Reakce na dopis věřícího PPE

Vážená redakce,

vzhledem k tomu, jak píše onen „prostý věřící z Pražské eparchie“, že vaše stránky netrpí nesmyslnou cenzurou, dovolím si napsat i já v dobré víře, že nebudu cenzurován.

Je chvályhodné, že necenzurujete, ale na druhé straně je podivné, že vydáte do světa článek někoho, kdo neuvede své jméno. Těžko uvěřím tomu, že měl strach se podepsat, aby nebyl perzekuován. Takových dopisů od „prostých věřících“ můžete otisknout desítky a všechny mohou pocházet z jedné autorské ruky.


Pokud na jedné straně připouštíte kritiku na morální jednání arcibiskupa a na druhé straně otisknete článek anonyma, jeví se mi taková redakční praxe, co prostému věřícímu, jako neslušná. Přestáváte být věrohodní.


Max Kašparů

(redakci je známa adresa bydliště a další identifikační údaje autora)

 


Na obvinění z nevěrohodnosti, které na nás římsko-katolický bratr Kašparů vznesl, odpovídáme, že nám je známá identita toho „prostého věřícího z Pražské eparchie“, a že jeho názor sdílí víc osob, které také známe osobně. Je to tedy obráceně, než si bratr Kašparů myslí a nejsou to na rozdíl od jeho názoru jen dojmy. Tento jeden dopis totiž reprezentoval ne názory, ale konkrétní prožitou zkušenost více lidí s o. Jáchymem. Jejich jména jsme nezveřejnili, protože to jsou lidé na významných funkcích v církvi, kteří dosud mlčeli, ale nyní zvedají hlavu, když vidí, kam směřuje naše místní pravoslavná církev pod Jáchymovým nekanonickým vedením. (zde v článku je vysvětleno, proč otce Jáchyma jako arcibiskupa pražského neuznáváme)

Naše redakce má celou řadu konkrétních svědectví i písemných důkazů, jak si o. Jáchym představuje dialog a svobodnou debatu. Kdo s ním nesouhlasí a nechce jeho bludné rozkazy plnit, je okamžitě suspendován, laicizován a vyhozen. (dokazuje to mimo jiné dlouhý seznam v tomto článku). Proto nemůžeme splnit bratrovo přání, abychom zveřejnili jména, protože máme obavy ze zneužití. Otec Jáchym patří mezi lidi, kteří nesnesou nepříjemnou pravdu. Fakta a argumenty ho nezajímají, on se místo toho jen zajímá, kdo se opovážil vystoupil proti jeho neomylnosti. Bratr Kašparů argumentuje, že pokud autor nechce zveřejnit své jméno, tak není s kým diskutovat. Jenže všichni ti, kteří se toho odvážili a svoje jméno zveřejnili, se místo poctivé diskuze dočkali útoků na svoji osobu i rodinu a samotná fakta a argumenty ustoupila do pozadí. Tito lidé byli odstřeleni jako králíci, kteří vystrčili hlavu z nory. Jáchym s nimi stejně o ničem nejednal, jen je i s rodinami zlikvidoval. Tito lidé byli pro Jáchyma jen lidský odpad, špína a zlo. Jakoby náhodou se objevily policejní žaloby a s nimi ochotný brněnský právník, který si libuje ve střelbě ze samonabíjecí brokovnice. Následovala ztráta zaměstnání v církvi, zbavení kněžství, ... Tyto činy Jáchym a jeho nohsledi ospravedlňují svojí podporou z Moskvy a nutností údajné ochrany před údajnými zloději, kteří se chtějí zmocnit jeho peněz. Takže žádná argumentace na duchovní úrovni biskupa apoštolské církve, žádná odborná diskuze o poslání církve pro společnost, ale jen primitivní nálepkování oponentů za zloděje a škůdce a strašení ztrátou peněz.

Ruská politika má od 50. let dodnes velký zájem o nasazování "svých" lidí do všech významných oblastí české společnosti, v tomto případě do vedení naší místní pravoslavné církve. Takový člověk nemusí být chytrý, stačí že je vděčný a pevně věrný těm, kteří ho do jeho funkce dosadili. Proto nás nepřekvapuje jejich zakládají si na údajných důkazech kanonické jednoty, kde všude byli na území pod ruským vlivem trpěni jako hosté. A na základě těchto jakoby důkazů dělají z Jeho Všesvatosti Ekumenického Patriarchy Bartoloměje a celého Posvátného Synodu naší Matky Církve popletené a špatně informované hlupáky nebo dokonce "zlé Řeky" nebo dokonce "Turky", kteří Jáchymově církvi škodí a proto musela proti "Turkům" zakročit nová a lepší Matka, Oddělení zahraničních vztahů Ruské pravoslavné církve.

Bratrovi Kašparů přejeme hodně štěstí v jeho dosavadní dobré zkušenosti s o. Jáchymem. Rozumíme také, že jako člen jiné církve nechce uvěřit tomu, co se v naší církvi děje, protože chování otce Jáchyma patří do jiné doby a jiné zeměpisné polohy. Proto si dovolujeme našemu římsko-katolickému bratrovi Kašparů přátelsky poradit, aby s touto duševně narušenou osobou jednal velmi opatrně, protože by mohl sám zakusit Jáchymovy výbuchy zuřivosti pod dojmem jakéhokoliv nesouhlasu nebo jen pokusu o debatu.

Na závěr prohlašujeme, že bychom se rádi v osobě otce Jáchyma mýlili a věříme v nápravu. Proto mu touto formou podáváme vstřícný návrh: Pokud se naší redakci otec Jáchym písemně zaručí, že on ani nikdo z jeho okolí nebude autory perzekuovat a zaručí jim nedotknutelnout jejich dosavadního postavení v církvi, jména autorů i dalších lidí v církvi zveřejníme, aby už konečně v církvi přestala panovat atmosféra strachu a násilí a otevřela se cesta ke smíření.

Tímto smířením však nemyslíme kriminalizaci a fyzickou likvidaci Jáchymovy opozice, ale splnění rad a požadavků daných otci Jáchymovi při jeho návštěvě Cařihradu. Jenže otec Jáchym tehdy odmítl oprávněné rady a požadavky kanonické komise Posvátného Synodu naší Matky Církve a jen tam bezpodmínečně požadoval svoje uznání a odsouhlasení všech činů, které začaly pučem tří biskupů Jáchyma, Rastislava a Juraje proti Posvátnému Synodu v prosinci 2013 za účasti a souhlasu ruských vladyků, kteří na tomto zasedání neměli co dělat. (důkaz o podílu Ruské pravoslavné církve na současné krizi je zde v tomto článku na ruském serveru, kde ruská strana ze svého úhlu pohledu popisuje svůj podíl na krizi) To jsou fakta, kterými se dokonce nekanonický metropolita vladyka Rastislav netají, protože zveřejnil své ponížené poděkování Jeho Vysokopřeosvícenosti Illarionovi z Ruské pravoslavné církve za údajnou pomoc stylem, který připomíná vazalskou rétoriku československého komunistického vedení po roce 1968. (zde v tomto článku)

redakce SZ