpráv v církevních i světských médiích. Všechny tyto kroky jsou podnikány v souladu s kánony pravoslavné církve, s Ústavou Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, s vědomím ostatních pravoslavných církví a jejich cílem je očistit naši církev od pomluv i negativních jevů, které se v ní v poslední době vyskytly.
Vzhledem k hektickým událostem posledních týdnů a ne vždy včasné informovanosti všech členů církve o aktuálních událostech došlo bohužel také k některým dezinformacím. Řada z vás dostává zavádějící zprávy, na některých neoficiálních internetových stránkách se objevily církví neschválené výzvy a prohlášení. Vyzýváme proto všechny věřící a duchovní naší církve, aby se nenechali uvádět ve zmatek informacemi, které nepocházejí z oficiálních církevních zdrojů. Většina z nich je navíc anonymních, což samo o sobě zpochybňuje jejich věrohodnost. Zprostředkovávat oficiální zprávy o dění v naší církvi jsou oprávněny pouze řádné orgány naší církve, kterými je Posvátný synod Pravoslavné církve v českých zemích na Slovensku, v rámci eparchií pak eparchiální biskupové a jejich zákonní zástupci, což je arcibiskup Simeon, arcibiskup Rastislav, arcibiskup Jiří, biskup Jáchym a archimandrita Marek. K nim se můžete s důvěrou obracet a jejich zprávy jsou ověřené a platné. Jménem církve naopak nemohou hovořit emeritní biskupové, tedy ani biskup Tichon a arcibiskup Kryštof.
Problémy vzniklé v naší církvi se budou řešit na zákonných a oficiálních fórech, která jsou k tomu určená. Ta budou svolána po skončení velikonočních svátků a odeznění cyrilometodějských oslav. Volba pražského arcibiskupa proběhne na eparchiálním shromáždění pražské eparchie a volba metropolity proběhne na místním sněmu naší církve. Zde bude možné otevřeně a konkrétně projednat všechny problémy, jež zde budou také řešeny. Do té doby prosíme všechny věřící a duchovní naší církve o trpělivost, pokoru a modlitby za Boží pomoc při řešení vzniklých problémů.
Přejeme vám všem soustředěné, klidné a požehnané prožití zbylých dnů velkého postu a radostnou oslavu svátku Vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista.

Na neděli svaté Marie Egyptské, 21. 4. 2013 

+Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský, metropolitní správce Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku
+Rastislav, arcibiskup prešovský a Slovenska
+Jiří, arcibiskup michalovsko-košický
+Jáchym, biskup hodonínský
archimandrita Marek Krupica, správce Pražské pravoslavné eparchii

Hlas věřících a paschální polibek lásky

Velikonoční dopis
Jistě všichni znáte ten pocit velikonočního pondělí, kdy se probouzíte do bílého dne se světlým pocitem na duši, protože víte, že Kristus vstal z mrtvých. Je to pocit klidu i radosti zároveň. Radosti nebrání ani zbytky únavy v těle, protože vám v hlavě stále zní:„smrtí smrt překonal a jsoucím ve hrobech život daroval“.
Takový pocit mívají všichni, kdo během velkého postu a velkého týdne utíkali dřív z práce, aby stihli velkopostní bohoslužby. Kdo se čtyřicet dní vyhýbali společnému stolování s kolegy z práce, protože v restauraci neměližádné postní jídlo. Kdo vítali Krista s ratolestmi v rukou na Květnou neděli, poslouchali dvanáct pašijových evangelií na velký čtvrtek, klečeli při vynášení pláštěnice na velký pátek a poslouchali proroctví na bílou sobotu. Ten pocit sdílejí všichni, kdo probděli na bohoslužbách slavnostní paschální noc a neděli věnovali oslavám Kristova vzkříšení.
Někteří z mých přátel si berou na paschální dny dovolenou, aby si tuto radost prodloužili a mohli se modlit na těch jásavých bohoslužbách, které znovu a znovu vracejí hymny paschální noci. Jiní (bohužel mezi ně patřím i já) takovou možnost nemají a už od pondělka musí zase sedět v kanceláři. Vrátit se po dvou dnech mystické smrti a vzkříšení do pracovního koloběhu je zvláštní pocit. Připadáte si jako při návratu z jiné planety. Jste opravdu jiní.
Potom zapnete počítač, otevřete poštu a všechno se na vás vyvalí. Známí i neznámí, podepsaní i anonymové vás zahlcují odkazy na jakési stránky, plné očerňování, skandalizace, pomluv a nenávisti. To vše prý v zájmu církve s Kristovým jménem na rtech.
Kdo jsou autoři těchto stránek? Jak to, že měli během velkého týdne a Paschy čas psát všechny ty materiály a rozesílat je do okolí? Copak se nemodlili, nebyli na bohoslužbách, neprožívali ty události jako třeba já? Kde vzali v tuto dobu chuť pouštět se do církevní politiky a do pomluv? Já bych to nedokázal.
Chtěl bych jenříct, že já a většina mých známých už máme toho zneužívání médií pro osobní spory a vyřizování si účtů dost. Nevím, kdo dal TV Nova podklady pro pořady, které o metropolitovi Kryštofovi odvysílala v dubnu. Takové věci se nikdy neměly dostat mezi širokou veřejnost. Stejně tak je ale nepřípustná medializace a skandalizace dalších problémů a mediální masáž snažící se za každou cenu vrátit odstoupivšího metropolitu zpět. Bojím se, že se nakonec všechny snahy o prosazení svých zájmů pomocí nátlaku a pomluv obrátí proti církvi. Chtěl bych proto jejich autory (ať už jsou pravoslavní či nikoliv) poprosit, aby se raději modlili a nebránili ostatním, když se modlit chtějí.

Světlé úterý 2013

Jan Němec 

Poznámka redakce:
Děkujeme za  Velikonoční dopis.S klidným svědomím můžeme pisateli dopisu říct,že  naprostá  VĚTŠINA  pravoslavných věřících
má stejné pocity a podobný názor  jako on. Jen malá skupina přívrženců vladyky Kryštofa,často nepravoslavných ,píše petici proti
Posvátnému synodu,vytváří soukromé webové stránky, posílá dezinformace,kterými hájí obviněného tím,že hází pomluvy na jiné.
To není pravoslavná cesta pokory a očištění.
"Zlo a boj se zlem je  též důkazem Boží existence"/Berďajev/.

Zasedání eparchiální rady Pražské pravoslavné eparchie

Zasedání se uskuteční v pátek 10. května 2013 v 10hodin v úřadu ER, Resslova 9a, Praha 2.

ÚŘEDNÍ  VÝZVA   PRO  VEŘEJNOST

Dopis správce Pražské pravoslavné eparchie ruskojazyčným médiím

ObrascenijeUpravdelami

Správce pražské pravoslané eparchie
Pravoslavné církve v českých zemích na Slovensku
Archimandrita ThDr. Marek Krupica, Th.D.
Czech Republic

Text naleznete zde"tj. zděs

Upozornění

V pátek 26. dubna byly dále zrušeny všechny plné moci udělené emeritním metropolitou Kryštofem a správce eparchie zrušil podpisová práva k účtům Úřadu metropolitní rady. Nová pověření budou stanovena v týdnu po 29. dubnu. 

Schůzka v Brně

V pátek 26. dubna proběhla v Brně pracovní schůzka zástupců Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, jmenovitě správce Pražské pravoslavné eparchie archimandrity Marka, ředitelů úřadů eparchiálních rad protojereje Dr. Jaroslava Šuvarského a Mgr. Libora Raclavského, ekonomky UER V. Pavlíkové a zástupců  přípravného týmu ing. L. Petříkovou s ing. arch. Z. Zavřelem s právníkem Mgr. L. Kinclem a vedením agentury SNIP Mgr. R. Morávkem a J. Morávkem. Z jednání vyplynulo, že závazky agentury SNIP byly splněny. Ze strany pravoslavné církve zatím dojednané závazky splněny nebyly, stejně jako nebyl dosud stanoven přesný seznam hostů ze sesterských pravoslavných církví, kteří se oslav zúčastní. Bylo proto dohodnuto další koordinační setkání na pondělí 29. dubna, na němž dojde k jednání zástupců pravoslavné církve správce Pražské pravoslavné eparchie archimandrity Marka a protojereje J. Hauzara s představiteli bezpečnostních složek a starosty obcí z okolí Mikulčic. Téhož dne v Brně proběhne schůzka vedení Jihomoravského kraje a zástupců pravoslavné církve.  

Zasedání metropolitní rady

V úterý 23. dubna v Praze proběhlo pod předsednictvím metropolitního správce arcibiskupa Simeona a správce Pražské pravoslavné eparchie archimandrity Marka zasedání Metropolitní rady Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. Metropolitní rada se bohužel nesešla v usnášeníschopném počtu. Proběhla rozprava o chystaných cyrilometodějských oslavách v Mikulčicích. Na programu zasedání bylo předávání dokumentů týkajících se organizace těchto oslav, k jejich předání však nedošlo. V důsledku jednání byly správcem eparchie archimandritou Markem provedeny některé personální změny v organizačním týmu cyrilometodějských oslav.

NÁVRH  SPRÁVCE  EPARCHIE

Dne 18.4.2013 na zasedání eparchiální rady Pražské pravoslavné eparchie bylo splněno usnesení "písmeno e/". Posvátního synodu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku ze dne 12.4. 2013 ,Olomouc. Úkolem ER bylo do 19.4.2013 podat Posvátnému synodu  n á v r h   na správce pražské eparchie,která zůstala bez biskupa, a jeho úkolem bude připravit volbu eparchiálního archijereje. Z několika navržených kandidátů byl v 1. kole tajného hlasování dvoutřetinovou většinou zvolen otec archimandrita ThDr. Marek Krupica,ThD. z Litoměřic,který slouží v chrámu sv. Václava.
ÚER

PRAŽSKÁ PRAVOSLAVNÁ EPARCHIE V PRAZE

120 00 Praha 2, Resslova 9a, tel 224 916 269; tel./fax 224 920 686

Všem členům
Eparchiální rady

V Praze dne 15. dubna 2013

Na základě usnesení Posvátného synodu ze zasedání 12. dubna 2013 svolávám zasedání  Eparchiální rady do Resslovy ulice 9a, Praha 2.

na čtvrtek 18. dubna 2013 v 10.00 hodin

Program:

1. Modlitba a zahájení
2. Navržení kandidáta na správce Pražské pravoslavné eparchie
3. Řešení aktuálních otázek eparchie
4. Volné návrhy
5. Závěrečné slovo

Účast všech pozvaných nutná. Těším se na Vaši účast.

S láskou v Kristu

metropolitní protopresbyter
ThDr. Jaroslav Šuvarský v.r.
ředitel ÚER

za správnost: Pavel Milko, tajemník ÚER

TISKOVÉ PROHLÁŠENÍ POSVÁTNÉHO SYNODU
PRAVOSLAVNÉ CÍRKVE V ČESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU

12. 4. 2013 v Olomouci

Dne 12. dubna 2013 zasedal v sídle olomoucko-brněnského pravoslavného arcibiskupa Simeona Posvátný synod Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku ve věci kanonické stížnosti na arcibiskupa pražského a metropolity českých zemí a Slovenska Kryštofa (ThDr. Radima Pulce).

Arcibiskup pražský, metropolita pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku  Kyštof na své funkce dobrovolně rezignoval, jak vysloveně uvedl z důvodu zachování pokoje a smíru v církvi.

Biskupové určili metropolitním správcem nejstaršího z nich arcibiskupa olomoucko-brněnského Simeona (ThDr. Radivoje Jakovljeviče) a požádali pražskou eparchii, aby do 19. dubna 2013 navrhla osobu svého budoucího správce.

Pravoslavní biskupové Čech a Slovenska věří, že tento  krok z funkce odstoupivšího  metropolity Kryštofa přispěje  k uklidnění situace v Pravoslavné církvi v českých zemích a na Slovensku a ke zlepšení obrazu církve ve společnosti.

Mgr. Roman Juriga
Tiskový mluvčí Posvátného synodu v českých zemích

Adresa:
Vilémov u Litovle 135, 783 23,
tel: +420585349015
mobil: +420776394637
E-mail: romanjuriga@centrum.cz

DOKUMENT O REZIGNACI ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO,
METROPOLITY PRAVOSLAVNÉ CÍRKVE V ČESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU

Já, níže podepsaný Kryštof, arcibiskup pražský, metropolita Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, obč. jménem Radim Pulec, se dnes 12. dubna 2013 na zasedání Posvátného synodu v Olomouci tímto pro její dobro a pokoj vzdávám své služby arcibiskupa pražského a metropolity Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku a zbytek svého života si přeji prožít v monastýru, který mi církev určí.
Samozřejmě, pokud mě církev požádá, jsem vždy ochoten pro ni pracovat, protože církev miluji.
Prosím věřící a duchovní o zachování jednoty církve, o zachování úcty a lásky a o to, aby se všichni  semkli kolem svých arcipastýřů.

V Olomouci  dne 12. dubna 2013

Kryštof
Arcibiskup pražský
metropolita českých zemí a Slovenska
předseda Posvátného synodu (obč. jménem Radim Pulec)

Oslava a  pouť do Mikulčic 25. května 2013

O životě sv. Cyrila a Metoděje. Pozvánku ke čtení naleznete zde.

Přidány BOHOSLUŽBY V KATEDRÁLNÍM CHRÁMU SV. CYRILA A METODĚJE V PRAZE PASCHA 2013 .

Velikonoce v Řecku a na Kypru

Jménem cestovní kanceláře Venus Trade and Tours (VTT) Vám přeji krásné a veselé Velikonoce.

V Řecku a na Kypru vychází letos velikonoční pondělí až na 6.5.2013.  A jak se tam tyto svátky jara slaví?

Velikonoce (Pascha) jsou v pravoslavném Řecku a na Kypru nejdůležitějším svátkem roku, kterému předchází čtyřicetidenní půst. Po celý týden se každý večer konají mše trvající až do půlnoci. Na Velký pátek (letos vychází na 3. květen) je z kostela symbolicky vynášeno Kristovo tělo pokryté tisíci květinami.
Smuteční procesí prochází celou vesnicí nebo městem. Při půlnoční mši ze soboty na neděli farář zvěstuje, že Kristus vstal z mrtvých (Christos Anésti), na což se odpovídá Alithos Anésti (skutečně vstal z mrtvých). Lidé radostně tlučou do lavic, přejí si navzájem a ťukají špičkami načerveno obarvených vajec o sebe. Komu se vajíčko nerozbije, bude mít po celý rok štěstí. Vajíčka barví jen na červeno, jako symbol Kristovy krve, a to speciálním kořenem nazvaným rizari. O Velikonocích je většina Řeků a Kypřanů se svými rodinami.

Celý text o pravoslavných Velkonocích najdete v příloženém souboru.

Mějte se krásně, jen samé příjemné a úspěšné dny!

Hodně radosti a zdraví!

Těšíme se na další spolupráci s Vámi.

Andrea Papadopulu

    Ekologická sekce
České křesťanské akademie zve na besedu

s

Jaroslavem Pavlíčkem o jeho pobytu na polární stanici na ostrově Nelson a přežívání v drsných podmínkách Antarktidy

úterý 12. března 2013 v 17.30 v Emauzích
(přízemí kláštera)
Praha 2, Vyšehradská 49

Česká křesťanská akademie
Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2, tel.  224 917 210 
e-mail: jne@centrum.cz
http://www.krestanskaakademie.cz/

PRVNÍ NEDĚLNÍ ŠKOLA NA TACHOVSKU - HALŽE

Halže - Každou první neděli v 15:00hodin v budově bývalé mateřské školy.

Co je Nedělní škola?
Představuje jednu z forem katecheze, většinou se jedná o katechezi dětí (mládeže) dle možnosti i dospělých, a to zejména v křesťanských církvích.

Bližší informace naleznete zde.

Přidány BOHOSLUŽBY V KATEDRÁLNÍM CHRÁMU SV. CYRILA A METODĚJE V PRAZE v BŘEZNU 2013.

Byl přidán PŘEHLED BOHOSLUŽEB METROPOLITY KRYŠTOFA na měsíc BŘEZEN 2013.

Intronizace patriarchy antiochijského v Bejrútu

Delegace Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku vedená metropolitou Kryštofem s doprovodem tajemníka pro vnější vztahy a ekumenu Mgr. Ondřeje Chrásta se dne 17. ledna 2013 účastnila slavnostní bohoslužby u příležitosti intronizace nového patriarchy antiochijského a celého západu Jana X, který byl zvolen na patriarší trůn namísto nedávno zesnulého patriarchy Ignatie IV. Přestože sídlo historického patriarchátu je v současném Damašku, z důvodu hrozivé občanské války, která rozvrací celý syrský národ se oficiální slavnostní  Bohoslužba u příležitosti intronizace konala v sousedním libanonském Bejrútu, kde má Antiochijský patriarchát silné zastoupení. Patriarchát patří k nejstarším historickým místním pravoslavným církvím, byla zde založena jedna z prvních křesťanských obcí, dokonce právě zde byli podle Skutků apoštolů křesťané poprvé označeni tímto jménem.  V současné době má své farnosti prakticky po celém světě, silné zastoupení má i v USA či západní Evropě, kde také jako biskup dlouhá léta působil nově zvolený patriarcha Jan X.
Oslavy vrcholily Svatou Liturgií, slouženou v katedrále sv. Mikuláše v centru Bejrútu, vedenou novým patriarchou Janem X, dále arcibiskupem Nové Justiniany a celého Kypru Chrysostomem a metropolitou českých zemí a Slovenska Kryštofem. Liturgiie se také účastnilo více jak 50 pravoslavných biskupů celého světa - zástupci téměř všech autokefálních církví, autonomních církví, také vrcholní představitelé téměř všech církví působících v regionu i ve světě.
Z hostů z celého světa byl přítomen např. pařížský metropolita Konstantinopolského patriarchátu Emanuel, za Moskevský patriarchát metropolita Volokolamský Ilarion, dále např. kardinál Kurt Koch, předseda papežské rady pro jednotu křesťanů, Maronitský Patriarcha Bechara Boutros, Syrský Malabarský Patriarcha Ignatius Joseph II, Syrský Jacobitský Patriarcha Mar Ignatius Zakka I, katholikos Aram I z arménské orientální pravoslavné církve a mnozí další vzácní hosté včetně libanonského prezidenta M. Suleimana a premiéra  N. Mikati.
Celá událost intronizace probíhala ve stínu zmiňované občanské války v Sýrii, která zasahuje přímo srdce patriarchátu, srdce všech křesťanů blízkého východu, které nesou tradici přímého anejstaršího svědectví o našem Pánu. Historické obce-farnosti, které vznikaly v raných dobách apoštolských jsou teď doslova pod palbou. Všichni přítomní vyjadřovali své přesvědčení, že krvavý konflikt musí co nejdříve skončit a mír opět musí být obnoven. „Přítomnost křesťanů na blízkém východě čelí vůbec nejvážnější krizi své historie“, prohlásil Libanonský arcibiskup antiochijského patriarchátu Eliáš, který sídlí a hostil slavnostní Bohoslužbu právě v katedrále sv. Nikolaje v Bejrútu.

OSLAVY  SVĚTOVÉHO  DNE  PRAVOSLAVNÉ  MLÁDEŽE

Olomouc dne 15.-17.února 2013. Program a kontakt na www.bpm-cz.info. Výzva pro mládež od 15-35 let!

Byl přidán PŘEHLED BOHOSLUŽEB METROPOLITY KRYŠTOFA na měsíc ÚNOR 2013.

Společné zasedání výkonných orgánů pravoslavné církve v ČR k majetkovému vyrovnání státu s církvemi se uskuteční dne 22.ledna 2013 v 10 hod. v hotelu ICON ,V jámě ,6 Praha 1. Církevní orgány,zodpovědné za činnost a budoucnost církve budou diskutovat o návrzích k této otázce.

Pravoslavná církev v Českých  zemích zodpovědně hospodaří

V lednu 2013 přijde na účet Pražské eparchie v Praze první " příspěvek na podporu činnosti církve" pro celý rok 2013 od státu. Příspěvek je účelově vázán na mzdy duchovních/ výše mzdy je srovnatelná s výší důchodů v ČR/,jejich administrativní spravování a minimální údržbu.Příspěvek je rozdělen podle počtu zaměstnanců v poměru 60/40 % pro pražskou a moravsko-českou eparchii, tj. 2 289 tis./1 460 tis. měsíčně. Dle jednání statutářů církve a hospodářského odboru budou důležité otázky hospodaření,odluky církve od státu, řešit a rozhodovat konsensuálně, v souladu s Ústavou pravoslavné církve a platných zákonů ČR.Druhou  část finanční náhrady-restituce,schválené všemi církvemi,by měla  dostat naše církev v 2. polovině roku a bude rozdělena v poměru 70/30 % pro pražskou a olomoucko -brněnskou eparchii.O využití této částky proběhne široká diskuse.
 

Mgr. Eva Šuvarská,osvětový tajemník

Přidány bohoslužby v Pravoslavném chrámu sv. Kateřiny Alexandrijské v Praze. Informace: jer. Mgr. Konstantin Moravenov, tel.: 722 015 023, sv.ekaterina.alexandrijska@gmail.com

Bohoslužby naleznete zde.

Přidány BOHOSLUŽBY V KATEDRÁLNÍM CHRÁMU SV. CYRILA A METODĚJE V PRAZE v LEDNU 2013.

Byl přidán PŘEHLED BOHOSLUŽEB METROPOLITY KRYŠTOFA na měsíc LEDEN 2013.